- Agrární komora ČR
- APIC-AK
- Asociace soukromých zemědělců
- Český statistický úřad
- Evropská unie
- Min. pro místní rozvoj
- Min. zemědělství
- Min. životního prostředí
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Registr poradců Mze
- Sbírka zákonů
- Státní správa
- Státní zem. interv. fond
- ÚHÚL
- Vláda ČR
- Zemědělský svaz
- Zlínský kraj
- 12. září 2017:
Jurečka: Škody na plodinách kvůli suchu jsou až 7,7 miliardy Kč
Škody způsobené suchem na obilovinách, řepce, trvalých ... více - 31. červenec 2017:
Zpráva SVS k výskytu moru prasat k 31.7.
"Počet nalezených uhynulých divokých prasat ve Zlínské ... více - 13. červen 2017:
SZIF přijal přes 30 tisíc Jednotných žádostí 2017
Státní zemědělský intervenční fond přináší s ... více
Jde o budoucnost
Nejde o nic jiného, než o to, aby francouzští, němečtí a všichni další zemědělci ze starých členských zemí brali i na dále na dotacích více peněz, než jejich konkurenti v nových členských státech. Zkrátka bližší košile než kabát a je úplně jedno, že to odporuje uzavřeným dohodám, duchu Evropské unie a nakonec i slušnému chování.
Není se ovšem co divit. Snaha maximálně oslabit agrární a potravinářský sektor v nově přistupujících zemích dominovala už při jejich přijímání do unie. Tehdy však byla doba plnění slibů uvedených v přístupových dohodách ještě daleko, dnes je za dveřmi a ochota dostát závazkům a vzdát se výhod je pryč. Střední a východní Evropa se stala skvělým odbytištěm pro západní agrární produkci a úpadek jejího zemědělství umožnil západoevropským farmářům celkem pohodlný růst. Navíc do agrárního sektoru jde ročně téměř polovina unijního rozpočtu, tedy zhruba 50 miliard eur ročně, v přepočtu kolem 1,25 bilionu korun, takže je o co se prát.
Současná situace je však podstatně jiná než při rozšiřování unie. Státy ze střední a východní Evropy již nejsou prosebníky, usilující vstoupit do klubu vyvolených, ale jeho právoplatnými členy a mohou se bránit. Samozřejmě pokud najdou společnou řeč. To je důležité zejména dnes, kdy evropskou politiku stále častěji ovládají partikulární zájmy jednotlivých států. Výsledek jednání o společné zemědělské politik tak může mnohé napovědět nejen o budoucnosti evropského agrárního sektoru, ale především o budoucnosti celé Evropské unie.