Úvod

Světové hospodářství zažívá již pátým rokem silný růst. Navzdory určitému slábnutí růstu americké ekonomiky lze očekávat, že globální expanze bude i nadále pokračovat – i když poněkud pomaleji – a to hlavně kvůli tomu, že i mnohé další země přispívají k ekonomickému růstu výrazněji, než tomu bylo v minulosti. V roce 2006 vzrostla světová ekonomika o 5,6 procenta a na léta 2007 a 2008 se očekává růst kolem 4,5 procenta.

Silná poptávka žene vzhůru ceny komodit na mezinárodních trzích – a to se netýká jen ropy a kovů, ale také zemědělských produktů. K růstu cen na zemědělských trzích rovněž přispívá rozvoj programů na výrobu a užívání biopaliv. To přispívá k výraznému zlepšení investičního klimatu v zemědělství, ale také se díky tomu mění pohled vlád na zemědělské programy.

Americká ekonomika oslabuje: těžiště růstu se přesouvá do ostatních průmyslových zemí

V minulosti to byla ekonomika USA, která za sebou táhla zbytek světa a zajišťovala tak růst světové ekonomiky.  Američtí spotřebitelé vykazují velmi nízkou spořivost a naopak mají sklon si hodně půjčovat. Jejich výdaje podporovaly expanzi světové ekonomiky. Na financování těchto výdajů si USA vypůjčily kapitál ze zahraničí, zejména z Asie. Obyvatelé asijských zemí spoří výrazně více, než kolik potřebují na investice nebo výdaje domácností, takže jsou jedině rádi, když mohou své peníze půjčit Američanům. Rovněž  země vyvážející ropu vykazují v důsledku rostoucí ceny ropy na světovém trhu značné přebytky a také ony pomáhají financovat americký deficit. Tato situace vypadá jako velice dobře rozehraný zápas. Jejím důsledkem je však značná globální platební nerovnováha, která vyvolává u některých pozorovatelů obavy.

Ekonomika Spojených států vykazuje deficit ve výši 6 procent HDP, zatímco Čína dosahuje přebytku téměř 12 procent HDP a vývozci ropy ze Středního Východu mají přebytky vyšší než 20 procent HDP. Situace je velmi nevyvážená. A pokud by došlo k příliš rychlé nápravě této nerovnováhy, vedlo by to obrovským změnám směnných kurzu měn a mohlo by to uspíšit recesi. K tomu však pravděpodobně nedojde; Deficit běžného účtu americké ekonomiky soustavně narůstá od roku 1992, takže se svět naučil s touto nerovnováhou dočasně žít.  Mimochodem, USA nejsou jedinou zemí s deficitem: deficit běžného účtu mají mnohé evropské země – zejména země Střední a Východní Evropy.

V poslední době došlo k určitým finančním turbulencím, které vycházely z amerického bankovního sektoru a které zpomalí světový hospodářský růst, ale zdá se, že se podařilo dostat je pod kontrolu. Původcem těchto turbulencí byl sub-prime sektor hypoték a spustily je rostoucí úrokové sazby. US Federal Reserve zvyšuje úrokové sazby již od roku 2004, čímž se snaží zabránit přehřátí ekonomiky. V letech 2005 a 2006 dosáhla inflace výše 3,2 procent (ve srovnání s 2 procentním cílem pro většinu průmyslových zemí). Úrokové sazby přestaly růst v srpnu 2006, ale pro některé vypůjčovatele začaly být příliš vysoké. V únoru / březnu 2007 část domácností s nízkými příjmy zjistila, že už nejsou schopny hypotéku dále splácet. Skutečná neschopnost splácet hypotéky pak přišla v srpnu a v září  2007. Sektor hypoték pro klienty s nízkou bonitou zaznamenal značné ztráty. Vzhledem k tomu, že většina bank rozložila své riziko z hypoték pro klienty s nízkou bonitou do ostatních bank, rozšířil se tento problém i na sektor hypoték pro bonitní klienty a další banky v USA, v Evropě a v Austrálii, které zajišťovaly riziko z hypoték klientům s nízkou bonitou prostřednictvím operací s cennými papíry. . V důsledku toho došlo v mnoha průmyslových zemích k omezením úvěrů. Kvůli nedostatečné transparentnosti ve složitých finančních smlouvách, které byly uzavřeny za účelem krytí rizik z "horších" hypotéčních úvěrů, si banky přestaly navzájem půjčovat a došlo ke krizi likvidity. Pro nápravu situace musely centrální banky v postižených zemích snížit úrokové sazby nebo alespoň zastavit jejich zvyšování a navíc musely navýšit likviditu v bankovním systému. Američané snížili 18. září úrokové sazby o ½% na 4,75%, zatímco Evropská Centrální Banka (ECB) odložila plánované zvýšení úrokových sazeb a ponechala je na úrovni 4% a Bank of England zachovala úrokové sazby na úrovni 5,75%. ECB zvýšila objem finančních prostředků v bankovním systému o 40 miliard Euro a Bank of Australia zvýšila objem oběživa o 6 miliard australských dolarů. Investiční banky si odepsaly ztráty ve výši přesahující 20 miliard dolarů a jejich rentabilita vlastního kapitálu poklesla na 10%, zatímco v uplynulých 10 letech se tato hodnota pohybovala v průměru na úrovni 18 procent.

