Agrární komora Ukrajiny je od loňského roku členem uskupení komor V4 se statutem pozorovatele. Jejím politickým cílem je podpořit vstup Ukrajiny do Evropské unie a tomu podřizuje svoje aktivity. Zasedání komor Visegrádské čtyřky ve Lvově bylo jednou z nich.
Černozem jen z poloviny obdělaná.

I když cesta autem je náročná, trvá přes deset hodin většinou po špatných silnicích a k tomu ještě martyrium na polsko ukrajinské hranici, stojí za to ji absolvovat. Jsou věci, které z letadla nevidíte a nemáte proto šanci je poznat v reálu. Musím říci, že onen reál je značně pochmurný. Ukrajinská vesnice současnosti je těžko srovnatelná s čímkoliv, co známe. Chudý domek, jedna kráva, kousek políčka brambor a řepy a kolem stovky a tisíce hektarů neobdělávané půdy. To je typický obrázek dneška. Půdy, kterou představuje většinou černozem, se obdělává jenom polovina. Tato obrovská země o rozloze 604 tisíc kilometrů čtverečních očekává letos sklizeň ozimé řepky na úrovni 2,5 mil. tun. Naše malá republika sklidí přes milion tun. A tak bych mohl pokračovat. Je tedy otázka, zda mohou politické snahy o integraci země do evropských struktur, které překvapivě podpořili na nedávném pražském summitu i premiéři Visegrádské čtyřky, vést k cíli. Opravil jsem si i názor, že je třeba se obávat expanze ukrajinské agrární produkce, například obilí. To se dlouho nestane, protože na její start nemá země kapitál. On totiž neběží ani průmysl, takže zdroje nejsou.

Polské kontrasty
Neradostný stav na Ukrajině, i když ne tak drastický, jsem očekával. Co mne překvapilo mnohem více je Polsko. Jistě není možné dělat velké závěry z jedné cesty přes jednu část země, ale přece jenom… Cesta mezi Katovicemi, Krakovem a Řešovem, což je jihovýchodní oblast Polska, v délce 300 kilometrů určitý obrázek jistě dá. No a musím se přiznat, že to není obrázek zemědělství, které je v pořádku. Takřka neuvidíte plochu obilí, která je u nás, zvláště letos, běžná – čistá kultura v dobrém výživném stavu a výnosovém potenciálu. Stejné je to s řepkou. Takřka neuvidíte posečenou, natož sklizenou louku či pastvinu! A to byla druhá polovina června. A k tomu velké množství malých parcel do výměry jednoho hektaru. To že je konkurence, které se musíme obávat? Pochybuji. A stejně tak je zřejmé, co se stane, pokud Evropská komise prosadí razantní snížení rozpočtu společné zemědělské politiky. Mám totiž podezření, že nízká intenzita je v případě Polska vyvážena velkými dotacemi, které daný stav konzervují. Ale budiž, to je věc každého státu. Ale je třeba vidět věci kriticky a v reálu a našeho zemědělství si spíš vážit, než je neustále primitivně kritizovat.

Jan Veleba

Úvodní stranaZprávyAgrární komora ČR
admin AK, 28. červen 2008