Praha, 4. listopadu 2010

Dámy a pánové, vážení hosté,

jsem velmi rád, že zde mohu dnes vystoupit k reformě a budoucí podobě Společné zemědělské politiky, která byla první společnou politikou Evropské unie. Sice od svého vzniku prošla Společná zemědělská politika několika významnými reformami, přesto sebou současná podoba nese některá negativa.

Dříve však než budu podrobněji hovořit o budoucnosti SZP, dovolte mi zmínit 5 hlavních priorit, které považuji za klíčové, a které jsme toto pondělí s panem premiérem představili na společné tiskové konferenci jako politiku vlády v oblasti zemědělství a venkova.

První prioritou, která souvisí s dnešním tématem, je dosažení spravedlivých podmínek pro české zemědělce. Při prosazování spravedlivých podmínek budeme usilovat, aby stávající systém, při kterém jsou celkové finanční prostředky pro přímé platby pro členské státy založeny na úrovni produkce, která existovala v Evropě před mnoha lety, nebyl po roce 2013 používán.

Druhou prioritou jsou úspory v chodu resortu a poctivá racionální správa majetku státu. V tomto případě již došlo k zastavení problematického přechodu na nový informační systém na Státním zemědělském intervenčním fondu, který má akreditaci platební agentury.  Zajistili jsme prostředky na kofinancování projektů z fondů EU na roky 2010 a 2011. Dochází k transparentnímu zadávání veřejných zakázek, dochází k dalšímu snižování provozních nákladů ministerstva a v neposlední řadě připravujeme sloučení dozorových orgánů za účelem snížení byrokracie.

Třetí priorita zahrnuje ochranu půdy před erozí, povodněmi a zastavováním. Z tohoto důvodu dochází k rozšíření správně zemědělské praxe, tzv. GAEC a dosáhli jsme také dohody s Ministerstvem životního prostředí ohledně zpřísnění podmínek vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu.

Čtvrtou prioritu představuje zvýšení konkurenceschopnosti českých zemědělců. Při zvyšování konkurenceschopnosti budeme podporovat  modernizaci zemědělské výroby, zejména prostřednictvím Programu rozvoje venkova, zasadíme se o odstranění zbytečné byrokracie, podporu lokální výroby a ekologických produktů a podporu služeb.

Pátou prioritou je dokončení majetkového vypořádání. V této souvislosti dojde se vznikem nového Pozemkového úřadu k revizi legislativy ve vztahu k pozemkům. Odblokujeme nepřístupné pozemky pro vlastníky, znovu otevřeme otázku církevního majetku a dořešíme restituce na základě odpovědnosti státu.

A nyní bych se vrátil zpět ke Společné zemědělské politice.

Dnes už není převažujícím cílem SZP primárně produkce dostatečného objemu potravin, ale nově též řešení tak zvaných nových výzev. Od vypořádání se s vlivem klimatických změn, přes ochranu a péči o krajinu a management vodních zdrojů, až po podporu rozvoje venkovských oblastí a stabilizaci venkovského obyvatelstva. Je v zájmu České republiky i Evropské unie, aby Společná zemědělská politika byla jako společná politika zachována. Jakýkoli návrat k národním zemědělským politikám místo jedné společné by totiž směřovala k narušení hospodářské soutěže a podkopání pravidel jednotného trhu. Takový krok by ve svém důsledku vedl k ekonomické nerovnováze a narušení trhu. Česká republika proto nebude podporovat návrhy na zavedení spolufinancování z národních veřejných zdrojů. Naopak bude nadále usilovat o maximální omezení podpor poskytovaných jednotlivými členskými státy z veřejných rozpočtů do svých vlastních zemědělských podniků. Výjimku představují řešení rozsáhlých mimořádných a krizových situací.

Dle našeho názoru dosavadní struktura dvou pilířů Společné zemědělské politiky vytváří dobré předpoklady k tomu, že se úkoly, které před Evropou v oblasti zemědělství stojí, podaří naplnit. Proto předpokládáme jejich zachování i do budoucna. Nicméně již zmíněné nové výzvy a posílené společenské očekávání se musí rozhodně odrazit v budoucím vztahu i reformované náplni obou pilířů. Půjde především o posílení vzájemné vazby a také lepší provázanosti s ostatními politikami EU, například s kohezní politikou v otázkách financování rozvoje venkova. V této souvislosti budeme podporovat modernizaci I. pilíře za současné větší podpory politiky rozvoje venkova. Musí však přitom vycházet ze spravedlivých nástrojů odmítajících současnou, pro nás nevýhodnou, modulaci.

Posilování principů politiky rozvoje venkova ve Společné zemědělské politice ale budeme podporovat pouze za předpokladu, že forma tohoto posilování bude mít spravedlivý dopad na všechny členské státy. V aktuální ekonomické situaci je další zásadní podmínka ta, aby důraz na rozvoj venkova výrazně a nerovnoměrně nezatížil členské státy požadavkem na spolufinancování z národních zdrojů. Mělo by spíše dojít k systémovému řešení zejména financování municipalit.