Nedostatky, které se objevily ve finančním systému průmyslových zemí, budou řešeny prostřednictvím nových pravidel transparentnosti, úvěrových ratingů a rizik likvidity  finančních institucí.

V důsledku této úvěrové krize došlo k výraznému pádu amerického dolaru na mezinárodních měnových trzích. Nicméně je třeba zdůraznit, že americká ekonomika je v podstatě stále v dobrém stavu. Jen došlo k mírnému zhoršení. Nezaměstnanost dosáhla 4,7 procent a nezdá se, že by měla dále růst (přičemž hranice 4% je považována za plnou zaměstnanost). Hrubý domácí produkt stále roste přibližně dvouprocentním tempem a míra inflace poklesla pod hranici 2 procent.

Není pravděpodobné, že by Evropská Centrální Banka měla krátkodobě výrazně zvyšovat úrokové sazby – což by přilákalo kapitál z USA a zvýšilo by to kurz Eura – jelikož Euro je již nyní velmi silné a mohlo by to negativně ovlivnit evropskou konkurenceschopnost na mezinárodních trzích.

Stabilní růst v Evropě a v Japonsku

Po hubených letech nyní ekonomika Evropské Unie roste stejným tempem jako americké hospodářství: o 3,2% v roce 2006 a o 2,0% v roce 2007. Jedná se o nejrychlejší růst za posledních 6 let a je tažen zejména domácí spotřebou. Evropská Centrální Banka musela od prosince 2005 zvýšit úrokové sazby dokonce osmkrát, aby se jí podařilo udržet inflaci na uzdě. Euro od roku 2001 soustavně posiluje, ale navzdory tomu se vývoz z Evropské Unie zvýšil o 6 procent, zejména v důsledku silné poptávky na světovém trhu. Vývozy zemí Eurozóny do Brazílie, Číny, Saúdské Arábie a Ruska vyjádřené jako procento HDP jsou nyní ve srovnání se Spojenými státy dvojnásobné. Rovněž z Číny dováží nyní Evropská Unie více než kterýkoliv obchodní partner této země. Evropa se nyní významně podílí na světovém ekonomickém růstu: je tažena dobrými výsledky německého hospodářství.

Hodně se hovoří o potřebě reformy trhu práce v Evropské Unii, která by umožnila růst dále urychlit. Politici uvádějí jako příklad Švédsko, kde k liberalizaci trhu práce již došlo. Švédsko nyní vykazuje hospodářský růst ve výši 3,5%, inflaci na úrovni 2%, čtyřprocentní nezaměstnanost a přebytek v obchodě s USA (Švédsko není součástí Eurozóny) – což jsou velmi dobré výsledky.

Ekonomický růst Japonska se od roku 2001 pomalu ale trvale zvyšuje. Japonsko v tomto ohledu mírně zaostává za Evropou a USA: v roce 2006 vzrostl zdejší HDP o 2,2% a pro rok 2007 je očekáván 1,7% přírůstek.

