Proč? Protože v současném rozložení sil ve WTO je daleko obtížnější dosáhnout multilaterální dohody, která je mnohem ambicióznější než bylo poslední kolo jednání GATT tzv. Uruguayské kolo (UK GATT).

Zopakujme si trochu historii a proveďme si srovnání.

UK GATT předchůdce DDA WTO bylo vůbec první kolo multilaterálních jednání, které dosáhlo konkrétních závazků v oblasti liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky. Došlo k uvolnění mezinárodního agrárního obchodu pod vlivem:

- redukce cel v průměru o 36 %,

- snížení domácích podpor o 20 %

- a snížení vývozních subvencí v objemu o 21 % a hodnotě o 36 %

vše za období šesti let. Tyto závazky se týkaly rozvinutých zemí Samozřejmě závazky rozvojových zemí byly nižší a implementační období delší. UK GATT trvalo od roku 1986 do roku 1994, kdy bylo dovršeno podpisem Marakéšského protokolu. Současně vznikla Světová obchodní organizace (WTO), která nahradila od roku 1995 GATT. Od tohoto roku začaly členské země WTO uplatňovat přijaté závazky UK.

Rámce nastavené v Ženevě pro závazky současného kola jednání DDA (červenec 2004), Hongkongská deklarace ministrů členských zemí WTO (prosinec 2005) a požadavky vyplývající z jednání o tzv. modalitách v roce 2006 došly v oblasti zemědělství k tomu, že:

- bude provedena další podstatná redukce cel – větší než předchozí,

- budou zrušeny vývozní subvence (do konce roku 2013),

- budou podstatně sníženy domácí podpory narušující obchod (o 70 – 75 %),

Největší rozdíly byly a jsou v oblasti přístupu na trh, tedy v konkrétních představách o tom, o kolik se vlastně mají cla snížit. Zatímco EU nabízela průměrné snížení 39 %, později 48 %, USA požadovaly snížení od 55 % do 90 % a skupina rozvojových zemí vedená Brazílií (G 20), navrhovala kompromis - provést redukci cel o cca 54 % v průměru.

DDA započalo v roce 2001 a je to vlastně první multilaterální kolo jednání nové organizace pro mezinárodní pravidla obchodu - WTO.

Již z uvedeného je zcela jasné, že nároky na současnou liberalizaci agrárního obchodu jsou tak rozdílné od závazků předchozího kola a o tolik vyšší, že zákonitě musí docházet mezi jednajícími stranami k velkým rozdílům v pojetí konkrétních parametrů na redukce vedoucí k uvolnění světového obchodu. Zemí, které jsou členy WTO také přibylo, ale nezanedbatelná je hlavně zvýšená aktivita rozvojových zemí oproti minulému kolu.

Co tedy chceme dosáhnout u zemědělského obchodu?

1/ téměř dvojnásobného snížení cel,

2/ více než dvojnásobného snížení domácích podpor,

3/ úplného zrušení přímých vývozních podpor.

Není to trochu moc na jedno kolo jednání a není to příliš rychlé? Proč bychom se nemohli spokojit s tím, že např. v první fázi dokončíme to, co bylo explicitně řečeno v Hongkongu a pak navázat dalšími kroky? Proč se nesnažit zpočátku zredukovat cla alespoň o to co je nabízeno jako kompromis, nebo rozložit redukci na delší časové období? Každá dohoda bude rozhodně lepší než žádná, protože každopádně povede ke zlepšení podmínek světového obchodu a k jeho uvolnění, tak jako každá aktivita vede k posunům, zatímco pasivita ke konzervování starých pravidel.

EU by měla usilovat o to, aby se obnovila jednání co nejdříve, protože je to v jejím zájmu a zejména v zájmu pokračování reformy společné zemědělské politiky (SZP), která sleduje posílení konkurenceschopnosti unijního podnikání. Kromě toho budou-li multilaterální jednání nahrazena bilaterálními povede to pouze k tomu, že na tom budou profitovat ty země, které již mají reformu svých zemědělských politik za sebou např. Nový Zéland, Austrálie.

