Tentokrát se jednalo především o rozdělování peněz z fondu Evropské unie EAFRD. Jak se ukázalo, Česká republika  je proti svým kolegům z V-4 znevýhodněna největší výměrou podhorských oblastí. Proto, jak ukazuje přiložená tabulka, musí největší díl  z prostředků EAFRD, celých 57 procent,  směrovat do osy II., což jsou oblasti LFA. Tato osa se týká i agroenviromentálních opatření.

V ose I., která shromažďuje prostředky na modernizaci provozů a na nákup techniky proto mají naši zemědělci oproti ostatním nejméně možných podpor, jen 26 procent z balíku přidělených prostředků. Proto zástupci AKČR nemohou souhlasit se svazem obcí a měst, který  by nejraději prostředky z osy tři a částečně i z osy II, z nichž lze čerpat na rozvoj  venkova a ekologii, přemístil veškeré prostředky na své potřeby, do nezemědělských činností. Podle tajemníka AKČR Jana Záhorky by to bylo velmi nešťastné řešení. Už tak na podporu modernizace zemědělských provozů půjde  mnohem míň evropských peněz, než kolik využívají okolní země.

V dalších bodech jednání se partneři z V-4 shodli na tom, že je potřeba posunout termín intervenčních nákupů obilí. Mělo by se nakupovat hned po žních 15. září a ne až od prvého listopadu. Důvodem je největší pokles cen těsně po žních. Členové V-4 požadují také po Evropské unii možnost nově použít přebytek obilovin především pro pokrytí poptávky uvnitř EU.(Španělsko, Portugalsko).S ohledem na Polsko chtějí po unii snížit minimální nákupní množství pro intervenční nákup a naopak mimo Polska požadují finanční pomoc při přesunech obilí k přístavům.