Je to jejich volba i jejich podnikatelská šance, které jednoduše využívají. Zemědělci mají určitě možnost těmto tlakům čelit. Nabízejí se hned tři varianty.
Vlastnit své sklady nebo mít v záloze i státní sila je varianta číslo jedna. Využívat přebytků obilí na jejich vypalování v lihovarech a stanovit pravidla pro povinné přimíchávání lihu do benzínu je druhý způsob jak zmírnit „obilní problém“. A co do třetice omezit plochy obilí na minimum a na uvolněných plochách pěstovat alternativní plodiny? Pšenici by tak mohl nahradit šťovík a nebo něco jiného, ještě výhřevnějšího. Tato třetí varianta se zemědělcům jeví jako ústup  z pole a to doslova a do písmene. Tento návrh se nesetkal s ohlasem a pokud ano, tak jen velmi záporným.
První varianta, sila vlastní a nebo státní je naopak nejvítanější a proto Agrární komora uspořádala 16.8.v Havlíčkově Brodě seminář, kde odborníci představili nejzajímavější sklady, z nichž některé již stojí a uskladní se v nich letošní úroda. Jsou ve vlastnictví jednotlivých společností a ty věří, že je to velmi dobře vynaložená investice. Pokud se k tomu přidruží splněný slib premiéra  Jiřího Paroubka a do konce roku vláda stanoví pravidla pro přimíchávání lihu z obilí do benzínu, mají zemědělci vyhráno a to jednou pro vždy. Zvláště když by slib byl splněn na 100procent a vláda by skutečně vydala peníze na vybudování sila, které by provozovala Agrární komora.Ta na závěr přidává perličku, jíž je čtvrtá cesta. Už v září zahájí sérii seminářů na téma, vlastní mísírny krmiv při jednotlivých zemědělských podnicích. Část obilí si zemědělci zhodnotí ve svých provozech, aniž by je museli prodávat pod cenou a proženou je, jak se od nepaměti říká, přes kožený pytel. Na svém dvoře, ve své výkrmně.