Nedávno jsem napsal na této stránce úvodník o cenách obilí. Až na nadpis, který byl redakčně upraven, je každé slovo v uvedeném článku moje. Po zveřejnění se stala zvláštní věc. I když jsem nikoho nejmenoval, následovala reakce jednoho z velkých hráčů výrobkové vertikály, zveřejněná v předchozím čísle tohoto týdeníku.

Jsem dalek toho, abych komunikoval přes noviny, nicméně musím některé záležitosti dovysvětlit, respektive nenechat bez povšimnutí pozoruhodné vývody a konstrukce ve zmíněné rekci. Tak tedy k trhu. V ČR je skutečně jednotná cena krmného obilí 2.000 Kč plus mínus 100 Kč od počátku žní bez jakéhokoliv pohybu, když výnosy jsou v jednotlivých regionech velice různé. V sousedních zemích to tak není. Jak je to možné? To že je trh?

Každý, kdo jenom trochu ovládá agrární souvislosti ví, že situace je vážná a že pilíř české agrární soustavy, kterým komodita obilí nepochybně je, se ocitl ve slepé uličce. Obilí bude bez ohledu na úrodu trvalý přebytek, neboť jsme úspěšně dosáhli stavu nesoběstačnosti ve výrobě masa a vajec, přičemž pokles  výroby pokračuje. Než se vzniklý stav bude řešit, například výrobou biolihu, je třeba přebytky vyvézt. Například do jižních států EU postižených suchem, ale i do sousedního Polska, možnosti jsou v Rumunsku a Bulharsku. Těžko přijmout tvrzení, že našich 7 milionů tun je oproti 260 milionům obilí celé EU neřešitelné. No a zde jsme u podstaty problému. Každý majitel jakéhokoliv zboží, které chce prodat, musí mít sklady. Ty slouží k tomu, aby tak učinil v době, kdy jsou k prodeji příznivé podmínky, například cena. Pokud sklady nemá, musí prodat ihned po výrobě, v našem případě po sklizni. Komu? No přece tomu, kdo ony sklady má a kdo určí cenu. V této pozici jsme my zemědělci, v této pozici je i stát, respektive SZIF, který má zajišťovat intervenční nákup. Proto názor Agrární komory je, aby se zemědělci dostali k sjladovým kapacitám na komerční obilí a stát ke kapacitám na intervenční obilí. Na tom není nic nejasného a nelogického. Samozřejmě, že souběžně musí být urychleně řešeno i užití obilí, například vzpomenutý biolíh. Nemůžeme za to, že stát už rok váhá.

Bez komentáře bych ponechal starost o daňové poplatníky, o malé zemědělce a zástupce monogastrů bez půdy. Snad jen to, že jestliže nyní mají „velcí“ (sám nevím, kde je hranice kdo je malý a kdo velký) cenu 2.000 Kč za tunu, pak „malí“ ji často mají ještě menší. Proč? Protože jsou bezbranní. Pokud ti „velcí“ postaví sklady a navodí tržní prostředí, budou vyšší ceny využívat všichni.

Závěrem chci vyslovit názor, že cenou 2.000 Kč byla překročena určitá míra věcí. Vědí to všichni, i zástupci monogastrů. Pravděpodobný výsledek bude ten, že za měsíc dva zareagují obchodní řetězce a srazí dál cenu výrobků z obilí – masa a pečiva. Takže ne skupina velkoproducentů bude profitovat, ale všichni zemědělci doplatí na český „trh“ s obilím. Navrhuji, abychom se k tématu za 2 měsíce vrátili. Uvidíme, kdo je demagog a kdo realista.

                                                                                   Ing. Jan Veleba
                                                                                   Prezident Agrární komory ČR