Ministr Petr Zgarba svůj boj vzdal a sám rezignoval. Jeho krok byl logickým vyústěním obrovského tlaku, který se snesl na jeho hlavu po kauzách, se kterými měl jen málo společného a které mu připravil dílem jeho předchůdce a dílem pánové v prezidiu Pozemkového fondu ČR.

Jaký tedy byl Petr Zgarba? Hodnocení není jednoduché, protože byl v úřadu jenom krátce. Za pár měsíců se naplno projeví jenom génius, a nebo diktátor. Jezdím hodně v terénu, znám názory členů Agrární komory ČR a jedno mohu říci s naprostou jistotou – Petr Zgarba byl ministr, který měl k nám, obyčejným zemědělcům, ze všech polistopadových šéfů našeho stavu nejblíže. Toto uslyšíte od Chebu až po Ostravu. Byl možná mediálně neobratný, byl možná méně důrazný, než zasluhovala situace v Pozemkovém fondu a PGRLF, byl možná málo dbalý oficiálního protokolu a klišé ústavního činitele. Ale byl jeden z nás a podle toho se choval, a to bylo pro zemědělce důležité. Proč to tak bylo, není těžké odhalit. Kromě povahových dispozic, které předurčovaly jeho vřelý vztah k prostým zemědělcům až do nástupu do funkce ministra, byl výkonný zemědělec.Do funkce ministra ho vlastně dostala jeho politická strana skoro násilím. To, že byl zemědělec, bylo pro ostatní zemědělce dobře, pro něho naopak, protože se toho využilo proti němu. Házeli ho do jednoho pytle se spekulanty, předhazovali lidem jeho majetek.

Jak podivné. Ministr zemědělství koupil půdu k hospodaření, a to je prý špatně. Byli ministři, kteří půdu neměli, a to asi bylo dobře. Mluvím o ministrech za socialismu. Byli ministři, kteří neměli kromě dělnického původu skoro vůbec nic. Mluvím o ministrech padesátých let. A nyní v kapitalismu majetek vadí. Současná komisařka Evropské unie pro zemědělství Fischer-Boelová vlastní farmu, kterou při nástupu do funkce předala svému manželovi a pobírá na ni ročně 60 000 eur dotací a život běží dál. Ale zpět k Petru Zgarbovi. Závěrem tedy pane exministře Petře Zgarbo mám za členy Agrární komory milou povinnost – děkujeme Ti!

Ing. Jan Veleba