Již se také ozývají členské země EU a někteří pracovníci Evropské komise, se svým zájmem na co nejrychlejším pokračování jednání. Např. dánský expert v oblasti mléčné produkce zdůrazňuje, že současný kolaps jednání WTO neprospěje nikomu a že bez globální dohody bude světový obchod ovládán bilaterálními dohodami, ale hlavně, že EU by mohla ztratit nejen vydobytou pozici v jednáních WTO, ale i impuls k reformě společné zemědělské politiky. Vyjednávač EU Peter Mandelson se staví za separátní jednání o elementech Hongkongského balíčku před koncem roku 2006 Peter Sutherland nabízí zajímavou myšlenku pro možnost pokračování – navrhnout optimální výši cel a optimální výši odbourání dotací - o které by členové WTO mohli lépe rozhodnout, protože by nebyla maximalistická.

A proč je jakákoli dohoda vedoucí k alespoň částečnému posunu v uvolnění agrárního obchodu pro zemědělství prospěšná? Protože je již delší dobu patrné, že přílišná regulace trhu v rámci zemědělských politik a s tím spojený protekcionismus vede pouze k tomu, že zemědělství se stává nekonkurenceschopné a že země, které se vzdaly takovýchto opatření již na tom profitují.

Podíváme-li se na jednotlivé segmenty regulace obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky v EU a snahu o jejich reformu, dostaneme se k odpovědi na otázku zda multilaterální uvolnění obchodu pomůže či uškodí zemědělství v EU potažmo v ČR.

Snížení cel v EU by nemělo přinést v globále žádné velké problémy, protože většina dovozů do EU se uskutečňuje na základě preferenčních ujednání, takže normální smluvní clo se převážně nevyužívá. Dokonce EU poskytuje mnoha zemím již bezbariérový přístup na svoje trhy. Citlivé sektory pak mají možnost v případě narušení unijního trhu nadměrnými dovozy využít dodatkového cla, což by v nějaké podobě mělo být zachováno.

Snížení domácích podpor narušujících trh je již dávno předmětem reformy společné zemědělské politiky, která ve smyslu přechodu k udržitelné formě zemědělství postupuje k typům podpor, majícím za cíl venkovský rozvoj, zdravé potraviny apod. Čili ani zde nehrozí unijnímu zemědělství negativní dopad z redukce podpor, které jsou tak jako tak na ústupu.

Postupné zrušení vývozních subvencí je opět umožněno prováděnou reformou společné zemědělské politiky, která usiluje o snižování administrativních cen a intervenčních opatření. Aplikace těchto tržních opatření si vlastně vynucovala přímou podporu nekonkurenceschopných agrárních produktů, pokud měly být uplatněny na zahraničních trzích. Kromě toho již samy podnikatelé v EU mnohdy nevyužívají vývozních subvencí, protože administrativa, skládání kaucí a kontrolní doklady potřebné k získání subvencí pro vývoz do třetích zemí jsou tak náročné, že se jim to nevyplatí.

Nesmíme také zapomínat na cíl a smysl tohoto rozvojového kola, kterým je pomoc při odstranění chudoby rozvojových zemí, které jsou mnohdy zcela závislé na produkci určitých zemědělských výrobků.

Rovněž tak bychom si měli připomenout, že neúspěch v jednání WTO by byl vlastně impulsem k úvahám o smyslu existence WTO. Která instituce by se pak starala o mezinárodní pravidla obchodu a zejména řešení sporů?

Závěrem snad už jen dodat, že tak jako ve sportu je velmi důležité se zúčastnit a méně důležité už je zvítězit, tak zde, v těchto jednáních je důležité udělat napřed určitý pokrok a pak teprve usilovat o dosažení celého vytyčeného cíle.

Zdroj: Ministerstvo zemědělství