Právě zde je totiž nejvíce ploch obhospodařovaných ekologickým způsobem, což je dáno zejména horší kvalitou pozemků v těchto oblastech, která je navíc kombinovaná s jejich vyšší nadmořskou výškou.

Snížení kompenzací tak paradoxně postihne zejména ty, kteří nejvíce naplňují apel ministerstva na návrat skotu do horských a podhorských oblastí. Přehlížet nelze ani fakt, že snížení kompenzačních plateb se týká ve velké většině chudých regionů s nejnižší životní úrovní a vysokou nezaměstnaností, jako jsou Ústecký (míra nezaměstnanosti 13,4%), Moravskoslezský (10,5%), Karlovarský (9,0%) a Liberecký kraj (8,2%).

Ekologické zemědělství se v Česku nejvíce rozvinulo v prstenci příhraničních hor, které v minulosti nejvíce doplatily na snížení rozměru českého zemědělství. Po krizi na konci devadesátých let, kdy v těchto oblastech došlo k poklesu stavů dobytka až na jednu šestinu, zaznamenáváme permanentní růst stavů skotu. Z toho vyplývá, že většina jalovic je zařazována do stád a vyřazování kusů ze stád je minimální. Farmy navyšující stavy dobytka tudíž dodávají na jatka jen minimum skotu. Chybí jim proto finanční prostředky na další finalizaci bioprodukce. Toto se změní teprve v okamžiku, kdy se zastaví mohutné každoroční nárůsty stavů skotu.

„Požadavek Ministerstva zemědělství, aby tyto farmy současně navyšovaly stáda dobytka i zabíjely skot pro trh, je tudíž neférový. Smutný a nelogický je proto současný záměr ministerstva snížit dotace těmto zemědělcům, protože nedokáží plnit obě podmínky naráz,“ říká Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí, který sdružuje farmáře z horských, podhorských a příhraničních oblastí České republiky s členskou základnou téměř 300 farem chovajících 100 tisíc kusů skotu.

Z reálného stavu na farmách přitom jasně vyplývá, že požadavky ministerstva zemědělství na to, aby ekofarmáři chovali na loukách a pastvinách více dobytka, se v posledních letech velmi rychle naplňují. Po roce 2000, kdy byla minimální úroveň intenzity stanovena na 0,1 VDJ/ha (počet kusů skotu na jeden hektar) přišlo 50% zvýšení na 0,15 pro roky 2001-2003. Pro roky 2004-2006 došlo k dalšímu zvýšení na 0,2 VDJ/ha a na pastvinách dokonce na 0,5 VDJ/ha. Ve skutečnosti jsou stavy dobytka na ekofarmách ještě mnohem vyšší. Na spodních limitech se pohybují farmy v těch nejhorších podmínkách (900 m.n.m., srážkové stíny) nebo s největšími omezeními ze strany orgánů ochrany životního prostředí (CHKO, Národní parky).

Ekologické zemědělství je zejména pro chudší a strukturálně postižené příhraniční oblasti řešením, jak zajistit zaměstnání místním obyvatelům. Bohužel, horské a podhorské oblasti nedisponují kvalitní úrodnou zemědělskou půdou jako nížiny. Proto je zde logicky nejvíce ekologických luk a pastvin. Průměrná farma s chovem skotu zde pak zaměstnává 14 lidí na každých 1000 ha, zatímco srovnatelné produkční farmy v lepších přírodních podmínkách zaměstnávají 5 lidí na každých 1000 ha. Je to dáno vyšší pracovní náročností ekologického zemědělství a především tím, že vedle produkce zajišťuje významným způsobem i péči o krajinu, čili neprodukční funkce, které jsou právě v těchto oblastech republiky nejvýznamnější.

Zdroj: Svaz marginálních oblastí, www.lfa.cz