Ne ale s použitím frází o velkém trhu pro 450 milionů, o velkých výzvách. Je třeba říci pravdu, zda skutečně neexistuje nějaké zadání z Bruselu snižovat v nových členských zemích produkci na minimum.

Před dvěma týdny jsem se pokusil v tomto týdeníku o shrnující názor na vývoj českého zemědělství. Konstatoval jsem, že vytváříme model, který je v rozporu s tím, co přijde po roce 2010. Přesně řečeno po roce 2013, až se sníží dotace. Souhlasím s ministrem zemědělství Janem Mládkem, že jedním z hlavních indikátorů stavu, chcete-li směřování českého zemědělství, je jeho zahraniční obchod.

Dramatický pokles produkce masa

Porovnejme vývoj zahraničního obchodu České republiky na číslech před a po vstupu do Evropské unie, pro jednoduchost v komoditě maso – drůbeží, vepřové a hovězí. Vývoj je následující – poslední kalendářní rok před vstupem do unie, tedy rok 2003, bylo obchodní saldo masa celkem mínus 39 727 tun (drůbeží –19 725 t, hovězí -774 t a vepřové –19 258 t). První celý kalendářní rok 2005 po vstupu do unie, tedy za pouhé dva roky, se situace dramaticky změnila. Maso celkem mínus 138 673 tun, index 349 (!), z toho drůbeží –9324 (index 139), hovězí –16 700 t (index 2158) a vepřové -481 t (index 481). A ještě jedno číslo na závěr – tato malá země dovezla v minulém roce už 114 000 tun vepřového masa!

Proč drhnou pravidla pro biolíh

K čemu budeme zatravňovat, pokud tento vývoj půjde dál? Dovezených 114 000 tun vepřového masa znamená kolem 350 000 tun zbytečného obilí. Co vyřeší pár hektarů zatravnění? Kde najde tráva své živočišné spotřebitele? My budeme zatravňovat, aby ostatní mohli zvyšovat výrobu? Proč některé země EU-15 vyrábí násobky své spotřeby a my postupně ztrácíme soběstačnost v jedné komoditě za druhou? Na tyto otázky, které nejsou nové, bych rád už konečně dostal jasnou odpověď. Třeba i takovou, že jsme určeni k dalšímu útlumu, aby naši konkurenti mohli vyrábět. Je třeba to říci jasně, abychom se podle toho mohli zařídit, anebo proti tomu postavit.
Máme zatravňovat, aby prý ubylo obilí. Proč ale stát neudělá alespoň to nejmenší, co může, a jasně nestanoví rozjezd biolihu? Za dva roky po vstupu do EU se k tomu nezmohl. V USA rostou desítky biolihovarů a na všech mají majetkovou účast farmáři, respektive jejich družstva. To není výsledek síly farmářů, ale legislativy americké vlády. Ať nám někdo jasně odpoví. Třeba i tak, že je nějaký vyšší zájem, aby se biolíh do ČR dovážel ze zahraničí.

Řetězce odkrajují výrobcům i zpracovatelům

Konečně třetí oblast, obchodní řetězce. O tom, že řetězce jsou zásadním problémem a poškozují ekonomiku zpracovatelů a zemědělců, už dnes nepochybuje nikdo. A přesto další novela zákona o hospodářské soutěži pro ně skončila tak, že mohou ve svých praktikách pokračovat, zatímco to málo, co jsme v minulosti dosáhli, vynětí odbytových organizací ze soutěžního řádu, bylo ze zákona vyňato. Přestože jsme u celé přípravy novely byli, přestože nám politici speciálně toto slibovali. Dali nakonec přednost zájmům řetězců. Ještě že Senát ČR na naši žádost novelu vrátil.

Kritici kvóty jsou známi

Mohl bych pokračovat dál, třeba na aktuální téma – nedostatečné kvóty mléka. Někteří by si měli vzpomenout na hysterické reakce, když bývalý ministr zemědělství Jan Fencl přišel s národní mléčnou kvótou 3,1 miliardy kilogramů. kg. Když bude potřeba, útoky na něho s články o nadvýrobě, nesystémovém řešení a dalším mohu dodat. Tyto články z některých deníků, ale především i z odborných zemědělských týdeníků mám pečlivě uschované, není problém se k nim vrátit a říci si na faktech, jak se tito křiklouni minuli skutečností.

Míra zornění stejná, a přesto jiná

Na závěr musím dodat ještě jedno poučení. Současné zornění asi 74 % je téměř navlas stejné, jaké u nás bylo už ve dvacátých letech minulého století. Není tedy důsledkem socialismu, ale vyspělosti zemědělství v našich zeměpisných šířkách. Rozdíl je jenom v tom, že tehdy měla agrární soustava hlavu a patu (půda kontra zatížení dobytkem), zatímco nyní má jenom tu patu (půdu bez dobytka). Žádným nařízením se přibližující havárie nedá odvrátit. Pomoci může jen aktivní role státu. Ale jak ho přinutit, aby konal, co má a problémy řešil?

Ing. Jan Veleba
prezident AK ČR