Hned na následujícím jednání vlády bylo po hrdinství ODS a národní zájmy musely  stranou. Předseda Legislativní rady vlády lidovec Cyril Svoboda přišel se strašákem žalob na Českou republiku. Protože naše legislativa v tomto bodě jaksi není v souladu s tou evropskou. A straničtí kolegové ministra Gandaloviče v souladu se svými dlouholetými zvyklostmi zmlkli a dali cizincům spolu s Bursíkovci a lidovci pro nákupy české půdy zelenou. Ani se nepokusili  s EU o tomto tak důležitém bodě otevřít nová jednání.

České zemědělství nemá už od začátku devadesátých let na růžích ustláno. Letité restituční spory, vyrovnávání nároků, právní nejistota. Vstup zahraničního kapitálu do zpracovatelského průmyslu, obchodní řetězce s levnými dovozy masivně dotovaných zemědělských produktů ze starých členských zemí. A nakonec, po vstupu do EU, přitvrzení této nekalé konkurence – drtivé snížení přímých plateb pro naše zemědělce ve srovnání s těmi, kteří už desítky let hospodaří ve štědré náruči unijní zemědělské politiky. Namísto podpory se naši farmáři dočkali ještě tvrdších podmínek. Ačkoliv slabší, jsou méně dotovaní a musí čelit silnějším, navíc hospodařícím v prostředí vysokých podpor.   

Zdá se, že takový vývoj nedává smysl, že mu chybí základní logika. Nikoliv. Tento proces má logiku přímo drtivou. Evropské státy chrání své vlastní zájmy s buldočí vytrvalostí. A zemědělství, jak známo, patří mezi zájmy nejvýznamnější. Přistupující státy tedy musely při svých vyjednáváních postupovat velmi obezřetně i tvrdě anebo prohrát. Polští vyjednavači to dokázali, když vyjednali přechodné období pro volný nákup půdy až do roku 2013. Naši vyjednavači se prý domnívali, že zahraniční farmáři budou pro nás přínosem. Měli by nejspíš pravdu, kdyby dokázali zajistit našim zemědělcům rovnost příležitostí a podmínek. Nic takového nesvedli a my prohráli na celé čáře.

Člověk nemusí být zrovna zemědělský odborník, aby chápal, že bez půdy farmařit nejde. Naši zemědělci většinou hospodaří na půdě pronajaté. Nejen kvůli nevýhodné pozici, kterou způsobuje finanční nouze, ale i vlivem liknavosti Pozemkového fondu neměli mnoho šancí stát se jejími vlastníky. Jak asi dopadnou, pokud vládní návrh projde sněmovnou a budou muset měřit síly se svými zahraničními kolegy při nákupu pozemků? Ti šťastnější skončí jako námezdní síly. Ostatní pak rozšíří řady nezaměstnaných. A všichni si budou pamatovat „hrdinného“ ministra Gandaloviče z ODS, který se jich zastával do té doby, než na něj koaliční partneři udělali bububu.  

Zdroj: Jana Bobošíková, poslankyně EP, předsedkyně Politika 21