Musí se také dovybavit nejen investicemi do technologické modernizace umožňující zvyšovat zejména produktivitu práce a celkovou efektivnost výroby, ale i tzv. neproduktivními investicemi spojenými s naplňováním stále přísnějších požadavků cross-compliance a dalšími legislativními omezeními. Bude to i období úplného otevření trhu půdy vůči zemím EU a třetím zemím a pokračujících klimatických změn. Na tyto podmínky a konkurenční prostředí EU, jak naznačuje analýza jeho současného stavu, není české zemědělství dostatečně připraveno.

Nejcitlivějším problémem budoucího osudu českého zemědělství je jeho živočišná výroba. Ukazuje se, že výhody z velikosti, kterými české zemědělství disponuje, a zřejmě tomu bude tak i nadále, se v živočišné výrobě z více příčin prosazují daleko obtížněji, než ve výrobě rostlinné. I když i zde existují rizika, spojená zejména s pěstováním plodin náročnějších na kvalitu práce, všechny scénáře SZP indikativně vyúsťují do naprosté převahy rostlinné výroby a k výrazné redukci výroby živočišné.

Nesporně se zvýší tlak na diverzifikaci užití půdy a na diverzifikaci zemědělských podniků do nezemědělských činností, aby jejím prostřednictvím docházelo k doplňování finančních zdrojů a zejména k udržování zaměstnanosti v podnicích. Velkou výzvou v tomto směru je užití zemědělských surovin jako obnovitelných zdrojů energie.

Zemědělské podniky, bez ohledu na jejich právní statut, velikost či národnost majitele, které oba základní požadavky - zvyšování účinnosti využívání výrobních faktorů, zejména práce a půdy; a změna v současnosti převažujících přístupů k zlepšování vztahů zemědělství k životnímu prostředí a rozvoji venkova - zvládnou, se nemusejí změn SZP obávat. Rozměr českého zemědělství jako součet jeho produkčních i mimoprodukčních funkcí tak může být nejen zachován, ale i rozvíjen. Možný pokles produkčních funkcí zemědělství, doprovázený snižováním zaměstnanosti v prvovýrobě, by se do určité míry promítl i do zaměstnanosti v navazujících odvětvích.

Veronika Kutilová