Tularémie, onemocnění zejména zajíců a králíků, se u volně žijící populace stále čas od času vyskytuje. V době blížících se honů Státní veterinární správa na toto riziko upozorňuje. Nejen, že hrozí rozvlečení a ohrožení většího území, ale jde také o jisté riziko pro lidi. Proto je třeba podezřelé úhyny i ulovené zajíce či divoké králíky s příznaky onemocnění vyšetřit!

Tularémie je akutní nebo chronické bakteriální onemocnění zajíců a hlodavců, ale i dalších volně žijících zvířat. Vnímavý je i člověk. Tato nemoc je rozšířena po celém světě, a je charakteristická typickou přírodní ohniskovostí (původce cirkuluje v prostředí nezávisle na člověku mezi volně žijícími obratlovci a členovci). Na přenosu nemoci se významně podílejí klíšťata, která šíří nemoc mezi jednotlivými druhy. U nás je ročně hlášeno okolo 100 případů onemocnění lidí. Nemocná zvířata jsou malátná, ztrácejí plachost, mají záněty uzlin. U člověka se onemocnění projevuje horečkami, slabostí a může jít o formu kožní, zánět mízních uzlin, plicní formu, střevní formu nebo o zánět spojivky.

Státní veterinární správa organizuje monitoring tularémie a ukazuje se, že se tato nákaza vyskytuje v řadě krajů, například v Jihomoravském, Plzeňském, Středočeském, Libereckém či Jihočeském. Při výskytu nákazy vydáváme mimořádná veterinární opatření vždy na přesně definované období. Poté samozřejmě musí následovat další vyšetření ulovených a uhynulých zajíců. Na základě schválené metodiky vyšetřování na tularémii počítáme s ročním vyšetřením necelých 2000 zajíců na celém území ČR. To znamená, že během roku se vyšetřují uhynulí zajíci a v období podzimních honů všichni podezřelí, a to zejména v oblastech s výskytem tohoto onemocnění.

Je nezbytná obezřetnost a nutno se vyhýbat kontaktu s uhynulými zvířaty, i přejetými, dbát hygieny a také nepít neprověřenou vodu. A pro lovce varování: pozor při stahování zajíců na případné poranění. Právě tak může totiž nákaza proniknout do krevního oběhu, popřípadě přes spojivku, nebo vdechnutím kontaminovaného prachu, například při přenocování ve volné přírodě, zejména v blízkosti stohů, kde se mohou vyskytovat nemocní hlodavci.

Naposledy se tularémie ve velké míře v Čechách projevila v šedesátých letech minulého století, až bylo možné hovořit o epizoocii, a zdecimované stavy zajíců a králíků se dlouho vzpamatovávaly.

Zdroj: Tisková zpráva SVS ČR