Měnová nestabilita a ‘carry trade’

Slabý americký dolar posunul Euro k novým výšinám na úrovni přesahující 1,40, což představuje ve srovnání se začátkem roku 2006 nárůst o 16 procent. 

Rovněž Kanadský dolar vykazuje silný nárůst, když se jeho kurz vůči americkému dolaru změnil z hodnoty $0.62 počátkem roku 2002 na poměr 1:1 v roce 2007, přičemž se tak stalo poprvé za 31 let. V Kanadě existuje obrovský tlak na snižování cen, jelikož americké výrobky jsou zde na základě aktuálního směnného kurzu prodávány zhruba o 20 procent dráž, než kolik činí jejich reálná hodnota (je třeba rovněž revidovat systém dvojích cenovek - v amerických a kanadských dolarech). V Kanadě rovněž existují problémy spojené s tím, že kanadské společnosti, zejména v ropném a těžebním průmyslu, stále častěji přecházejí do vlastnictví zahraničních investorů, a to navzdory síle kanadské měny. Za poslední dva roky koupili zahraniční investoři kanadská aktiva v hodnotě 90 miliard dolarů. Kanada pravděpodobně po vzoru ostatních zemí zavede přísnější pravidla pro akvizice prováděné zahraničními společnostmi. Jinak je kanadská ekonomika ve velmi dobré kondici – v roce 2006 zaznamenala hospodářský růst 2,7% a pro rok 2007 se očekává 2% přírůstek. Úrokové sazby zůstaly v září na stejné úrovni – tj. 4,5%, zatímco v USA došlo ke snížení sazeb.

Rovněž australský dolar vůči americkému dolaru výrazně posílil a dosáhl letos nejvyšší hodnoty od roku 1984 - US $0,90. Jedním z hlavních důvodů síly australského dolaru jsou vysoké úrokové sazby v Austrálii. Úroková sazba v Austrálii činí 6,5 %, přičemž důvodem této výše je snaha udržet inflaci na uzdě. Vysoké výnosy vyplývající z vysokých cen komodit přispěly k výraznému růstu domácí spotřeby.

Narozdíl od Austrálie vzrostly úrokové sazby v Japonsku z pouhé nuly v červnu 2006 na nynějších 0,5%. Tohoto rozdílu v úrokových sazbách využívají spekulanti, kteří si vypůjčují levné úvěry v Japonsku, za něž nakupují v Austrálii a také na Novém Zélandě finanční produkty s vysokými výnosy. Tyto operace bývají označovány jako ‘obchody přenášející jen’ a vedou k posilování australského a novozélandského dolaru a naopak k oslabování jenu. Novozélandský dolar je nyní vůči americkému dolaru nejsilnější za posledních 22 let a jeho kurz činí US$ 0,78. Naopak, japonský jen je vůči dolaru na svém osmnáctiletém minimu, a to navzdory skutečnosti, že japonská ekonomika vykazuje již pět let stabilní růst.

Operace "carry trade" probíhají rovněž ve velké míře v Turecku. Úrokové sazby v Turecku se pohybují kolem úrovně 10% a to přilákalo velké množství přímých zahraničních investic, jejichž objem pro rok 2007 se odhaduje na 25 miliard dolarů. Turecká lira vzrostla na své šestileté maximum vůči americkému dolaru. Turecko rovněž vykazuje velmi slušný hospodářský růst, který za posledních pět let činí v průměru 7,4 procenta ročně.

Úrokové sazby v Brazílii se také pohybují na úrovni kolem 10% a rovněž zde je měna tažena nahoru operacemi typu "carry trade" – do září 2007 vzrostl brazilský real na $0,55 ve srovnání s $0,47 v lednu 2007 – tj. zatím v tomto roce činí zhodnocení 17 procent.

Čína má svoji měnu – renminbi – svázanou s americkým dolarem, a tak nakupuje dolary, aby zabránila příliš rychlému zhodnocování renminbi, k němuž ji tlačí trhy. To má vliv také na ostatní nově se rozvíjející asijské ekonomiky, jelikož polovina čínských dovozů jsou prakticky reexporty z ostatních asijských zemí.

