Vážené delegátky, vážení delegáti,

dovolte, abych Vás přivítal na dnešním mimořádném zasedání obou sněmoven Agrární komory.

Hlavním důvodem našeho pracovního jednání je nejenom vyjádření zásadního stanoviska AK k současnému stavu českého zemědělství, ale zejména formulování našeho přístupu – tj. i našich požadavků – vůči nově sestavované vládě České republiky a jejímu programu v těch oblastech, jež se dotýkají českého zemědělství a českého venkova.

Jsem přesvědčen, že s ohledem na tyto skutečnosti dnes musíme:
1. vyjádřit náš společný pohled na současný stav a vývoj českého zemědělství,
2. tento společný pohled dokázat formulovat jako objektivní stanovisko celého
    zemědělského stavu České republiky,
3. sjednotit  svoje postoje a  požadavky  vůči nově sestavované vládě,
4. stanovit, jak budeme tyto postoje a požadavky účinně prosazovat v celém průběhu
    povolebního vyjednávání parlamentních stran a zejména jak je dokážeme prosadit 
    v definitivním znění programového prohlášení vlády,
5. již nyní promyslet hlavní kroky společného postupu českých zemědělců (a vůbec
    obyvatel venkova)  pro případ, kdyby tyto požadavky a naše autorita
    v programovém prohlášení vlády a v postojích nově jmenovaného ministra
    zemědělství nebyly v dostatečné míře akceptovány.

Uvedené úkoly jsou podle mého názoru takové závažnosti, že je třeba, aby o nich rozhodovali delegáti Agrární komory, reprezentující její celou členskou základnu. Proto jsem vedení AK navrhl, aby se dnešní jednání uskutečnilo s nejvyšším možným mandátem. A proto si Vás také všechny dovoluji požádat o reálný, soustředěný a zodpovědný přístup k celému dnešnímu jednání.

Úvodem mně, prosím, dovolte krátce vyjádřit svůj názor na uvedenou problematiku s ohledem na období,  v němž jsem měl tu čest působit ve funkci prezidenta Agrární komory ČR, tj. za dobu od března roku 2005.

Během toho období byli našimi partnery při jednáních celkem tři ministři zemědělství: Jaroslav Palas, Petr Zgarba  a Jan Mládek.

Šlo přitom o období, kdy již Česká republika byla členem Evropské unie, kdy již byly dojednány podmínky (několik roků připravované) přístupové smlouvy a kdy, mimo jiné,  byl již také nastaven systém zjednodušených dotací pro české zemědělství.

Můj „manévrovací prostor“ byl proto – s ohledem na uvedené skutečnosti –  z části omezený. Je zcela zřejmé, že mým úkolem (a celkově nutností) pro  budoucí období bude – s vaší výraznou pomocí –  umět dosáhnout manévrovacího prostoru a autority podstatně většího rozsahu.

Pokud bych chtěl stručně charakterizovat přístup uvedených představitelů, musím říci, že pan ministr Palas s námi zřejmě nedokázal hrát úplně otevřenou hru a že jeho postoje, resp. vyjádřené sliby, nebyly vždy úplně reálné. Vzpomeňme jenom na akcie Madety, majetkový podíl v Setuze, či nenaplněné přímé platby. Nezapomněli jsme na jeho slova, že nepožaduje žádné peníze ze státního rozpočtu, neboť si je v rámci rozpočtové kapitoly MZe zabezpečí sám.

Tehdy jsme byli zticha, nikdo z nás se energicky neozval.

Pokud se týká pana ministra Zgarby, musím zopakovat to, co jsem uvedl v týdeníku Zemědělec krátce po jeho vynucené abdikaci. Můžeme se bavit o tom jestli přišel brzo či pozdě, zda byl dostatečně rozhodný pro špičkovou funkci, ale něco mu upřít nelze: seriózní vztah k zemědělské prvovýrobě, znalost jejích principů, snaha pomoci jejímu dalšímu rozvoji.

V současnosti máme třetího ministra, odlišného mj. i tím, že není zemědělec. Snaha vedení AK od počátku byla s ním komunikovat, spolupracovat, přitom ale umět prosazovat svoje názory a návrhy. Dnes však před vámi musím vyjádřit naše přesvědčení, že pan ministr Mládek zřejmě není v dostatečné míře nakloněn českému zemědělství.

Vedle ministrů zemědělství je také třeba připomenout, v jaké míře vstřícní vůči nám byli i další politici a především pak zákonodárci. Vhodný příkladem je osud novely zákona o hospodářské soutěži ve vztahu k obchodním řetězcům. Bohužel ani zde nemohu posloužit kladným hodnocením,  dokumentujícím jejich zájem a přínos při řešení našich problémů.

