Kuře stráví život na bidýlku bez slaměné podestýlky v prostoru několika decimetrů čtverečních, nemůže hrabat ani se protáhnout, nakonec jej čeká cesta na drsná jatka Lidé, kteří by lepší podmínky pro drobnou drůbež uvítali, a přitom si občas rádi pochutnají na kuřecím mase, tu nemají příliš na výběr. Kuřecí maso získané ekologickým a k zvířeti šetrným způsobem je u nás zatím jen v několika obchodech, navíc se vozí z Německa, takže cena je pro většinu z nás vysoká.

Pavel Kýr, majitel drůbeží ekofarmy, který za certifikovaná biovejce letos získal čestné uznání v soutěži Biopotravina roku, už o chovu kuřat na maso docela vážně uvažoval, protože měl od lidí dotazy, zda má bio kuřata, že by měli zájem.

Není problém bio kuřata vykrmit, vzniká ale otázka, jak je zpracovat a jestli by se podařilo je prodat. Z jednoho turnusu – období, po které kuře roste, než jde na porážku, může být i 5000 kusů Čím je jich méně, tím je jejich maso ve výsledku dražší. Pokud je chce dodavatel prodat chlazené, jak to zákazníci preferují, nemohou být skladována dlouho.

„Obchodníci však čekají, až jim to přinesete pod nos, a pak se teprve rozhodnou,“ přibližuje úskalí podnikání v této oblasti pan Kýr. V Rakousku, odkud si vozí certifikované krmné směsi pro své nosnice, fungují odbytová družstva, kterým ekofarmář prodá surový produkt, ať rostlinn, živočišný, a oni už zajistí další zpracování, balení i distribuci do obchodů. „To bohužel v Česku postrádám, všechno si tady farmáři dělají takříkajíc doma na koleně,“ doplňuje Kýr. Přitom investoval statisíce korun, šel do většího rizika, neboť drůbež bez antibiotik a vakcín je více ohrožená nemocemi. Dnes vejce ze své ekofarmy dodává vytříděná, zabalená, s čárovým kódem, tedy tak, že je obchodníci mohou dát rovnou do regálu.

Ve zpracování by nebyl neřešitelný problém. Už dnes existuje v Česku několik jatek, která běžně fungují jako konvenční, ale po určitý čas se „přepnou“ na přísnější standardy pro ekologické hospodaření. Například u hovězího dobytka nejdou zvířata na porážku společně, ale po jednom, aby nebyla stresovaná, nedostávají rány elektrickými biči ani tyčemi, atd. Podobné standardy upravené pro drůbež v normách EU existují.

Chladicí boxy moc nenabízejí

Ačkoli prodejny společnosti Albio kuřecí produkty prodávají už téměř rok, stále se prodeje pohybují na nízké úrovni. Kuřecí s etiketou RoBert´s, a to nejen maso, ale i párky či šunka se dovážejí až z obce Schöneck u Frankfurtu nad Mohanem. Zpočátku bylo veškeré biokuřecí a výrobky z něj na obrázcích v katalogu a zákazník si ho musel objednat a počkat dva týdny. Teď už ve dvou ze tří prodejen Albia v Praze na kuře v chladicím boxu zákazník narazí, ale ne vždy.

„Přivážejí je každý pátek,“ říká vedoucí prodejny Albio Smíchov Jiří Felgr. Náhodná návštěva v pondělí odpoledne ovšem nachází v chladicím regálu pouze pár krabiček kuřecích nugetů a nálepku "kuře celé 350 Kč/kg", objekt zájmu nikoliv. „Je lepší, když si ho objednáte, pak máte jistotu, že bude,“ potvrzuje Jiří Felgr. Ve velkém kuřata zatím neodebírají. Ani blízkost obrovského obchodního centra Nový Smíchov a multikina, bank a různých úřadů zatím nepřilákala tolik zákazníků chtivých masa, aby se vyplatilo mít stále plné pulty. Podobně je tomu v Albiu na Dejvické - k dispozici je jeden kus vakuově baleného celého kuřete, pak stehno (479 Kč/kg) a prso (za 878), několik balení drůbežích biopárků, šunka. Mimochodem, dostatek chladicích prostor v bioprodejnách je také háčkem, na který by narazil každý dodavatel chlazených kuřat, jsou většinou velmi malé.

Čím delší řetězec, tím hůř

Biomarket Vítek v Praze na Vinohradech začal nabízet kuřecí maso v biokvalitě taktéž od firmy Robert´s před dvěma měsíci. „Nejvíc se prodávají párky (pět nožiček za 139 korun) a šunka, to je v řádu desítek denně, méně už celé kuře (339 Kč/kg), a kuřecí křídla (216 Kč/kg), to je v řádu jednotek,“ říká Radim Vítek, majitel obchodu, který se domnívá, že pokud by bylo k dispozici čerstvé biokuře české, prodávalo by se po stovkách. Záleželo by samozřejmě na tom, s jakou cenou by producent přišel.

Co takhle otázku obrátit? Kolik by vlastně byl ochoten zákazník s průměrným příjmem obětovat za české kuře bez vakcín a hormonů? Malá anketa (samozřejmě s nižší vypovídací hodnotou než specializovaný průzkum trhu) mezi informovanými zákazníky naznačuje, že by nebyli ochotni platit tak vysoké ceny, jaké jsou nyní. Lidé by byli ochotni dát mezi 120 až 200 korunami za kilogram.

Co na to Pavel Kýr, jako potenciální dodavatel či člověk z oboru? „Řekl bych, že při započtení všech nákladů a rizik bych se já jako farmář mohl dostat s cenou asi na 100 korun. Když si ale přičtete náklady na zpracování, dopravu a podobně a nakonec marže obchodníků, dělá to o 100 % víc. Proto čím kratší je řetěz mezi ekofarmářem a zákazníkem, tím lépe.“

Slepice se navyšší výkon nezapne

Záruku stabilního odběru by mohly pro potencionálního chovatele ekokuřat představovat restaurace. Zatím se do kuřecího bez hormonů pustila restaurace Albio v polovině září. Hlavní jídla s kuřecím sice hosté preferovali oproti hovězímu či vepřovému, přesto je předčasné dělat závěry o poptávce zákazníků. Zatím příliš nemůže být řeč o zisku, protože pořizovací cena kvalitní drůbeže je několikanásobně vyšší než z „konvence“.

Další možností jsou řetězce. Ty zatím biodrůbež nenabízejí vůbec. Pokud by projevily zájem, obává se trochu Pavel Kýr, že by jejich poptávce pak nestíhal vyhovět. „Vidím to u vajec. Řetězce po mě ze dne na den třeba chtějí vajec dvojnásobek. Nechápou, že to není jako v továrně, kde prostě zůstanou lidé pracovat déle a vyrobí se toho víc. Slepice nelze zapnout na vyšší výkon, pak už by to nemělo s ekologií opravdu nic společného. Proto jsem zatím s plány ohledně kuřat dost opatrný.“

Zdroj: ÚZPI