Koncentrace do nekonečna? Jaký scénář je možné do budoucnosti předvídat? Snaze po snižování nákladů by podle Erica Wientjese mohlo odpovídat to, že budou vznikat stále větší zemědělské podniky. „Jenomže úspora výrobních nákladů, která vzniká zvětšováním podniků, je čím dál tím menší,“ tvrdí Wientjes a vysvětluje: „Existují i jiné způsoby jak účinněji vyrábět. Někteří futurologové se domnívají, že se nizozemské zemědělství v příštích desetiletích vydá cestou zvyšování efektivity k takzvanému metropolitnímu zemědělství. Tento název označuje zemědělskou výrobu, které se daří pouze v urbanizovaných oblastech. V podstatě jde o to, že zemědělské podniky budou spolupracovat s dalšími subjekty a všechny strany z toho budou mít vzájemný užitek. Jde o to, aby partneři v tomto svazku proměnili svoje problémy ve vzájemné výhody. Proto je praktické sídlit blízko sebe a mít k dispozici dobré spojení (infrastrukturu): zkrátka sídlit v metropoli.“
Spolupráce mezi sektory Existuje řada projektů, které pro zemědělství využívají například odpadní teplo z bioplynových stanic (jež navíc produkují i hnojivo) či z průmyslové výroby. Wientjes, připomíná, že při vytápění skleníků v zahradnictví se již běžně využívá kogenerační výroba tepla a elektřiny. „Hranice mezi zemědělstvím, průmyslem a bydlením se stále více stírá,“ cituje Wientjesův článek Petera Smeetse z výzkumného ústavu Alterra. Ten svou doktorskou práci zaměřil na metropolitní zemědělství a trvale udržitelný rozvoj. Smeets předpovídá, že z logistických důvodů budou zemědělské podniky a jejich partneři sídlit stále těsněji u sebe na vhodných výrobních lokalitách. Například blízko říčních přístavů, což umožní snadné přivážení a odvážení surovin a výrobků, nebo v místech, kde žije mnoho obyvatel, čímž budou nablízku pracovní síle i spotřebitelům. Smeets se domnívá, že není nezbytně nutné, aby zemědělští partneři byli velcí. Hlavní je, aby přinášeli přidanou hodnotu. Nicméně předpokládá, že to často budou velké podniky. „Je to praktičtější pro řádné řešení otázek emisí oxidu uhličitého, amoniaku a jemných prachových částic,“ vysvětluje a dodává: „Aby velké podniky se specializovanými zaměstnanci byly soustředěné v místech, která jsou od sebe vzdálená, je důležité proto, aby se zabránilo problémům, jako je rezistence vůči antibiotikům nebo vypuknutí epidemie chorob zvířat.“
Půda může přebývat Podle časopisu Boerderij zejména živočišná výroba a zahradnictví čím dál tím více snižují svoji závislost na zemědělské půdě. Smeets se očekává, že v budoucnu vznikne i nadbytečná zemědělská půda. „Nejlepší půdy pak budeme využívat v polním hospodářství, kde působí velcí zemědělští dodavatelé. Horší půdy se uvolní. Na tato místa se pak může vrátit příroda, kterou si občané přejí.“ Jak autor článku dodává, Smeets cítí, že z jeho vylíčení budoucnosti zemědělství v metropolitní podobě nebudou mnozí farmáři příliš nadšeni. Je však toho názoru, že ve skutečnosti je vysoce produktivní zemědělství a snižování výrobních nákladů už po desetiletí, ba dokonce po staletí trendem v nizozemském zemědělství. A podobný vývoj očekává i v zahraničí. „Samozřejmě můžete být proti tomu, aby se vývoj ubíral tímto směrem. A kdo ví, možná se to podaří prostřednictvím politiky zakázat. Ale pokud chceme vyrábět na otevřeném globálním trhu – a já se domnívám, že tomu tak bude i nadále – je třeba si uvědomit, že vyhrává nejefektivnější výrobce."
Využití odpadů Jako typický příklad spolupráce při vzájemném zhodnocování toku odpadů uvádí Wientjes právě vznikající podnik Nové smíšené hospodářství v limburské obci Horst. Kombinuje zatím tři zemědělské podniky: uzavřené hospodářství s chovem drůbeže (včetně jatek), uzavřený chov prasat a bioplynovou stanici. V budoucnu by měla přibýt i rostlinná výroba, a to pěstírna žampionů a zahradnictví se skleníky. Organické odpady - hnůj, podestýlka a jateční odpady, bude zpracovávat bioplynová stanice na bioplyn, elektrickou energii a odpadní teplo. Ty lze opět využít v jednotlivých podnicích. Digestát bude využívat pěstírna žampionů i zahradnictví. Navíc společné investice jsou levnější a velká zařízení účinnější. Další výhodou spolupráce jsou nižší náklady na zpracování a odbyt odpadů, snížení spotřeby energie o 60 až 80 procent, snížení emisí skleníkových plynů o 30 až 40 procent, snížení emisí amoniaku o 70 procent.
Server a zahradnictví Počítačové servery spotřebovávají elektřinu a při jejich chlazení vzniká odpadní teplo. Ideálním protějškem spotřebitele tohoto tepla jsou skleníky. Wientjes uvádí příklad klastru ze severonizozemského Wieringermeeru. Jeho základ tvoří několik podniků pěstujících plodiny ve sklenících. Součástí je i kogenarační jednotka, která dodává teplo a oxid uhličitý do skleníků a elektřinu do sítě. Do klastru přibude i serverovna známé firmy. Ta bude odebírat elektřinu ze zmíněné kogenerační jednotky. Pokud bude této elektřiny příliš málo, přijde na řadu elektřina ze sítě. Bude-li kogenerované elektřiny přebytek, půjde do sítě. Vzduch ohřátý chlazením serverů se využije k ohřívání skleníků.
Skleník jako věžák Wientjes tvrdí, že skleníky na velké rozloze drahé půdy může nahradit patrové pěstování. Mladé rostlinky se zasázejí na posuvné platformy, které se pak zasunou jako zásuvka v prádelníku. Potřebné světlo dodají diódy, počítače budou řídit dodávku živin, vody, tepla a oxidu uhličitého. Pro ošetření nebo sklizeň se platformy s rostlinkami zase vysunou. Tento způsob rostlinné výroby lze dobře provozovat přímo ve městech, tedy blízko u zdroje pracovních sil a spotřebitelů. Omezí se tak zbytečné převážení a bude možné zaručit dodávky co nejčerstvějších produktů. Podle iniciátorů projektu postačí k zásobování města se 140 000 obyvatel čerstvými produkty budova o rozloze jednoho hektaru se 14 pěstebními patry.