„Sečteno a podtrženo“, musím Vám předložit tento závěr: česká vláda, čeští politici a čeští zákonodárci neberou české zemědělství tak, jak by si jeho problémy a vývoj zasluhovaly. Přesto, že tak říkajíc „všechno chápou“, v podstatě se nic neděje a naše problémy zůstávají neřešeny,  resp. se dále zhoršují, my však ztrácíme další peníze a dnes již mnohdy také perspektivu.

Doložit tato tvrzení je poměrně snadné, poslouží nám mj. tyto příklady:
1. Výroba biolihu – vláda začala třetí rok jejího řešení.
Ani v duchu jsem netušil, že mohu mít pravdu, když jsem na úvod loňské  výstavy Země živitelka řekl, že se nechci dožít doby, kdy budeme biolíh dovážet.
2. Chování obchodních řetězců – za celých 10 let nebyl učiněn zodpovědný a reálný pokus o zamezení zneužívání jejich ekonomické dominance a jednání ve shodě. 
3. Příprava programu EAFRD – do této chvíle neopustil MZe a lze  předpokládat, že končící vláda jej už ani neprojedná. Čas přitom běží, připočteme-li mj. i 6 měsíců, nutných pro notifikaci v Bruselu, je jasné, že natolik významný program nemůže začít od počátku roku 2007.
4. Žádost ministrovi bez portfeje JUDr. Zářeckému o zařazení AK ČR jako oficiálního připomínkového místa k legislativě – původně byl dán příslib, poté však následovalo sdělení, že rozhodne až nová vláda.

Výsledkem výše popsaného vývoje a námi doposud připouštěné – značně defenzivní – agrární politiky je aktuální stav českého zemědělství, charakterizovaný zejména pokračujícím snižování svého rozměru a vyklízení našich pozic na venkově a v české společnosti vůbec.

Česká zemědělská veřejnost však již nechce dále ustupovat.

Zejména tato poznání se stala rozhodujícími hlavními motivy pro svolání zasedání sněmoven v době, kdy se připravuje nová vláda a hlavně, kdy začíná vznikat nové vládní programové prohlášení.

Přitom musím zdůraznit, že než jsme svolali toto dnešní jednání, uskutečnili jsme řadu kroků, upozorňujících na nesprávný vývoj českého zemědělství. Proběhla řada jednání, vystupovali jsme na seminářích a fórech, včetně mezinárodního semináře na ČZU v Praze - Suchdole dne 25. května 2006, konaného za účasti hlavního architekta našich nerovných vstupních podmínek do EU, bývalého komisaře pro zemědělství, Franze Fischlera. Dokonce jsme měli možnost se svými stanovisky seznámit dne 16. května 2006 prezidenta republiky Václava Klause. Myslím, že to stále nestačí.

Co tedy dnes musí udělat Agrární komora České republiky?                      
Určitě se nemůže ztotožnit (a v žádném případě odbýt) s obecně vyslovovanými dogmaty, že zemědělci dosahují zisku a jako jedni z mála dostávají dotace.
Musím zde znovu jednoznačně konstatovat, že:
– klesá živočišná produkce,
– klesá produkce speciálních plodin,
– klesají ceny mléka,
– klesají příjmy z výrobní činnosti (a stoupají dotace),
– agrární zahraniční obchod je v trvalém propadu, když bylo dosaženo hodnoty – (mínus) 261 mld. Kč nápočtem od roku 1993.

Propad agrárního zahraničního obchodu se přitom i nadále zvyšuje. Poslední číslo, za první čtvrtletí roku 2006, udává záporné saldo ve výši 8,6 mld. Kč. To signalizuje celkový roční výsledek – (mínus) 35 mld. Kč!

V oblastech LFA zmizela nebo byla podstatně omezena produkce, existující zde dlouhá staletí – len, brambory a  chov skotu.
Jenom namátkou uvedu několik konkrétních příkladů:
– len na okrese Klatovy je dnes pěstován na 15ti procentech roku 1990.
– len setý přadný, pokles plochy 2004/2000 o 37 %.
– brambory konzumní (vč. raných), pokles plochy 2004/2000 o 56 %!
Příjmy v LFA jsou nahrazovány dotacemi, legitimní otázka přitom zní – do kdy? Do roku 2010 nebo 2013?

