Není přece normální, když za první pololetí tohoto roku, po létech redukční diety, nastává další pokles výroby. U červeného masa podle údajů Českého statistického úřadu klesla jeho výroba o 19 procent. Naproti tomu dovozy suroviny, tohoto červeného masa, pro zpracovatelský průmysl stouply 2,5 krát.

Není přeci normální, když patnáct největších producentů vajec, a že vejce dělat umíme, za jediné pololetí dozná pokles přes 30 procent produkce. Jediná komodita, která nevykazuje pokles, ale vzestup, který je nám ovšem málo platný, protože je limitována kvótou, je mléko.

Odhadujeme, že v letošním roce poklesly příjmy o 11 miliard korun (bráno od počátku roku po žně). Když odpočítám zálohu dotací před vstupem do EU, tak je rozdíl šest miliard korun a propad kvůli cenám obilí a řepky pokračuje.

Za této situace jsou zcela zásadní dvě věci: udržet při snížených zdrojích chod finančního toku a snažit se spolu s ostatními zeměmi vstoupit do jednání s EU a pokusit se nastavit některé dojednané vstupní podmínky jinak. Abych se vyjádřil jasně – vývoj produkce ukazuje, že vyjednané podmínky nejsou pro Českou republiku výhodné a naše produkce klesá.

Vyjmenoval jsem část nejpalčivějších problémů a je třeba si položit otázku, jak je řešit. Jestliže nevíme co s produkcí, pak ji nemůžeme vyrábět. To znamená, že část půdy musí jít do klidu. Souběžným krokem musí ale být nepotravinářské využití půdy.

Od vstupu do Evropské unie uběhlo už šestnáct měsíců, v platnosti je směrnice Evropské komise o přimíchávání biosložky do paliv. Dodnes ale v ČR není rozhodnuto, jakým směrem se bude tato zásadní záležitost ubírat, jaké dopady bude mít pro domácí producenty obilí a řepky. Začínám zvažovat názor, že o zemědělství jde v této hře u mnohých, kteří rozhodují, až na posledním místě. Vzhledem k našim problémům to považuji za nebezpečnou hru s ohněm.

Zcela zásadní věcí jsou nerovné podmínky s kolegy farmáři z EU-15 a Polska. Tuzemská výroba neklesá, protože bychom neuměli vyrábět, nebo že bychom produkovali dráž – jak by také mohly velké farmy o rozloze několika set či tisíc hektarů vyrábět dráž než třeba padesátihektarové? Problém je ale v tom, že jejich masivní dotace a mimodotační injekce předurčují jejich obchodní chování. To znamená, že farmáři z EU-15 díky dotacím nepotřebují tak velkou farmářskou cenu, jakou potřebujeme my. Jinými slovy, za těchto parametrů nastavení dotací nemůžeme být konkurenceschopní.

                                                                             Jan Veleba
                                                                             prezident Agrární komory ČR
                                                                             (z vystoupení na Zemi živitelce)