Dvě čísla nazad jsem se pokusil o shrnující názor na vývoj českého zemědělství s tím, že jsem konstatoval, že vytváříme model, který je v rozporu s tím, co přijde po roce 2010, respektive 2013, až se sníží dotace. Souhlasím s panem ministrem Mládkem, že jedním z hlavních indikátorů stavu, chcete-li směřování českého zemědělství, je jeho zahraniční obchod. Porovnejme tedy na jeho číslech  vývoj před a po vstupu do EU. Pro jednoduchost jsem si vzal maso – drůbeží, vepřové a hovězí. Vývoj je následující – poslední kalendářní rok před vstupem do unie, tedy 2003, bylo obchodní saldo masa celkem mínus 39.727 tun (drůbeží  -19.725 t, hovězí -774 t a vepřové -19.258 t). První celý kalendářní rok po vstupu, to je 2005, tedy za pouhé dva roky se situace dramaticky změnila. Maso celkem mínus 138.673 tun, index 349 (!), z toho drůbeží -9.324 (index 139), hovězí -16.700 t (index 2.158) a vepřové -481 t (index 481). A ještě jedno číslo na závěr – tato malá země dovezla v minulém roce už 114.000 tun vepřového masa!

Ptám se, k čemu budeme zatravňovat, pokud tento vývoj půjde dál? Oněch 114.000 tun dovezeného vepřového masa znamená kolem 350.000 tun zbytečného obilí.Co vyřeší pár hektarů zatravnění? Kde najde tráva své živočišné spotřebitele? My budeme zatravňovat, aby ostatní mohli zvyšovat výrobu? Proč některé země EU 15 vyrábí násobky své spotřeby a my postupně ztrácíme soběstačnost v jedné komoditě za druhou? Na tyto otázky, které nejsou nové, bych rád už konečně dostal jasnou odpověď. Třeba i takovou, že jsme určeni k dalšímu útlumu, aby naši konkurenti mohli vyrábět. Je třeba to říct jasně, abychom se podle toho mohli buďto zařídit a nebo se proti tomu postavit.

Máme zatravňovat, aby prý ubylo obilí. Proč ale stát neudělá alespoň to nejmenší co může, jasně nestanoví rozjezd biolíhu? Za dva roky po vstupu do EU se k tomu nezmohl. V USA rostou desítky biolihovarů a na všech mají majetkovou účast farmáři, respektive jejich družstva. To není výsledek síly farmářů, ale legislativy americké vlády. Ať nám někdo jasně odpoví. Třeba i tak, že je nějaký vyšší zájem, aby se biolíh do ČR dovážel ze zahraničí.

Konečně třetí oblast, obchodní řetězce. O tom, že řetězce jsou zásadním problémem a poškozují ekonomiku zpracovatelů a zemědělců, už dnes nepochybuje nikdo. A přesto další novela zákona o hospodářské soutěži pro ně skončila tak, že mohou ve svých praktikách pokračovat, kdežto to málo, co jsme v minulosti dosáhli, vynětí odbytových organizací ze soutěžního řádu, bylo ze zákona vyňato. Přesto, že jsme u celé přípravy novely byli, přesto, že nám politici speciálně toto slibovali. Dali nakonec přednost zájmům řetězců. Ještě že Senát na naši žádost novelu vrátil.

 Mohl bych pokračovat dál, třeba aktuální téma nedostatečné kvóty mléka. Zde by si ale měli někteří  vzpomenout na hysterické reakce, když ministr Jan Fencl přišel s národní mléčnou kvótou 3,1 mld. kg. Kdyby bylo třeba, útoky na něho s články o nadvýrobě, nesystémovém řešení apod. dodám.

Na závěr musím dodat ještě jedno poučení. Současné zornění cca 74% je téměř navlas stejné, jaké zde bylo už ve dvacátých letech minulého století. Není tedy důsledkem socialismu, ale vyspělosti zemědělství v našich zeměpisných šířkách. Rozdíl je jenom v tom, že tehdy měla agrární soustava hlavu a patu (půda kontra zatížení dobytkem), kdežto dnes má jenom tu patu (půdu bez dobytka) a žádným nařízením se přibližující havárie nedá odvrátit. K tomu může pomoct jenom aktivní role státu. Ale jak ho přinutit, aby konal co má a problémy řešil?

Ing. Jan Veleba, prezident AK ČR