Růst tzv. "emerging markets" jako hnací motor rozvoje světové ekonomiky

Omezení úvěrů, k němuž došlo v průmyslově vyspělých zemí, se v oblasti "emerging markets" nijak neprojevilo. Vysoký příliv kapitálu přispívá k hospodářskému boomu v nově se rozvíjejících ekonomikách, hlavně v Asii, Střední a Východní Evropě a v zemích vyvážejících ropu. Růst HDP v emerging markets by měl v roce 2007 dosáhnout  6,4 procenta; ve srovnání s přírůstkem 2,2 procent na rozvinutých trzích ve stejném období.

Čína je velmi atraktivní destinací pro příliv kapitálu. Zdejší ekonomika nepřetržitě roste již téměř 30 let a za posledních pět let (od vstupu země do WTO v prosinci 2001, kdy se země zaintegrovala do globální ekonomiky) vykazuje úctyhodný přírůstek ve výši 10 procent ročně. V roce 2006 vykázala Čína přebytek na běžném účtu ve výši 250 miliard dolarů a v roce 2007 se očekává další zvýšení až na 380 miliard. K dnešnímu dni Čína nashromáždila devizové rezervy v hodnotě 1400 miliard amerických dolarů.Velká část těchto rezerv je uložena v USA s nízkými výnosy (ve skutečnosti se ztrátou v důsledku znehodnocení dolaru), a proto Čína založila nezávislou investiční agenturu, jejímž úkolem je zajistit lepší řízení jejích investic.

40% čínského HDP se  realizuje na vývozních trzích. V zájmu snížení závislosti na zahraničních trzích čínská vláda podporuje domácí poptávku. Vláda tak například investuje do školství a zdravotnictví. Díky tomu mají z rostoucího bohatství Číny výhody i její občané. Hlavní překážkou, která stojí v cestě zvýšení domácí spotřeby, je však vysoká míra úspor v Číně. Vzhledem k tomu, že v Číně neexistují žádné veřejné ani soukromé programy sociálního zabezpečení, si spoří Číňané značné částky na "horší časy". Rovněž soukromé podniky v Číně musí svoji expanzi financovat ze svých vlastních zdrojů, jelikož čínské státem vlastněné banky půjčují většinou podnikům pod státní kontrolou. Podobná situace ohledně úspor existuje také v Japonsku. Od doby bankovní krize, k níž došlo v 90. letech, dávají japonské společnosti před půjčováním od bank přednost ukládání svých vlastních zisků, které následně používají na investice.

Podle OECD se Indie stala v roce 2006 třetí nejsilnější ekonomikou světa (měřeno podle parity kupní síly). Před ní se nacházejí USA, Čína a těsně za Indií stojí na žebříčku Japonsko. Rovněž hospodářský růst Indie je vysoký – 8,6 procent, jen o něco nižší než v Číně.

Také země Střední a Východní Evropy vykazují rychlý hospodářský růst. V roce 2006 zde HDP vzrostl o 6,0% a pro rok 2007 se očekává 5,4% přírůstek. Inflace se pohybuje pod úrovní 5%. Region se těší velkému přílivu zahraničního kapitálu – zhruba v rozsahu 110 miliard dolarů ročně. Tyto země však mají rovněž vysoké deficity běžného účtu, a to dokonce větší než v USA – na úrovni 6,6% HDP, což by mohlo být v budoucnosti zdrojem problémů.

V Latinské Americe vykazuje solidní růst Mexiko, které je však úzce svázáno s americkou ekonomikou, a proto se očekává, že přírůstek HDP poklesne z 4,8% v roce 2006 na 3,2% v roce 2007. Brazilský HDP vzrostl v roce 2006 o 3,7% a pro rok 2007 se očekává 4,4% přírůstek. Ještě rychlejší růst než obě tyto země vykazuje Argentina –  8,8% v roce 2006 a 7,5% v roce 2007. Reálně však tyto údaje již nepůsobí tak ohromujícím dojmem; Argentinu trápí vysoká míra inflace, která dosahuje téměř 11% ročně. Naproti tomu v Brazílii a v Mexiku se pohybuje kolem 4%.

