Utlumená zahraniční poptávka strhla ve druhém čtvrtletí dynamiku českého zahraničního obchodu ve srovnání s prvním čtvrtletím do záporných hodnot. Logicky, protože extrémně silný pokrizový růst německé ekonomiky v té době náhle oslabil. Avšak ve třetím čtvrtletí se už opět znatelně ochabující tempo českého HDP na evropské zpomalení svádět nedá. HDP mezikvartálně klesl, Evropa zaznamenala růst. Německo dokonce o půl procenta, což je velmi slušný výkon reálné ekonomiky při decimujících rozpočtových problémech, zasahujících přes záchranná opatření celou eurozónu. Potenciál evropských trhů pro český export se i tak poněkud ztenčil (vývoz aut do Německa stoupl proti loňskému třetímu čtvrtletí jen o dvě procenta, když v předchozích čtvrtletích byly růsty dvojciferné). Přesto však spolu s výrazným posílením exportů na Východ dokázal zahraniční obchod jako jediný ovlivnit tempo českého HDP ve třetím čtvrtletí pozitivně. Ostatní jeho složky už ekonomickému růstu jen ubíraly. Půl procentního bodu investice, 0,2 bodu nižší spotřeba domácností, dalších 0,7 bodu šetřící vládní sektor. Anemická domácí poptávka tak dále slábne. Vedla i k podstatně větší ztrátě tempa dovozu než vývozu, protože o importované zboží je menší zájem. Dovoz potravin klesl o osm procent, jen na samotný dovoz ovoce a zeleniny z EU byl meziročně skoro o miliardu nižší. Lidé šetří, neutrácejí. Bankám svěřili podle dat z konce září za rok dalších sto miliard, po dvou letech poklesů znovu narostly stavy jejich termínovaných vkladů. Opět spotřebovali méně zboží a služeb než před rokem i ve srovnání s předchozím čtvrtletím. Jednou z příčin jsou ceny. Inflace je sice nižší než v Evropě - i přes říjnový a listopadový skok způsobený budoucím zvýšením DPH -, ale výrazně rychleji než průměr rostou ceny jídla, dopravy a služeb spojených s bydlením. Věcí, bez kterých se nelze obejít.

Ještě hlouběji než spotřeba domácností klesly výdaje vlády. Chybějí velké stavby, ale i koupěschopná poptávka zaměstnaných ve veřejném sektoru, jejichž průměrná mzda stoupla jen opticky – je jich méně (jen za třetí čtvrtletí zde zmizelo téměř dvacet tisíc pracovních míst). Zaměstnancům státu klesla mzda podle dat z rozpočtu proti loňskému srovnatelnému období o téměř desetinu. Investic je méně jak proti loňsku, tak proti druhému čtvrtletí.

Pro toto všechno český HDP oproti druhému čtvrtletí klesl. V dobách zvratů poskytuje mezikvartální srovnání lepší pohled na vývoj než meziročním změny. Ty jsou zpravidla ve vykazovaných tempech milosrdnější, ale i podle nich je nynější české oslabení oproti Evropě výrazné. Nepříznivým vnějším vývojem se proto slábnutí naší ekonomiky podle rozebraných příčin vysvětlit nedá – kdyby domácí poptávka alespoň jen stagnovala, stoupl by HDP meziročně o víc než tři procenta. Nynější paradigma hospodářské politiky o prvořadém zlepšení veřejných financí se míjí účinkem – hloubka deficitu státního rozpočtu byla letos koncem září nominálně nejhorším výsledkem za tři čtvrtletí od roku 1993. Přitom patříme mezi pět evropských zemí s nejnižší relativní zadlužeností podle hrubého konsolidovaného dluhu vládního sektoru k nominálnímu HDP. Také naše relativní roční rozpočtové deficity jsou podle Eurostatu lepší než evropský průměr, v krizovém roce 2009 i nyní. O nutnosti reforem není pochyb, ale překotnost prováděných změn postačujících ve střednědobém horizontu podvazuje český ekonomický růst právě nyní. Možná i proto se masivní škrty běžných výdajů rozpočtu, které začaly loni v posledním čtvrtletí, začínají podle čísel z konce letošního září poněkud mírnit.