Důvodem zavedení standardu je ochrana vody před znečištěním pocházejícím ze zemědělské činnosti (zejména omezení průsaku a povrchového smyvu látek z použitých hnojiv) a předcházení možnému vzniku takového znečištění. Voda je stejně jako půda cenný a nenahraditelný přírodní zdroj.

Vzhledem k problematice změny klimatu, jejímž následkem se bude mimo jiné také snižovat dostupnost kvalitní vody, je nutné věnovat vodě zvýšenou ochranu. Povinnost zabránit vniknutí hnojivých látek do vody přímo vyplývá z §39 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, v platném znění. Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.

Zemědělci hospodařící v nitrátově zranitelných oblastech již toto opatření znají a omezení již nyní respektují. Při hnojení je nutné přizpůsobit odstup aplikační techniky povětrnostním podmínkám, typu zařízení, druhu, skupenství a vlastnostem hnojiva, charakteru břehu a hnojeného porostu. Povinnost udržovat třímetrový ochranný pás nehnojené půdy se vztahuje pouze na půdní bloky, popř. jejich díly, které přímo přiléhají k útvaru povrchových vod.

Útvar povrchových vod je pojem definovaný v § 2 odts. 4 zmíněného zákona o vodách. Je to vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, např. v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku. Vodním tokem se dle § 43 zákona o vodách rozumí povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo převažující část roku.

Při pochybnostech o tom, zda jde o vodní tok, rozhoduje vodoprávní úřad. Břehová čára je dle výše zmíněného zákona určena hladinou vody, která zpravidla stačí protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území.