V produkčních oblastech zmizela (nebo byla podstatně omezena) produkce speciálních plodin, existující skutečně také po staletí – zelenina, chmel, ovoce. Například okurky – v roce 2000 byly ještě pěstovány na 3 857 ha, v roce 2004 už jenom na  389 ha!
To jsou také výsledky („úspěchy“)  českého zemědělství po vstupu do EU!
Jinými slovy - klesají  příjmy z výroby díky nízkým farmářským cenám a snižování jejího objemu a dotace tento pokles nenahradí.

Utváříme přitom systém, který je v rozporu s očekávaným modelem evropského zemědělství po roce 2010, zejména však 2013. Systém, který je založen na dotacích a omezení výroby.

První atak přijde na exportní dotace. U živých zvířat již byly zrušeny, u dalších komodit mají být z 50 % zrušeny do roku 2008 a z 80 % do roku 2010. Přitom je jasné, že bez těchto podpor se na světových trzích neuplatní komodity cukr, máslo a hovězí maso.

Další komodity sýr a drůbež se uplatní jen velmi obtížně. Suma sumárum tedy hrozí v řádu pouhých dvou až čtyřech let další snížení farmářských cen uvedených komodit.
Co ještě můžeme konstatovat?
 od roku 1989 se produkce českého zemědělství snížila o 41 mld. Kč ve stálých cenách (o 40 %) – z 108,6 na 67,2 mld. Kč.
 předpokládá se pokles o dalších 20 mld. Kč a o bohužel s tím také o 37 tis. pracovníků - na pouhých 100 tisíc v roce 2013.
  pokud by tento vývoj skutečně nastal, pak lze programy rozvoje venkova v České republice oprávněně označit za  zbytečná slohová cvičení!

Uvedený vývoj však není nutný, je zbytečný, je v rozporu s našimi možnostmi:
 vždyť české zemědělství je naopak schopno zvýšit svoji výkonnost a to až na úroveň vyspělých zemí, např. Francie – ve výnosech plodin, v užitkovosti hospodářských zvířat.
 nevidíme žádný důvod, proč by velké moderní české zemědělské podniky měly dosahovat trvale nižší intenzity produkce, když mají potenciál k růstu.
 odborníci odhadují, že v České republice lze dosáhnout úrovně produkce 140 mld. Kč ve stálých cenách (tj. 215 mld. Kč v běžných cenách).

Vývoj zemědělství ve starých zemích EU 15 je odlišný od toho, co je navrhováno – a to i za aktivní účasti našich politiků – nám.
Jejich zemědělskou výrobu nelze přímo omezovat. To proto, že zemědělci těchto zemí disponují určitými privilegii, která získali v dřívějším období. Snižování úrovně produkce potravin musí prý být proto uplatňováno v ostatních zemích EU, t.j. v těch  nových, včetně ČR.

Vezměme si nyní za příklad statistiky EU o exportech a importech vepřového masa roku 2005:
Vepřové maso:
• Dánsko    import – 815 t, export – 552.087 t  
• Německo import 6.220 t, export - 301.233 t
• Polsko     import  - 348 t, export - 165.873 t

Dále lze uvést několik čísel o mezinárodním agrárním obchodu ČR se sousedními zeměmi staré EU 15 v době před a po vstupu do EU:

Vývoj obchodu s masem po vstupu do EU se sousedními zeměmi EU 15

Německo
2003 vývoz 3.847 t dovoz 15.445 t saldo – 11.598 t
2005 vývoz 8.167 t dovoz 62.268 t saldo - 54.102 t, index 466  

Rakousko
2003 vývoz 444 t, dovoz  5.737 t, saldo  –  5.292 t
2005 vývoz 2.826 t, dovoz 25.144 t saldo - 22.318 t, index 422  

Nelze očekávat, že současné celkové problémy EU vyřeší.

Problémy zemědělství a potravinářství si totiž musí každá země vyřešit sama a to v mezích pravidel, která stanovuje EU pro všechny svoje země.

My jsme se dnes sešli právě proto, abychom přesně definovali a prosadili do programového prohlášení nové vlády takové postupy, které budou návodem k českému řešení problému českého zemědělství.

V závěrečné části mně, prosím, ještě dovolte několik poznámek k práci samotné Agrární komory.
Dnešní koncept mého vystoupení k situaci českého zemědělství je velmi kritický a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že i AK by mohla udělat mnohem více, že její pozice není ještě úplně dostačující. Takovýto pohled na věc však nastává vždy, když se o problémech mluví otevřeně – a my o nich skutečně otevřeně mluvit chceme.
Musíme!
Ne prvně až dnes, znovu opakuji, sešli jsme se proto, abychom definovali naše požadavky pro novou vládu, ale mluvíme o nich permanentně.

