Mají se čerpat prostřednictvím Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.Na Českou republiku připadlo na toto období celkem 2,815 miliard eur, což představuje v průměru ročně 0,4 miliardy eur (cca 11,2 miliard korun) z evropských zdrojů.

Evropská komise rozdělila finanční prostředky podle reálného čerpání a potřeb jednotlivých zemí. Česká republika je v pořadí objemu přidělených evropských peněz na desátém místě a vyčerpání této částky teď záleží na schopnosti ministerstva zemědělství nastavit a administrativně zabezpečit kvalitní programy včetně spolufinancování projektů z národního rozpočtu.

Bývalý ministr zemědělství Jan Mládek s vypracováním dokumentů totiž neotálel a pohotově nechal  zpracovat dva základní dokumenty nezbytné pro včasné spuštění Fondu.

Je to Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR na období 2007-2013 (NSP) a Program rozvoje venkova na období 2007-2013 (PRV). Oba dva programové dokumenty byly podrobeny četným veřejným diskuzím, PRV ještě v průběhu měsíců ledna a února 2006 na veřejných seminářích, pořádaných v rámci všech krajů ČR. Následně programové dokumenty projednala vláda a PRV byl ještě před koncem srpna odeslán do Bruselu s cílem, aby první žádosti o podporu vybraných opatření osy I, II a III mohly být administrovány v březnu nebo dubnu 2007 formou sdružených žádostí s LFA, SAPS a TOP-UP.

V každém případě lze hovořit o kompromisním rozdělení prostředků mezi zemědělce a obce, dlouho a tolik diskutované.

O to více překvapuje a zaráží postup nového vedení ministerstva, které oddaluje náběh Programu. Přitom Česká republika byla první zemí, která svůj PRV předložila Bruselu a podle příslibu Evropské komise měla být mezi prvními zeměmi, kterým měl být Program schválen.  Tiskové prohlášení Ministerstva zemědělství ze dne 19.12.2006 s konečnou platností totiž potvrdilo to, že veškeré přípravné práce na realizaci „Programu“ bývalým vedení ministerstva vykonané, byly novým vedením zablokovány a to takřka před finalizací rozhodných národních prováděcích dokumentů a administrativních postupů SZIFu.

Znamená to, že s konečnou platností dojde ke zpoždění čerpání agroenvironmentálních programů osy II o celý rok pro ty zemědělce, kteří by chtěli nově využít těchto programů v období od 1.1.2007. Rovněž přijdou i o navýšení plateb, které byly schváleny minulou vládou a byly rovněž předloženy v rámci Programu v Bruselu. Ministerstvo tímto krokem potvrdilo neochotu k čerpání finančních prostředků ze zdrojů Evropské unie pro zemědělce v roce 2007. Zemědělství přitom dosud vykazovalo jedno z nejvyšších čerpání unijních peněz ze všech rezortů.

Nabízí se zde otázka, zda záměrem není výměna stávajících „zaběhlých“ programů za programy zcela odlišné, cílené pro vybranou skupinu příjemců. Právě nevěrohodnost argumentů, nekomunikace se širší zemědělskou veřejností vyvolávají pochybnosti o vlastních rozhodnutích ministerstva, která ohrožují samu podstatu Programu. Mohou znamenat natolik výrazné změny, že bude muset být zahájen nový proces přes schvalování Programu.

Nová ministryně zemědělství svými rozhodnutími, která měla snad snížit byrokracii a urychlit výplatu prostředků z EAFRD přispěla naopak ke znepřehlednění celého systému a zpoždění plného čerpání finančních prostředků v rámci agroenvironmentálních opatření, o celý rok. Paradoxně se tak snaha ministerstva obrací proti národním zájmům a hlavně proti zájmům zemědělců.

Ing.Martin Fantyš, ředitel AKČR