Nyní bych se zaměřil na otázku přímých plateb. V tak zvaném I. pilíři Společné zemědělské politiky je podle našeho přesvědčení potřeba provést zásadní reformu přímých plateb. Díky ní bude zacházení se zemědělci v rámci celé EU spravedlivější, a to včetně úrovně přímých plateb. Tuto pozici Česko zastává dlouhodobě, já v tomto úsilí pokračuji. Požadavek na spravedlivé podmínky se stal už tématem našeho předsednictví v zemědělské oblasti a naše agrární diplomacie si na tomto poli může připsat nejeden kladný bod. Jakkoliv někteří z řečníků, kteří vystoupí po mně, budou nejspíš chtít tyto zásluhy rozporovat a úsilí současného i některých minulých vedení ministerstva zlehčit. Na tomto místě chci říct, že mám zájem na formulaci optimální pozice České republiky k reformě Společné zemědělské politiky. Především pak při jejím co nejúspěšnějším prosazování spolupracovat se všemi zemědělskými organizacemi a profesními svazy, včetně nevládních organizací, i se samotnými podnikateli v zemědělství, prvovýrobci i zpracovateli. Od mého nástupu do čela resortu jsem opakovaně deklaroval, že jsem otevřený diskuzi a všem podnětům, tím spíš, že nejsem zemědělským odborníkem. A aby nezůstalo jen u slov, se všemi zmíněnými subjekty pravidelně komunikuji. Kulaté stoly, které svolávám k různým odborným tématům, jsou právě na téma evropské unie nejčastější a mimořádně přínosné.

Ale vraťme se, dámy a pánové, zpět k reformě Společné zemědělské politiky: budoucí podobu přímých plateb, jako jednoho z jejích klíčových nástrojů, musíme posuzovat v souvislosti a ve vztahu s tržními nástroji a s nástroji rozvoje venkova. Česko bude usilovat o nalezení takového modelu přímých plateb, který by byl jednoduchý, dostatečně flexibilní a především dobře obhajitelný a vysvětlitelný před veřejností v EU.  Vyplácení přímých plateb by do budoucna mělo být ve větší míře než dnes podmíněno poskytováním veřejných statků. V rámci snahy o lepší propojení přímých plateb s řešením nových výzev bude Česká republika věnovat pozornost otázce vhodného cílení přímých plateb. Přímé platby by měly být vypláceny pouze zemědělcům aktivně vykonávajícím zemědělskou činnost a být součástí motivace k ohleduplnému přístupu k životnímu prostředí a k péči o krajinu. Současně by ale měl nový systém brát v potaz nutnost zachování sektorů, které by mohl nový systémem plateb ohrozit. Chceme navrhnout stanovení srovnatelné plošné platby, zejména s ohledem na regionální a sektorová kritéria. Jedním z nejvhodnějších klíčů pro rozdělování celkového objemu přímých plateb mezi členské státy EU (do národních obálek) se z  tohoto pohledu zdá rozdělení proporcionálně podle výměry obhospodařované zemědělské půdy. Takové řešení budeme prosazovat.

V případě, že se pro toto řešení nenajde širší podpora mezi členskými státy EU, bude ČR podporovat:

a.      stanovení jednotného základu pro výpočet přímých plateb. Takový základ má spočívat na platbě EU oddělené od produkce a odvozené od obhospodařované zemědělské plochy v členském státu. (jakožto obecného příspěvku za plnění stávajících zákonných požadavků udržitelnosti při obhospodařování půdy a hospodaření);

b.      nalezení kritérií pro výpočet spravedlivé výše přímých plateb prostřednictvím doplňkové platby pro farmáře v členských státech EU. Kritéria, která budou pro Českou republiku výhodná a zároveň vyjednatelná v rámci Evropské unie, právě probíráme a zkoumáme.

Jakýkoliv požadavek na přechodné období pro opuštění historických referencí je z pohledu České republiky obtížně obhajitelný, zejména s ohledem na fakt postupného náběhu přímých plateb zemědělců v zemích EU-12 a jejich dlouhodobou podkapitalizovanost ve srovnání se zemědělci původní EU-15.

S ohledem na nutnost posilování konkurenceschopnosti EU bude Česko proti jakýmkoli návrhům přímých plateb, které by omezovaly svobodné rozhodování zemědělců při koncentraci produkce nebo dokonce vedly k umělému štěpení podniků. V této souvislosti bude Česká republika zejména vystupovat proti návrhům stropů plateb, které by jakkoliv souvisely s velikostní strukturou zemědělských podniků. Pokud jde o zdroj financování, bude Česká republika požadovat, aby přímé platby a tržní opatření zůstaly i nadále plně hrazeny z rozpočtu EU. Nebude tedy podporovat návrhy na případné zavedení spolufinancování z národních veřejných zdrojů, neboť by to vedlo pouze k přesunu finančního břemene na členské státy a obsahová stránka SZP by zůstala nezměněna.

Krátce bych se také rád zastavil u tržních opatření, tedy nástrojů stabilizace trhu se zemědělskými produkty.

