„Jen si opláchnu ruce od sýrů a jdeme,“ vítá nás chovatelka, která ještě nedávno neznala jiné boty než na jehle a místo pěkně do obloučků zastřižených nehtů mívala dlouhé, červeně lakované. Jako ekonomka dělala manažerku velké stavební zahraniční firmě a nabízela stavební celky v zahraničí. „Byla jsem neustále ve stresu. Šlo o velké peníze a v zahraničí se stejně jako u nás najdou šíbři, kteří podklouznou pod rukou, aniž chtějí platit za odebrané zboží. Byla jsem velmi blízko rodinné anamnéze, rakovině,“svěřila se farmářka. „Se vším jsem včas sekla a zcela od základu změnila život,“ uvedla žena, z níž štěstí a pohoda přímo vyzařuje.

„Prdelky moje, kde jste,“ zavolala a už se kopečky na horizontu dávají do pohybu. Najednou nás obklopila stovka zvědavých tvorů, kteří se chtějí mazlit, drbat, hladit, snaží se okusovat nohavice, olíznout objektiv a očuchat bundu. „Tohle je moje dítě“, ukazuje Alena Freijeová kozu Žužlinku, co ještě neodrostla kůzlečím mravům. Ta ochotně přikládá tvář na líce své chůvy a kopýtkem zavěšuje přední nohu pod límec. Byla odkojená z lahve a žádá si každodenní dávku něhy.

„Ty bezrohé kozy čůrají jako kropicí konev, na všechny strany,“ se smíchem svěřuje taje a zajímavosti stáda. Kozy se dojí dvakrát denně a vyprodukují dohromady tak sto litrů. I když se dojí strojově, je to pěkná fuška, zvlášť potom s výrobou sýrů, které se po sražení mléka dávají do speciálních sítek a musí se obracet. Nejdřív po minutě, potom po dvou a nakonec za každou hodinu. Alena Freijevá prostudovala něco receptů. Hlavně od německých chovatelek se učila jak s kozami, aby neměly nedostatek minerálií a jejich krmná dávka byla plnohodnotná, a snažila se získat i recepty na sýry. Dnes jich dělá kolem patnácti druhů. Nechybí ani syrovátka, kozí mléko a dlouho zrající sýry ve tvaru fotbalového míče. I ty chtějí své a musí se pravidelně potírat mlékem, překládat a udržovat v přesně nastavené teplotě. Odvážejí se je lidé nejen ze širokého okolí, ale i ze zahraničí, z Nizozemska, Německa, Belgie. Pro sýry si jezdí i z nedalekých lázní, kde jsou v jídelníčku zdravé výživy.

Zdánlivě je Alena Freijeová se svým druhem odtržena od světa. Má ale počítač a je propojená se serverem agrární komory, od níž má pravidelné zprávy a informace. „Je to pro mne velmi důležité, mám informace od zdroje, a tak nepropásnu žádný důležitý termín, který souvisí s mým podnikáním. Na ministerstvu zemědělství mne už znají. Nedávno mi volali, jak si dokážu pohlídat své kozy,“ směje se chovatelka, které se přezdívá kozí bába. Každý večer prý dává svým kozám dobrou noc. Jak říká, není nic krásnějšího, než nasávat pohodu stáda uprostřed něj, ve stáji.