Ruská ekonomika rostla v letech 1999-2006 v průměru o 6,7 procent ročně. Letos se očekává 7,3% přírůstek. Za tímto růstem nestojí jen vysoké ceny ropy, ale také investice (ve státních podnicích) a spotřebitelské výdaje. Přímé zahraniční investice v Rusku se v roce 2006  zdvojnásobily a dosáhly úrovně 30 miliard dolarů. Současně Rusko investovalo 37 miliard dolarů v zahraničí, což svědčí o tom, že se země stále více integruje do globální ekonomiky. Rusko má v současné době třetí největší zlaté a devizové rezervy na světě. Země plánuje realizaci programu na zlepšení domácí infrastruktury, na který by se mělo během příštích 10 let vynaložit 1000 miliard dolarů.

A pár slov o Africe. Na africký kontinent připadá pouze 1,5 procenta světového obchodu. Polovina afrických příjmů z exportu pochází z vývozu ropy, kterou v této oblasti těží 12 zemí. Rostoucí trend vykazuje obchod s Čínou; od roku 2001 vzrostl na pětinásobek. Na Afriku připadají pouhá 4 procenta přímých zahraničních investic a Afrika stále zůstává nejchudším světadílem.  Kontinent vykazuje slušný hospodářský růst ve výši 5-6% ročně. Avšak k tomu, aby se Africe podařilo snížit extrémní chudobu do roku 2015  na polovinu, by musel hospodářský růst činit 7-8% ročně, takže současné výsledky nejsou dostatečné.

Růst cen surovin (včetně zemědělských)

Od roku 2002 dochází ke globálnímu růstu cen surovin, a to včetně surovin zemědělských. Velká část tohoto růstu je tažena poptávkou z emerging markets Asie (Čína, Indie) a Střední a Východní Evropy (Maďarsko, Turecko), jakož i zemí vyvážejících ropu (Rusko; Střední Východ; Venezuela).

Abychom viděli tento růst cen ze správné perspektivy, měli bychom se vrátit do roku 1995, kdy vstoupila v platnost Uruguayská dohoda o zemědělství. Od roku 1995 do roku 2007 vzrostly v průměru ceny surovin o 160%. Ceny ropy však během tohoto období vzrostly téměř o 400% a ceny  kovů o 150%. Naproti tomu, ceny potravin vzrostly pouze o 20%.

Pokud se podíváme na údaje o růstu cen za jednotlivé potravinářské produkty během uplynulých dvou let – tj. od konání poslední severoamericko-evropské zemědělské konference v roce 2005 – můžeme si všimnout následujícího:
 

Světové ceny pšenice se během posledních dvou let více než zdvojnásobily. Tento cenový vývoj odráží nižší dodávky v důsledku sucha v Austrálii  , k němuž došlo kvůli škodám způsobeným větrem (po loňské neúrodě v důsledku sucha), nižší sklizeň pšenice v Kanadě a nižší úrodu v Evropě v důsledku  nadměrně deštivého počasí. Přitom však poptávka v asijských zemích a v zemích vyvážejících ropu zůstává silná. Světové zásoby pšenice jsou na nejnižší úrovni za posledních 30 let (112 miliónů tun). Zemědělský komisař EU oznámil, že farmáři mohou v příštím roce začít pěstovat i na půdě ležící ladem, což by mohlo zvýšit produkci obilovin v EU o dalších 10 miliónů tun.

Rovněž světové ceny hrubého zrna se pohybují na vysoké úrovni, a to navzdory očekávané světové rekordní sklizni. Tyto vysoké ceny jsou zejména důsledkem vysoké poptávky po kukuřici v USA na výrobu etanolu. Také země Evropské Unie budou pravděpodobně letos zvyšovat dovoz krmných obilovin v důsledku špatné úrody způsobené nepříznivým počasím. A tak navzdory rekordní úrodě kukuřice v USA zůstanou na konci roku zásoby hrubého zrna  pravděpodobně na nezměněné úrovni ve výši 132 miliónů tun.