Tržní opatření by měla být i nadále součástí I. pilíře a modernizovat se tak, aby pružněji a efektivněji reagovala na vývoj situace na trhu. Tak by se stala reálnou záchrannou sítí, tzv. „safety net“, nikoliv odbytištěm produkce. Proto v oblasti tržních opatření budeme podporovat změny vedoucí k jejich transformaci na skutečnou bezpečnostní síť. Tato síť bude sloužit k řešení negativních dopadů výkyvů tržních cen zemědělských komodit, jež nelze efektivně řešit jinými nástroji, např. pojištěním. Za důležité považujeme také postupně rozvíjet nástroje v oblasti řízení rizik a krizí, zejména s důrazem na pokrytí nepojistitelných rizik. Z počátku předpokládáme jejich doplňkový charakter k nástrojům bezpečnostní sítě. Zaměřené proto budou na vyrovnání poklesu příjmu zemědělců v období výrazného poklesu ceny, a to za předpokladu financování v I. pilíři nad rámec finančních prostředků určených pro přímé platby.

Nezbytnou součástí Společné zemědělské politiky je Rozvoj venkova, tedy její II. pilíř. Už několikrát jsem o sobě mluvil jako o „ministrovi pro venkov“, než ministrovi zemědělství.  I když všichni víme, že tyto oblasti jsou organicky spojené a jedna bez druhé nemůže existovat. V této souvislosti mohu s potěšením konstatovat, že se nám velmi úspěšně daří čerpat prostředky z Programu rozvoje venkova.

Myslím si, že rozvoj venkova je klíčovým nástrojem pro zvýšení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru.  Budeme podporovat další posilování významu politiky rozvoje venkova, nástrojů na podporu udržitelného rozvoje venkovských oblastí a řešení jeho problémů. Konkrétně mám na mysli zejména otázky spojené s vylidňováním venkova a s nabídkou pracovních příležitostí.

K zajištění větší transparentnosti a rovného zacházení bude ČR prosazovat jednotný přístup při stanovení objemů peněz určených na rozvoj venkova založený na objektivních kritériích, zejména potřeby modernizace zemědělských podniků, resp. venkova.

Naším primárním zájmem je zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a  zpracovatelského sektoru. A to především další podporou inovací a zlepšování kvality a přidané hodnoty zemědělských výrobků.

Velký důraz klademe na podporu zavádění nových technologií a moderních postupů do praxe, na opatření vedoucích k posilování ekologické stability krajiny a opatření v zemědělském hospodaření v krajině. Cílem je posílit schopnost půdy zadržovat vodu, snižovat vodní erozi a přispívat tak ke zvládání povodňových rizik. Z hlediska kvality života na venkově a životaschopnosti venkovských oblastí bude Česká republika nadále podporovat diverzifikaci činností podnikání k činnostem s vyšší přidanou hodnotou a k produkci, například pro nepotravinářské využití. Rozvoj venkova v rámci SZP by měl přispívat zejména k upevňování vazeb zemědělsko-potravinářského sektoru k ostatním výrobním sektorům a odvětvím formou partnerství. Například skrze nástroj Leader, ochranu a rozvoj přírodního, a souvisejícího kulturního a společenského dědictví.

S ohledem na specifický charakter zemědělství a jeho širší úlohu je v celoevropském zájmu podporovat zemědělství i v některých oblastech, kde by za čistě tržních podmínek nebylo životaschopné. Jako stimulace zemědělců k širšímu využívání pojištění a jiných komerčních nástrojů zmírňujících dopady kolísavosti cen zemědělských komodit na jejich příjmy zvažujeme i rozšíření možností, jak z rozvoje venkova přispívat na náklady spojené s využitím těchto nástrojů.

Dámy a pánové,

Děkuji za příležitost vystoupit na Žofínském fóru. Děkuji také za to, že se tak prestižní a odborně vynikající shromáždění věnuje oblasti zemědělství, která většinou zůstává tak trochu na okraji obecného zájmu. Naštěstí jsme, jak už jsem zmínil v úvodu, pokročili od nutnosti zásobit Evropany dostatkem jídla, což bylo hnací silou poválečného vývoje EU. Důraz na kvalitu potravin, snaha po dalším zlepšování života na venkově, kde žije výrazné procento našich občanů, prevence povodní, zachování biodiverzity, ochrana půdy a krajiny pro budoucí generace jsou ale témata, která se dotýkají skutečně každého z nás. Je proto v nejvlastnějším zájmu nás všech mít dostatek kvalitních nástrojů k jejich řešení.

Na úplný závěr mi dovolte jednu velmi důležitou poznámku.

Téma Žofínského fóra je nanejvýše aktuální, protože již dva týdny Evropská komise zveřejní své představy o budoucím vývoji SZP a diskuse se posune do fáze jednání mezi evropskými institucemi. A já vám slibuji, že budeme v těchto diskusích aktivně vystupovat a usilovat o spravedlivější SZP pro nové členské země. Pevně také věřím ve Vaši podporu!

Děkuji Vám za pozornost.