Potkáte tu také vrcholné evropské politiky, ministry zemědělství ze všech rozhodujících zemí světa včetně Číny. Potkáte tu ale především desítky tisíc návštěvníků, kteří jsou atakováni ze všech stran, všemi smysly, aby si povšimli, že zemědělství, jeho produkty, krajina kterou vytváří a kultivuje, je to klíčové pro náš život. A konečně potkáte tu desítky žurnalistů, desítky televizních štábů, kteří tento pocit upevňují, vylepšují a dopravují ho do myslí veřejnosti a politiků.

Vidíte tu zřetelnou harmonii mezi oficiálními vystoupeními například německých politiků a šéfem tamějších agrárníků Gerdem Sonnleitnerem, který je i prvním viceprezidentem evropských agrárních organizací COPA a COGECA.. Obojí prezentují stejný cíl – podporu německých farmářů, německých potravin, přičemž mimořádný důraz je kladen na expanzi, totiž na export. To vše sledujete s velkým respektem a obdivem a zároveň i s určitou dávkou nostalgie. Hlavou se vám honí novinové titulky o milionářích, kteří berou velké dotace, o zemědělcích, kteří spekulují a neprodávají obilí, aby zvedli ceny potravin, o hluboké orbě, kterýžto zvyk jenž zvyšuje náklady prý byl převzat ze sovětských kolchozů a tak bych mohl pokračovat. Absurdita? Ne, česká realita.

Výsledky se samozřejmě dostavují na obou stranách. Nárůst agrárního exportu Německa po prvním roce rozšíření unie o 10 nových zemí byl plných 12%. Tento trend pokračuje se stále větší intenzitou. Německo v roce 2006 vyčlenilo 83 milionů eur pro potravinové projekty s FAO. Nastartovalo programy pro uplatnění svých potravin ve východní Evropě. Německý agropodnikatel si může vybrat z 16 tisíc adres v Rusku, 12 tisíc na Ukrajině, 5 tisíc v Azerjbajdžánu, které mu k navázání kontaktů připravil stát. My máme problémy dát 200 milionů korun českých na podporu značky Klasa. Podpora exportu či podobná slova, ty u nás existují jenom ve slovníku českých slov. Přitom jsou tu po loňském roce pro zemědělství opravdu velké příležitosti. Záleží jenom, kdo je využije, případně na čí úkor.

Jan Veleba prezident AK ČR