Za minulého režimu bylo de facto (nikoliv de jure) nadřazeno právo užívání právu vlastnickému. Tím na desítky let ztratil smysl trh s půdou a výsledkem byl stav, že hospodařící subjekty, v drtivé většině tehdejší JZD a Státní statky, pracovaly na půdě pronajaté a neměly žádnou potřebu ji nakupovat či cokoliv na tomto status kvo  měnit či o změnu usilovat. Proto je u nás nejvyšší procento pronajaté půdy v Evropě.

Po revoluci se poměry radikálně změnily. Vlastnické právo nabylo svůj původní význam. Nejenom k půdě, ale i k majetku, který lidé pozbyli při socializaci. Mnozí vlastníci toho využili a začali sami hospodařit. Mnozí, a těch byla velká většina, půdu ponechali „na místě“ a pronajali ji transformujícím se subjektům a nebo nově vzniklým subjektům. Někteří, a těch byla menšina, měli s vydáním půdy i majetku problémy, které se řešily a některé doposud řeší soudně. Popsal jsem obecný stav u půdy, kterou obhospodařovala tehdejší JZD.

Trochu jiný, i když v tom zásadním obdobný, byl vývoj u půdy, na které hospodařily tehdejší státní statky. Pro osvěžení paměti, bylo jich 316 a hospodařily na výměře 1,3 mil. ha zemědělské půdy. Půdy převážně státní a menšinově soukromé. Soukromá půda byla řešena ihned po revoluci, byla vlastníkům úředně vrácena. Ti ji drtivou většinou pronajali za úplatu tehdejším státním statkům, které se začaly připravovat na privatizaci. Po privatizaci vzniklo ze státních statků přes tisíc nových subjektů celého spektra forem podnikání a ten z vlastníků kdo měl zájem si půdu vzal, ostatní ji pronajali novým subjektům, kterým se obecně říkalo „nabyvatelé“ a kteří i nadále obhospodařovali státní půdu, jejíž pronájem hradili. Hospodařili na pronajaté půdě, koupili zemědělský movitý a nemovitý majetek a logicky žádali o vlastnický přístup ke státní půdě, chtěli ji koupit. Tento odprodej státní půdy jim stát slíbil. Každý privatizační projekt, který schvalovala vláda a rozhodnutí podepisoval premiér totiž obsahoval podnikatelský záměr. V něm byl vždy požadavek na nákup státní půdy. Jinak to ani být nemohlo, zemědělský majetek bez půdy nemá pro vlastníka tohoto majetku žádný smysl.

Jestliže Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů v čele s Jaroslavem Bromem a později pod mým vedením za něco bojoval, pak to bylo za umožnění prodeje státní půdy těm, kteří privatizovali majetek bývalých státních statků. Nevím, proč Petr Havel do toho plete pronájmy, o které nám nikdy nešlo. Nejspíš proto, že o tom nic neví a má potřebu útočit na Agrární komoru.

Jan Veleba