- Agrární komora ČR
- APIC-AK
- Asociace soukromých zemědělců
- Český statistický úřad
- Evropská unie
- Min. pro místní rozvoj
- Min. zemědělství
- Min. životního prostředí
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Registr poradců Mze
- Sbírka zákonů
- Státní správa
- Státní zem. interv. fond
- ÚHÚL
- Vláda ČR
- Zemědělský svaz
- Zlínský kraj
- 12. září 2017:
Jurečka: Škody na plodinách kvůli suchu jsou až 7,7 miliardy Kč
Škody způsobené suchem na obilovinách, řepce, trvalých ... více - 31. červenec 2017:
Zpráva SVS k výskytu moru prasat k 31.7.
"Počet nalezených uhynulých divokých prasat ve Zlínské ... více - 13. červen 2017:
SZIF přijal přes 30 tisíc Jednotných žádostí 2017
Státní zemědělský intervenční fond přináší s ... více
Agrární komoro, pomoz nám
Ve schránce svého mobilu, který během rozhovorů vypínám, jsem v minulém týdnu v pondělí našla prosbu. Pomozte, jste poslední naše záchrana. Potřebujeme sušené mléko pro jehňata, hrozí uhynutí, Markovi. Tutéž zprávu jsem našla i v e-mailu a tak hned volám, abych si ujasnila, o co jde.
Soukromí zemědělci z Trutnovska, jmenují se Markovi, mají takové malé stádečko ovcí, pětadvacet kusů plemene zwartbles, které si vypiplali a nyní doslova hýčkají. „Po bahnění rodička ztratila mléko a my víme, že jakékoli jiné mléko by malé, krásné jehně stálo život a tak voláme. Od ostatních zemědělců jsme dostali radu, jedině už vám zbývá agrární komora v Praze, jsou tam šikovní a pomohou,“ svěřila se paní Alena Marková a dodala, že si dala práci a hned si sehnala číslo mobilu i e-mailovou adresu.
Tekutina zachránila život
Volám do mlékařské společnosti a s Tomášem Dolínkem, pracovníkem z firmy Inter Lacto rozjíždíme akci. Oba víme, že je třeba jednat rychle. Ani Markovi nezahálejí a tak společnými silami se podařilo osmikilovému mláděti sehnat životně důležitou tekutinu od firmy Sano. Jeden z jejích zástupců dokonce osobně sušené mléko pro jehňata dovezl. Paní Marková je štěstím bez sebe, volá radostnou zprávu.
Dozvěděla jsem se, že jehňata mají jména a ovce dorůstají do váhy kolem 90 kilogramů, berani mají až 130 kilogramů, tedy žádní drobečkové. Mají tmavé hlavy s bílou lysinkou a krásnou černohnědou vlnu. Jen ocásky a zadní nohy mají ovce světlé. Stačí prý pět kilogramů na hezkou deku. Dva kilogramy se čistěním zlikvidují, ale zato zbývající tři kilogramy jsou hebké a jemné, zejména pro alergiky, kteří nesnesou umělé hmoty nebo peří, je taková přikrývka božím požehnáním. Paní Marková si je nechává zpracovat ve firmě Zdeňka Mitury v Čeladné u Žiliny, je s jejich prací moc spokojená.
Od chovu koz k ovcím
Jedna ovečka musela být před časem poražena, těžce se zhmoždila a nebylo možné ji vyléčit. Chovatelé tak poprvé ochutnali maso z tohoto plemene. Má barvu jako hovězí maso a chuťově připomíná telecí, prý je vynikající. Markovi se dali na chov ovcí náhodou. Dřív měli kozy, ale sousedské vztahy, které s dalším chovatelem koz nebyly nejlepší, nakonec rozhodly o tom, že Markovi ustoupili a dali se na chov ovcí, které se již nemohou zaměnit se stádem souseda. Na první ovci si půjčili. Nejsou totiž levné, ovce přijde na 6,5 tisíce korun a beran na rovných 10 tisíc korun. Dnes už mají malé stádečko a ovečky jsou prý nakonec ještě lepší, jsou s nimi moc spokojeni. Manželům při jejich obsluze pomáhá i syn Jindřich, který sice studuje jiný obor než zemědělství, ale ke zvířatům má vztah a tak mu péče o ovce v ničem nevadí.