Jak jsem již uvedl, jsou to bezpočty článků v odborném agrárním tisku, četné tiskové konference, odborné semináře apod. Zatímním vyvrcholením naší mediální práce je vydávání samostatného čtvrtletníku Agrobase, který je hodnocen velmi kladně.

Agrární komora v rámci českého zemědělství a celé české společnosti požívá oprávněné prestiže a je uznávána nejenom svými příznivci, ale i protivníky.

Troufnu si prohlásit, že i v posledních měsících autorita AK dále stoupala. A v naší aktivitě budeme dále pokračovat.

Problém je však v celospolečenské situaci – současní politici, a to bez ohledu na jejich politickou příslušnost, zatím neřekli: „Ano, my chceme rozvoj českého zemědělství a my jej budeme podporovat“. Nejenom že to neřekli přímo, podotýkám, že pomíjím předvolební sliby. Oni to zatím ani nedemonstrovali nepřímo – třeba svojí účastí na letošních prestižních akcích jako byla Salima či Techagro v Brně.

Zde také existuje velký rozdíl mezi situací u nás a např. ve Francii, Německu nebo Rakousku. Tomuto přístupu našich politiků bohužel odpovídá i jejich postoj ke konkrétním řešením našich problémů. Přestože to mají v popisu práce a je to jejich povinnost.

Například výše zmíněný biolíh.
Podstata problému je tedy hlubší.
Celkově však vzato, všichni víme, že každý problém je řešitelný. Jenom se přitom musejí naplnit určité předpoklady. Těmi jsou:
– jeho definice a analýza,
– plán řešení,
– a realizace tohoto řešení.

A přesně toto zde dnes musíme udělat. Právě proto jsme se zde dnes sešli.
Když si vezmu jednotlivé části nastíněného postupu, pak se domnívám, že definici a analýzu našich problémů můžeme zvládnout, protože je známe. A návrh řešení jsme  rovněž schopni společně formulovat.

Rozhodující a nejsložitější tedy bude realizace  návrhů, které odsud dnes vzejdou.
Je třeba rozhodně prosadit řešení, na kterém se dnes dohodneme.
A zde jsem se vlastně dostal až k samotné podstatě věci, k jednomu našemu dlouhodobému problému.
Základním a ničím nenahraditelným předpokladem k prosazení našich požadavků je totiž naše jednota.

Chci vás proto všechny co nejdůrazněji požádat, abyste si uvědomili závažnost stávající situace a abyste tuto elementární zásadu respektovali. Dnes je opravdu nerozumné a zbytečné vytvářet komplikující situace, např. aby vedle vedení AK či stanovených reprezentantů řešily stejné problémy s vládou separátně i další složky komory. Přesně to jsou momenty, které oslabují naši autoritu a pozici a které navíc vyhovují našim protivníkům. Jsem přesvědčen, že drtivá většina z vás tomuto mému požadavku na dosažení jednoty rozumí a bere jej za svůj.

Nejsme zde přece od toho, abychom si dokazovali sílu svých pozic, ty rozděluje čas od času sněm, jsme tu od toho, abychom obhájili zájmy svých členů. Tomu jsme povinni podřídit svou činnost podle regulí, jaké AK ČR má. Není ani mým cílem zde vyvolávat nějaké vášně, jenom jsem korektním způsobem připomenul základní podmínku k naplnění toho, na čem se dnes musíme dohodnout.

Prosím, aby to bylo vzato velmi vážně.  
Úplně na závěr bych se chtěl znovu vrátit k současnému povolebnímu dění.
Domnívám se, že dnes pro nás není ani tak důležité, kdy vznikne nová, skutečně funkční vláda s podporou parlamentu.

Pro naši další činnost je ale zcela zásadní, abychom měli jednotně zformulovány svoje požadavky v momentu, kdy v nejbližších týdnech bude první funkční vláda psát svoje programové prohlášení. A abychom v pravou chvíli do něj dokázali svoje návrhy a požadavky pregnantně a důrazně prosadit.

Prosím, abychom si všichni uvědomili, že začíná svým způsobem nová, velmi důležitá etapa. Je za námi doba vlády jednoho typu koalice se stěžejní rolí ČSSD a je před námi doba koalice,  či menšinové vlády jiného typu.

Je za námi první celý kalendářní rok našeho působení v rámci EU, který se ukázal pro zemědělství jako nepříznivý.

Je také za námi první kalendářní rok nově zvolených orgánů AK.

To všechno proběhlo, to vše je za námi. 

Před námi pak je období, ve kterém se rozhodne, zda nepříznivý vývoj zastavíme či nikoliv.