Byly již předány také plány pěti členských zemí, které si vyhradily právo odložit zavedení SFP o rok-jmenovitě se to týká Francie, Španělska, Finska, Řecka a Holandska.

Nové, většinou oddělené ( decoupled ) programy pomoci vstoupí v platnost v těchto zemích 1.1.2006; tedy o jeden rok poté,co vstoupí v platnost v ostatních deseti členských zemích EU. Základní nařízení určené pro provádění reformy SZP (1782/2003)  ve skutečnosti také nabízí členským zemím EU možnost odložení zavedení těchto plateb až do roku 2007, ale ve skoro žádné zemi nebylo přijato rozhodnutí odložit zavedení plateb podle nového schématu.

I přesto, že je obrázek implementace již skoro kompletní,stále zde jsou ještě dvě země, které nejsou zcela rozhodnuty, který způsob implementace zavedou.

Jedná se zejména o oblast a rozhodovací možnosti v rámci „ částečně oddělených plateb“,zvažování postupu, zejména v komoditě hovězího masa, kde panují obavy z výrazného poklesu výroby a následného „ vylidnění“ venkovských oblastí.

V konečné analýze stavu, pouze pět členských států- Velká Británie,Irsko, SRN,Lucembursko a Itálie- se rozhodly vzít za svoji původní verzi návrhu EK, která se týkala plného oddělení plateb. V ostatních deseti „ starých“ členských zemích, byly varianty couplingu ( spřažených plateb) aplikovány následovně:

Platby na ornou půdu (coupling ve výši 25%): Francie, Španělsko, Řecko.
Prémie na chmel (25%): Rakousko, SRN.
Platby na potravinářskou pšenici/ durum/ (40%): Řecko.
Krávy BTPM (100%) : Rakousko, Belgie, Francie, Španělsko, Portugalsko, Řecko.
Porážkové prémie-dospělá zvířata a/nebo telata: Francie, Holandsko, Španělsko, Portugalsko, Belgie ( pouze Vlámsko), Řecko.
Zvláštní prémie na hovězí maso (75%): Švédsko, Dánsko, Finsko.
Prémie na bahnice (50%): Dánsko, Finsko, Francie, Řecko, Španělsko, Portugalsko.

Odděleně od této problematiky, měly členské země možnost volby výběru metod stanovení individuálního výběru farmáři na oprávněnost plateb SFP.

Možnost volby spočívala ve faktu rozhodnout se mezi“ historicky“ daným nárokem, kdy je oprávnění farmáře na platby odvozeno od  historických příjmů přímé pomoci v rámci SZP v referenčním období 2000-2002 a přístupu „regionálním“, kdy jsou celkové sumy dotací pro danou zemi, nebo region za referenční-historické období vyděleny celkovým počtem hektarů, na které lze platbu požadovat v dané zemi/regionu, a tak je vytvořen systém plošných plateb na hektar, který je aplikován na každého zemědělce.

V 18. regionech, kterých se tento model týká ( Velká Británie se počítá v tomto případě jako množina čtyř regionů ), si 11 regionů zvolilo čistě historický přístup, zatímco tři země ( Anglie, SRN a Finsko ) směřují k platbám založeným na čistě regionální bázi  třebaže až na konci přechodného období.

Ostatní 4 regiony  používají smíšený model založený na pevném základu, který byl stanoven a pojmenován jako“ statistický hybridní model“.

Historický přístup: Rakousko,Belgie, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Holandsko, Portugalsko, Španělsko, Skotsko, Wales.
Statistický hybrid: Severní Irsko, Švédsko, Dánsko, Lucembursko.
Přechod na regionální model: Anglie, SRN, Finsko.

Členské země mají také možnost vytvoření „ národní obálky“, která může dosáhnout výše až 10% celkových oprávněných SFP.

Tato národní obálka může být použita na zvláštní platební pomoc s cílem podpory enviromentálních opatření a zlepšení kvality výroby. Tuto možnost navýšení si zvolilo Španělsko, Itálie, Švédsko, Finsko a Skotsko.

Další redukce individuálních SFP by měla být vytvořena jako výsledek „ modulačního“ mechanismu, s 3% výši oprávněné pomoci opakovaně vkládané do rozpočtu určeného pro rozvoj venkova v roce 2005, navýšené v roce 2006 na 4% a od roku 2007 bude se tato výše modulace pohybovat ve výši 5%.

Pouze jeden členský stát - Velká Británie si zvolila výhodu možnosti doplnění tohoto mechanismu s dalším dodatečným národním navýšením plateb. Tento systém bude diferencovaně uplatněn v Anglii, Skotsku, Walsu a Severním Irsku.

Ve většině nových členských zemích EU je od doby jejich přistoupení aplikován zjednodušený systém plateb, nebo platby SAPS. Toto je zjednodušená verze regionálního modelu SFP, která je stejná pro všechny zemědělce ve všech zemích.

Výjimky existují u Slovinska a Malty, používají dosud starý systém plateb.Od roku 2007 a dále, přejdou tyto země na plný systém SFP, který bude zaveden na regionální bázi (vzhledem k neexistenci referenčního období a tudíž nemožnosti stanovení jednotlivých oprávněných nároků na platby ).

Ostatní nové členské země také přejdou v roce 2007 ze schématu SAPS na systém SFP- a to i přesto, že mohou prodloužit administrativně jednodušší systém plateb SAPS až do roku 2009.

Zdroj: Agra Informa Ltd.2005

Překlad: Louma