Vše je podbarveno velkými personálními přesuny a určitou psychózou strachu. To za situace, kdy není jasný další politický vývoj, kdy se neví, kdo bude kdy vládnout, jak se sestaví rozpočet apod.

Proč to všechno píši?  Zkrátka proto, že se stáváme rukojmími politiků, že jsme předmětem jakési zbytkové politiky státu, zbytkové kapacity, do které se musí vměstnat zemědělství a venkov. Ale abych se neomezoval na obecné a abstraktní soudy, dovolte doložit svoje tvrzení praktickými fakty z poslední doby.

Kompenzace jenom u zaoraného obilí
Tím prvním je státní rozpočet. Je velmi zvláštní, že v letošním roce nám bylo vyhověno a návrh na rok příští je takřka tragický a chybí 7 mld. Kč v té lepší variantě, reálně 13  mld. Kč (když nezapočítáme rezervu ve všeobecné pokladní zprávě). Přitom oba rozpočty dělal jeden člověk, ministr financí minulé vlády. Doporučoval bych, aby se ho na to kolegové na jižní Moravě, za kterou je zvolen do Poslanecké sněmovny, přeptali a případně se podívali na to, co jim před volbami sliboval. Solidní státní rozpočet je pro nás alfou a omegou, je dokonce mnohem významnější než kompenzace za žně. Proto je logické, že žádáme o kompenzace jenom u zaoraného obilí a náš hlavní tah bude tlak na naplnění rozpočtu. Někdo logicky položí otázku, proč jsme žňové problémy tak silně medializovali. Jednoduše proto, že Mze závažnou situaci na polích bagatelizovalo a trvalo půl žní, než ji vzalo na vědomí. Pokud bychom nebili na poplach, byl by klid a byly by přibližně loňské ceny obilí.

Biolíh budeme dovážet?
Druhým příběhem je biolíh. Zatímco ve všech okolních státech se program rozjel, u nás ještě není legislativa a poslední zpráva nové paní ministryně zní, že bioetanol v ČR nebude nijak podporován. Stará vláda na svém posledním zasedání odpočet spotřební daně z biolíhu svým rozhodnutím od 1.1.2007 zrušila, když podporu biodíslu ponechala! Naproti tomu u sousedů v Polsku byl nedávno schválen zákon, který umožní farmářům výrobu bioetanolu pro svou potřebu s tím, že si mohou uplatnit vratku spotřební daně. Čili další konkurenční výhoda! V patnácti zemích EU je rovněž vratka spotřební daně, ostatní podporují buďto výrobce suroviny nebo zpracovatele. O co tedy u nás jde? Aby se biolíh dovážel a u nás byly i nadále přebytky obilí a jeho nízká cena?

Defenziva v agrární politice pokračuje
Třetím příběhem je pokračující defenzivní agrární politika ČR, kterou bych nazval „eurochápající“. Abych byl správně pochopen uvedu nadpis článku HN z 2.8. t.r. „Soběstačnost v potravinách? To je cesta zpět“. V článku se píše – „Leckteří zemědělci stále volají po oné soběstačnosti, čili po zvyšování výroby. To však jen prohlubuje nadprodukci a zvyšuje nutnost dotací. Jenže svět nutí Evropu k snižování podpor“. Autorem citace je současný náměstek paní ministryně doc.Tomáš  Doucha. Neměl bych s tím problém, kdyby tato tvrzení pro české zemědělství platila. Skutečnost, bráno rok 2005, je ale jiná – u brambor jsme soběstační na 90%, u drůbeže na 89%, vepřové 80%, vejce 95%, ovoce 51%, zelenina 42%. Soběstační jsme pouze v mléce, letos přestaneme být soběstační v hovězím a výrazně se sníží soběstačnost v bramborách (meziroční snížení ploch o 17%). Má-li tedy někdo snižovat výrobu, pak na řadě rozhodně nejsme my. Co třeba Dánsko, Holandsko a další, kteří vyrábí násobky své spotřeby.

Není zájem s námi komunikovat
Čtvrtým příběhem je komunikace s námi, jakožto objektem praktické agrární politiky. Sílí ve mně pocit, že o ni není zájem. Naše návrhy se někdy berou jako nátlak, většinou se označí zaklínadlem „nesystémové, odporující praktikám EU“ apod. Nedávný můj návrh na odborné konzultace k biolíhu zůstal bez odezvy. Zkrátka není zájem. Předpokládal bych, že u organizace, která zastupuje 103 tisíc pracovníků v zemědělství, lesnictví a potravinářství to bude jinak. Nejsme jenom zástupci jednoho proudu, jak jsme vytrvale škatulkováni. Je mně to skoro trapné, nedělím takto zemědělce, ale členy Agrární komory je například 1781 soukromně hospodařících rolníků, členem jsou ale i velké potravinářské firmy, například uskupení Agrofert, Agropol, Agrotrade atd. Čili nejenom zemědělská družstva a obchodní společnosti. Apropo, kdyby někdo chtěl vědět, jakou politiku dělá například sousední Německo směrem k velkým zemědělským podnikům, nechť se podívá do Saska a nebo si promluví s bývalým státním tajemníkem bývalého kancléře Helmuta Khola a nynějším generální sekretářem COPA-COGECA panem Faiterem. Bude se divit.

Do role prosebníků se nenecháme vmanipulovat
Nicméně my tu nejsme v roli prosebníků a příštipkářů, respektive se do této role nenecháme vmanipulovat.  Jinými slovy, situace je nepřehledná, nazrávají problémy, které se neřeší, případně řeší přezíravě v náš neprospěch, bez možnosti se vyjádřit. Domnívám se, že je třeba začít konat. Na 29. září 2006 jsem svolal mimořádné zasedání představenstva Agrární komory, které bude společné s dozorčí radou. Původně měl být hlavním bodem jednání rozpočet 2007. Myslím si, že jednání je načasováno na pravou dobu a že nebude jenom o rozpočtu.

Jan Veleba, prezident AKČR