Také světové ceny olejnin zůstanou pravděpodobně vysoké. K jejich zvyšování přispívá silná poptávka po potravinách a krmivech a také poptávka po biopalivech. Spojené státy letos zvýšily výměru, na níž pěstují kukuřici ve srovnání se sojovými boby a tak produkce sojových bobů poklesla. Část propadu nahradí produkce z Jižní Ameriky, zejména z Argentiny, ale přesto světová produkce olejnin a i jejich zásoby (57,8 miliónů tun) poklesnou.  Téměř polovina světového vývozu sojových bobů směřuje do Číny, kde se využívají hlavně jako zdroj bílkovin na krmení zvířat.

Světové ceny mléčných výrobků musely vzrůst, aby měli zemědělci vůbec zájem pokračovat v jejich výrobě. To vedlo k zemědělskému boomu na Novém Zélandě. Novozélandské mlékárenské družstvo Fontera zvýšilo letos své platby farmářům produkujícím mléko a mléčné produkty o 43 procent.

Společnost Kraft Foods zvýšila ceny sýrů v USA o 5-10 procent a uvedla, že v roce 2007 budou pravděpodobně zaznamenány nejvyšší průměrné ceny mléčných výrobků v historii. Společnost Cadbury uvádí, že vyšší ceny mléka vedly ke zvýšení jejích nákladů na výrobu čokolády o 40 miliónů USD a rovněž Starbuck’s uvádí vyšší ceny mléka jako důvod pro zvýšení cen své kávy.

Následně musely stoupnout světové ceny masa tak, aby pokryly stoupající náklady na krmiva. Výrobci masa jsou však silně ovlivněni zdravotním stavem zvířat v jednotlivých zemích. USA utrpěly ztráty v důsledku toho, že Jižní Korea a Japonsko zakázaly od roku 2003 dovoz amerického masa. Kontinentální Evropa a Velká Británie byly zasaženy epidemií viru BTV; ve Velké Británii navíc byla tento rok zaznamenána rovněž menší epidemie kulhavky a slintavky. Omezení pohybu zvířat ve Velké Británii způsobila řadě farmářů vážné ekonomické problémy, zejména se to týká pěstitelů ovcí ve vyšších polohách (Skotsko a Wales), kteří museli provést selekci ovcí, protože je nemohou přesunout za krmením do nížin.

Biopaliva posilují globální zemědělské trhy

Vedle výroby potravin a krmiv pro zvířata mají nyní zemědělci příležitost podílet se na energetických dodávkách prostřednictvím biopaliv.

 USA nařídily, aby se do roku 2012 zvýšila spotřeba obnovitelných paliv na 7,5 miliard galonů (28,4 miliard litrů). Tento cíl se však pravděpodobně podaří splnit mnohem dříve. Na výrobu etanolu by se mělo v roce 2006/7 použít 54,6 miliónů tun kukuřice a do roku 2007/8 se má tento  objem zvýšit  na 86,4 miliónů tun – tj. zvýšení o 58%. Z toho by mělo být v roce 2006/7 vyrobeno 5,8  miliard galonů etanolu a do roku 2007/8 by měla produkce dále stoupnout na 9,3 miliardy galonů. Celkem se očekává, že v roce 2007/8  bude 25 procent americké sklizně kukuřice použito na výrobu bioetanolu. Vývoz kukuřice z USA pravděpodobně poklesne, bude však kompenzován růstem produkce v Jižní Americe.

V USA rovněž roste výroba bionafty z téměř nuly před pěti lety až na úroveň příštího roku, kdy se  očekává,  že až 17 procent amerických sojových bobů bude využito pro tyto účely.

Také Evropská Unie pracuje na realizaci programu biopaliv. Rozhodla se nahradit do roku 2010 5,75% dopravních paliv biopalivy, přičemž  do roku 2020 má tento podíl stoupnou na 10%. Kdyby se EU měla v tomto ohledu spoléhat výhradně na své vlastní zdroje, muselo by být na tyto účely vyčleněno 18 procent celkové výměry zemědělské půdy. Hlavními plodinami používanými pro tyto účely jsou  řepka, pšenice a cukrová řepa.

