Pane inženýre, jste v organizaci, kde je sdruženo zhruba stejně soukromých zemědělců jako v asociaci soukromého zemědělství, něco přes tisíc. Je to tak?

O něco méně nebo více, to je přece jedno, o to vůbec nejde.

Neutlačují vás právnické osoby?

To bychom asi v agrární komoře nebyli. Víte, mně nejde o to, jestli je nás deset nebo jen jedna stavovská organizace, všichni bychom měli ale hovořit a vystupovat ve prospěch českého zemědělství a ne pořád jen rýpat.V rozhodujících otázkách je nutné být jednotní a to tak v agrární komoře je. Jde o držbu půdy, prodej produkce, zapojit se do zpracovatelských kapacit, v těchto a dalších otázkách bychom měli být jednotní. Nějaké politické půtky a dokazovat si, zda jsem pravý zemědělec a nebo ne, to je směšné, zvláště když to někomu vydrží sedmnáct let. Jen na několik zemědělců byli všichni buď v družstvech, nebo ve státních statcích, proč tedy stále přemílat minulost. Dnes by chtěli ti lidé, kteří také pracovali v socialistických družstvech nebo statcích po sobě vzájemně plivat?

Pojďme raději k budoucnosti zemědělství. Začněme držbou půdy. Jak se díváte na zamýšlené odbourání i zbylých překážek, bránících cizincům ve velkém kupovat půdu?

Hlavně jsem proti tomu, aby zemědělskou půdu vlastnili ti, co na ní nehospodaří. Přál bych si, aby půdu vlastnili především čeští zemědělci, s nimi kooperuji a obchoduji.

Navštívil jste řadu zahraničních farem, zejména ve Francii, máte dobré kamarády mezi farmáři. Jak je tomu s vlastnictvím půdy tam?

Především v těchto zemích nedošlo k vyvlastnění. Ve Francii jsou farmáři z velké části i vlastníky půdy. V Německu už tomu tak úplně není. Mezi jednotlivými státy Evropské unie jsou v držbě půdy rozdíly.

V čem jsme dnes na tom hůř proti farmářům z Francie?

Technikou jsme vybaveni zhruba stejně, produktivita práce je u nás podle mého názoru větší. Nemůžeme se ale rovnat v tom, že nejsme spolumajiteli zpracovatelských podniků, to je náš velký handicap. Když to zjednoduším, francouzský sedlák má nejen silný vztah ke svému hospodářství, ale i ke zpracovatelskému podniku.

Je to založeno na vlastnictví akcií?

Zpracovatelský podnik vlastní zemědělci prostřednictvím svých hospodářských družstev. Je to proto o něčem jiném.

Na druhém místě jste jmenoval prodej produkce. Jste hlavně producentem cukrové řepy a jelikož jste z Mladoboleslavska, dodáváte automaticky cukrovku do TTD Dobrovice. Část cukrovky půjde do cukrovaru, ale určité množství budete prodávat i místnímu lihovaru za cenu, která je dost podstatně nižší …

Předešlu, že mne mrzí jedna věc. Zemědělci měli možnost stát se prostřednictvím akcií spoluvlastníkem cukrovaru i lihovaru, jak je tomu v mateřské firmě ve Francii. K tomu bohužel z nezájmu našich zemědělců nedošlo, to je škoda. Byla to velká chyba do budoucnosti. Prodávám cukrovku na výrobu cukru, ale i na bioetanol.Ve finále byla poslední cena cukrovky 32 eur na výrobu cukru a na bioetanol 26 eur. Ve finále, během tří let se ceny srovnají a rozdíl bude dělat pouze kompenzační platba. Mělo by ale cenu spolupodílet se na spoluvlastnictví podniku, v tom jsou peníze. O ně přijdeme, nestali jsme se spoluvlastníky. Na cukr se tak v cílovém roce bude nakupovat cukrovka za 27 eur a na bioetanol za 26 eur. Kdybychom byli spoluvlastníky lihovaru, měli bychom šanci získávat podíl na zisku. Není tomu tak a nejsme, bohužel, hráči na trhu.

A co budoucnost evropského zemědělství?

Část zemědělství se v Evropě udrží. Jen opravdu hloupý politik může hodit zemědělství přes palubu. Určitá míra soběstačnosti v potravinách by tu měla být. Neměli bychom ale podceňovat ani změny klimatu, které nesporně ovlivní i zemědělství na tomto kontinentu a v prognózách bychom to měli brát v úvahu.