Němečtí odborníci vysvětlují v následujícím článku důvody. Mezi sírou a dusíkem panuje v rostlině úzká souvislost. Při dostatečném zásobení dusíkem a nedostatku síry se snižuje v rostlině obsah aminokyselin obsahujících síru, jako jsou methionin a cystein, a tím je nepříznivě ovlivněna syntéza bílkovin. V důsledku nadměrného obsahu N v rostlině je pak nutné počítat s vyšším obsahem nebílkovinného dusíku (NPN), např. s vysokým obsahem nitrátů v zelené hmotě

Při vysokých dávkách dusíku je aplikace síry nezbytná

Výsledky polního pokusu prováděného v Německu ukazují, jak zabránit vysokému obsahu nebílkovinného dusíku v travních porostech v důsledku nevyváženého hnojení dusíkem a sírou. Vedle stanovištních poměrů se prověřovala výše dávek dusíkatého hnojení, výše a rozdělení dávek síry a rovněž působení síry z aplikované kejdy. Na stanovištích se uskutečnily čtyři seče v roce při silážní zralosti porostů.

Nezávisle na úrovni výnosu v jednotlivých letech se projevily v průběhu pokusu velké rozdíly ve výnosu mezi variantami hnojenými a nehnojenými sírou. Výsledky pokusu prokázaly díky hnojení sírou zvýšení výnosu (sušiny i energie) v průměru prověřovaných různých úrovní hnojení. Bez hnojení sírou se časem projevil „zeštíhlující efekt síry“ na výnos.

Ještě výrazněji se tato skutečnost projeví, pokud se vezme v úvahu i úroveň hnojení. Ukazuje se, že zvýšení výnosů v důsledku hnojení sírou závisí na úrovni hnojení dusíkem. Výsledky pokusu dokládají, že hnojení sírou mělo pouze při nejvyšší dávce N (300 kg . ha–1) významný vliv na výnos. To se výrazně projevilo v průměru let a stanovišť a potvrdilo potřebu hnojení sírou pro výnosy při vysoké intenzitě dusíkatého hnojení. V průměru téměř o 1,2 t . ha–1 vyšší výnosy sušiny naznačují lepší efektivnost využití dusíku díky aplikaci síry. Nejvýrazněji byl tento výnosový efekt patrný na stanovištích s hlinitou půdou. Avšak i na humózních písčitých půdách bylo dosaženo obdobných výsledků.

Jakými dávkami síry by se mělo hnojit?

V pokusech se prověřovaly čtyři úrovně S-hnojení. V průměru let i stanovišť se dosáhlo vždy jednorázovou dávkou 25 kg S . ha–1 na začátku vegetační doby maximálního zvýšení výnosu. Ani vyšší dávka (50 kg S . ha–1) na začátku vegetace, ani rozdělení dávky síry a aplikace v různých termínech neměla ve srovnání s jednorázovou aplikací síry na jaře pozitivní efekt.

Rozdělení S-hnojení na čtyři dávky (12,5 kg . ha–1, vždy po seči) rovněž nezvýšilo kvalitu píce. Rozdělení hnojení sírou na více dávek tedy nepřineslo žádnou další výhodu proti jednorázové jarní dávce.

Rovněž hnojení kejdou nemělo v průběhu tříletého pokusu z hlediska přísunu síry žádný vliv na výnos. Při průměrném obsahu 0,3 až 0,5 kg S . m–3 v kejdě skotu se při aplikaci 25 m3 kejdy na hektar dodalo do půdy 7,5–12,5 kg S . ha–1. Toto množství síry nemělo významný vliv na výnos.

Kvalita porostů se díky hnojení sírou zvyšuje

Jak u obsahu hrubého proteinu a síry, tak i u poměru N/S bylo v pokusech možné prokázat vliv síry, avšak jen při úrovni hnojení 300 kg N . ha–1. V důsledku hnojení sírou se obsah hrubého proteinu intenzívně využívaných porostů s vysokou úrovní hnojení dusíkem snížil přibližně o jeden procentní bod. To je způsobeno vyšším nárůstem hmoty díky hnojení sírou, čímž nastává „zřeďovací efekt“.

Obsah síry v porostech se hnojením sírou podle očekávání zvýšil. Pro dostatečné zásobení sírou se v literatuře uvádí hodnota 0,2 %. Podle toho byly varianty hnojené sírou v každém pokusném roce dostatečně zásobené. V nehnojené variantě se oproti tomu obsah síry v porostu rok od roku snižoval a ve třetím pokusném roce už byl pod hodnotou 0,2 %. Přesto není třeba při vyvážené krmné dávce u dojnic počítat s deficitem síry.

Poměr N/S lze nejlépe posuzovat podle stavu zásobenosti porostů. V důsledku protichůdné reakce obsahu hrubého proteinu a obsahu síry dosahoval tento poměr v každém ze tří pokusných roků v nehnojené variantě vyšších hodnot než u variant hnojených sírou. V průměru všech úrovní N-hnojení však zůstal poměr N/S i ve variantě bez S-hnojení pod poměrem stanoveným jako mezní hodnota pro dostatečné zásobení sírou – 16:1. Pro vysoké úrovně hnojení dusíkem však platí, že se tento poměr rok od roku zvyšuje a ve třetím roce hodnotou více než 20:1 již tuto hranici překračuje. Podle toho tedy časem lze při vysokém hnojení dusíkem bezpečně očekávat deficit síry.

Hnojení sírou snižuje obsah nitrátů a selenu v porostech

To se ukázalo v těchto pokusech na základě analýzy porostů obrůstajících po první seči. Díky zvýšenému příjmu síry se může tvořit více čistého proteinu a následně se ukládá v rostlině méně nitrátů. Z hlediska výživy zvířat jde o pozitivní efekt. Obsah selenu se při hnojení sírou citelně snižuje. Obecně se obsah selenu v Severním Německu pohybuje na velmi nízké úrovni. Protože se však bez ohledu na to musí selen do krmiv přidávat, nemá tato skutečnost v praxi žádný dodatečný význam.

Závěrem lze tedy shrnout:

Hnojení sírou vede ke kvalitativním změnám travních porostů To je však pro praxi méně významné než uvedené zvýšení výnosů. Pro praxi tedy platí následující doporučení:

Na pastvinách s extenzívním využitím není hnojení sírou z hlediska výnosu zpravidla nutné.

Při intenzívním využívání (tři až čtyři seče, 250 kg N . ha–1 včetně kejdy) je jedna dávka ve výši 25 kg S na hektar (ve smyslu vyvážené bilance) dostačující.

Hnojení sírou by mělo zajistit zásobení porostů ke druhé seči. U prvních porostů nebyly zjištěny statisticky průkazné účinky dodané síry na výnos. Na základě vysokého podílu výnosu první seče na celkovém ročním výnosu je převážná část půdní zásoby síry v prvním porostu spotřebována. Proto má z dávky síry prospěch především porost obrůstající po první seči. Hnojení sírou by se tedy mělo uskutečnit buď před první nebo druhou sečí. Pozdější dávky síry k obrůstajícím porostům nelze doporučit.

Zdroj: Agris, 29.6.2006