Narozdíl od USA, které používají hlavně bioetanol tvoří v EU 80% biopaliv bionafta a na etanol připadá 20%. Podle prognóz by spotřeba bionafty v Evropské Unii měla v roce 2007/8 dosáhnout 7 procent celkové světové spotřeby rostlinných olejů. Výroba bioetanolu dosáhla v EU v roce 2006 1,5 miliard litrů a má-li být splněno nařízení o přidávání bioapaliv do benzínu, měla by se do roku 2010 dále zvýšit na 7,5 miliard  litrů.

To jsou velká čísla, která ilustrují výrazně rostoucí poptávku po zemědělských produktech. Dá se očekávat, že tyto trendy budou po několik let hnát vzhůru ceny obilnin a olejnin, a to až do té doby, než bude možno efektivně využívat nové technologie.

Obchod s biopalivy je velmi nízký, ale Brazílie má nyní potenciál dodávat značná množství bioetanolu vyráběného z cukrové třtiny na trhy v USA, EU, Japonsku a Číně. V Brazílie existuje povinnost přidávat do benzínu 23 procent etanolu, ale zdejší vozidla jsou z hlediska používání paliv flexibilní a tak jsou schopna jezdit prakticky na jakoukoliv směs etanolu a benzínu. V současné době používá Brazílie 48 procent své úrody cukrové třtiny na výrobu bioethanolu; přičemž se očekává, že do roku 2012/13 tento podíl ještě vzroste na 60 procent. V roce 2012/13 bude Brazílie vyrábět 35,7 miliard litrů ethanolu a z toho 7 miliard litrů  bude k dispozici na  export. Již v současnosti Brazílie vyváží asi 1,7 miliard litrů ethanolu do USA, přičemž část z toho je nad rámec tarifu $0,54 na galon ($0,143 na litr).

Je třeba připomenout, že programy výroby a používání biopaliv jsou v USA a v Evropě zaváděny kvůli splnění cílů týkajících se klimatických změn nebo cílů v oblasti znečišťování ovzduší dopravou. Vzhledem k tomu, že byla biopaliva zavedena v rámci snah o dosažení ‘udržitelného rozvoje’, Evropa alespoň pracuje na systému “osvědčení udržitelnosti” pro jakékoliv budoucí dovozy biopaliv.

Ceny ropy již v současnosti dosáhly $80 za barel. Navzdory zpomalení růstu v USA je pravděpodobné, že se ceny ropy budou v roce 2008 pohybovat kolem $70 za barel, zejména v důsledku silné poptávky a omezeným zásobám. Brazílie nyní dokáže produkovat ethanol v ceně odpovídající $50-$60 za barel ropy, přičemž v Brazílii stále leží ladem 106 miliónů hektarů zemědělské půdy, kterou lze kultivovat, ve  srovnání s 62 milióny hektarů, které jsou obdělávány dnes. Biopaliva mají dobrou budoucnost v zemích, které mají dobré podmínky pro jejich efektivní výrobu.

Tržní efekty vyšších zemědělských cen

Rostoucí ceny obilovin a olejnin konečně umožnily zajistit tolik toužebně očekávaný růst příjmů pěstitelů. Důsledkem toho je nová vlna optimismu v zemědělském sektoru - zemědělství se znovu stává ziskovým odvětvím, do něhož se vyplatí investovat.

Rostoucí ceny obilnin a olejnin se promítly do vyšších cen potravin a rostoucí ceny potravin v některých zemích přerostly v politický problém. Byla zahájena diskuse ‘potraviny versus palivo’. Mexiko se rozhodlo, že nebude používat kukuřici na výrobu bioethanolu, aby nedošlo k příliš velkému růstu cen tortil. V Číně se inflace v důsledku rostoucích cen potravin vyhoupla na 6,5 procenta. Přitom, pokud odhlédneme od potravin, dosahuje míra inflace v Číně pouze 0,9 procenta. Čínská vláda ve snaze o omezení inflace zvýšila letos úrokové sazby již pětkrát.

Žádná vláda nemá ráda, když ceny potravin ženou vzhůru životní náklady spotřebitelů. Proto musí zemědělské organizace při snahách o zvyšování svých cen přihlížet k potřebám spotřebitelů. A navíc některá zvýšení cen šla výrazně nad rámec růstu cen surovin.

