Mimo kusů bez tržních produkce máme ještě 150 krav,“ prozradil Lubomír Burkoň, který se označuje za svobodného sedláka.“Cítím se tak a jsem nejvíc šťastný v přírodě, mezi svým stádem,“ svěřil se. Hospodaří na 3000 hektarech půdy a jak dodává,  žádné technické ani tržní plodiny nemá. Vlastních je 1 200 hektarů půdy a zbytek má pronajatý od Pozemkového fondu. Čistě orné půdy je jen 150 hektarů. Na nich se pěstují víceleté pícniny a kukuřice. Obilí je na 50 hektarech a hlavně se pěstuje  kvůli slámě na podestýlku. Na dotaz, zda může tato činnost uživit nejen rodinu sedláka ,ale i jeho zaměstnance  Lubomír Burkoň připomíná podhorské podmínky, kde by bylo nesmyslné intenzivně hospodařit a produkovat  plodiny , které patří do úrodného podhůří a do rovin.

Po vstupu České republiky  do EU si Lubomír Burkoň, který je místopředsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů uvědomil, že prioritou  společné agrární politiky není za každou cenu produkovat kvanta, ale udržovat krajinu a činnost v zemědělství přizpůsobit přírodním podmínkám.

Ještě před rokem 1990  Lubomír Burkoň  pracoval na státním statku v Trutnově. Vystudoval Střední zemědělskou školu v Chrudimi a čím dál tím víc jej to táhlo z města ven , na vesnici a do kopců. V roce 1990 přišel jeho čas a pustil se do privatizace státního statku. „Nelituji ani jedné vteřiny své práce při podnikání v zemědělství, do něhož jsem se pustil hned po roce 1990. Zadlužili jsme se. Dnes máme ale již majetek splacený a nyní nám jde jen o půdu, kterou bych dál rád přikupoval. Chci žít na venkově Jsem sedlák, nic jiného neumím, než sedlačit,“ vypráví Lubomír Burkoň, který na sebe prozradil i to, že není ze selské rodiny. Je syn vojáka, přesto jakoby  činnost v zemědělství měl v krvi. „Když chci relaxovat, jdu mezi dobytek, do přírody. Je to překrásné. Mám  čtyři plemenné býky. Nechávám je volně ve stádě, máme přirozenou plemenitbu. Vše, jak to má v přírodě být. Toto krédo jsem si osvojil a já sám dělám na sebe a jsem svobodný člověk, nic víc si ani nemohu přát. Využívám přímých plateb na údržbu krajiny a zcela jsem se podvolil programům  EU, ty mně vyhovují. Vyměňuji si zkušenosti s kolegy z Holandska a mám i kamarády mezi sedláky ze Švýcarska. Vzájemně se navštěvujeme a sdělujeme si, co kde se některému z nás podařilo. Je to skutečně  fajn,“ uzavřel Lubomír Burkoň své vyprávění.