Politické důsledky vyšších cen zemědělských produktů

Vzhledem k tomu, že tržní ceny zemědělských výrobků vylétly výrazně nad úroveň minimálních výkupních cen v Evropě a v USA, ušetřily vlády značné prostředky za vyplácení podpor zemědělcům (EU CAP pillar 1; americký zemědělský zákon).

V rámci vlád existují tlaky používat tyto uspořené finanční prostředky na další výdaje. V rámci EU již byly zahájeny diskuse o nové reformě CAP, která by měla být odzkoušena v roce 2008 a v plné míře má být zavedena v roce 2013. Americký kongres nyní projednává nový pětiletý Zemědělský zákon.

Hlavním tématem diskusí EU je snaha zcela oddělit podporu zemědělcům od výroby tak, že by v budoucnosti neexistovaly žádné mechanismy pro intervenci na trhu. Výsledek této diskuse bude pochopitelně ovlivněn podmínkami na světových zemědělských trzích v době kolem roku 2013. V současné době jsou podmínky výhodné a existují představy o tom, že více prostředků bude moci být věnováno na plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a rozvoje venkova (EU CAP pillar 2).

V případě USA se v novém Zemědělském zákoně objevily návrhy na zvýšení finančních prostředků vydávaných na výživu nebo na programy zdravé výživy a také na rozvoj ekologických programů. Otázky zdravé výživy se dostávají do středu pozornosti i v dalších zemích. Očekává se totiž, že v budoucnosti budou zdravotní problémy spojené s růstem obezity spotřebovávat velkou část prostředků vydávaných na zdravotnictví a budou mít rovněž negativní vliv na produktivitu práce. Podle některých pozorovatelů se z celosvětového politického hlediska stává tento problém stejně závažným jako klimatické změny a zemědělství se to pochopitelně přímo dotýká.

Budou-li prostředky z programů na podporu zemědělství vyřazeny, vyvstává otázka, co se stane v budoucnosti, pokud zemědělské trhy opět oslabí. Budou v takovém případě k dispozici nějaké prostředky pro stav nouze? Teď je zřejmě ta správná doba na posílení „záchranných“ sítí a programů řízení rizik pro zemědělce.

Význam "záchranných sítí" a řízení rizik vzroste zejména v budoucnosti, jelikož existuje několik faktorů, které naznačují budoucí nárůst nestability v zemědělství. Uvádíme zde některé z těchto faktorů:

Vzhledem k tomu, že budou programy na podporu zemědělců odděleny od výroby, lze očekávat větší zranitelnost vůči tržní volatilitě na trzích s potravinami a biopalivy (s výjimkou USA, kde existuje proticyklický zemědělský program)
Růst výkyvů počasí v souvislosti s klimatickými změnami
Rychlejší rozšiřování škůdců a chorob v souvislosti s rozsáhlejšími přesuny zemědělských produktů.
Zvýšená ekonomická nestabilita související s tím, že se globální ekonomická nerovnováha mezi zeměmi vyřeší prostřednictvím výrazných změn devizových kurzů.
Rostoucí zpochybňování financování programů na podporu zemědělců, včetně pěstitelů biopaliv.
Jakékoliv změny zemědělských politik by měly brát tuto novou situaci v úvahu.

Závěr
 
Světová ekonomika zůstává i nadále v dobrém stavu a zemědělci mohou z této situace těžit díky vysokým cenám surovin. S největší pravděpodobností bude tento vývoj pokračovat i v blízké budoucnosti. Poptávka po zemědělských produktech roste zejména na nových trzích a dalším zdrojem jejího růstu jsou rovněž programy, na jejichž základě existuje povinnost přimíchávat do paliv určitý podíl biopaliv. Do zemědělství se vrátil optimismus a došlo ke zvýšení příjmů zemědělců. Na druhé straně se však prostředí, v němž zemědělci pracují, stalo více nestabilním. Organizace zemědělců musí využít dnešní relativně příznivé situace a pracovat na zlepšení způsobů řízení rizik, a to jak ekonomicky tak i politicky. Jen tak se dokážou zemědělci vyrovnat s tím, až časy hojnosti jednou skončí – a ony určitě skončí.

David King, Generální tajemník IFAP

Mezinárodní federace zemědělských producentů