Mohla by se tak snížit spotřeba nafty a zbrzdit růst jejích cen. Některé země už tento trend razí a biopaliva přimíchávají do benzínu nebo nafty ve zvýšené míře. Brazílie v tomto ohledu vede a tam již auta ze 30% pohánějí biopaliva.Takové množství biopaliv je totiž ve směsích s fosilními palivy.

S půlročním skluzem
Bohužel to není případ České republiky, jejíž minulá vláda tak zvaně zaspala dobu a současná až tolik nebije na poplach i když požadavek Evropské unie byl nekompromisní, s přimícháváním biopaliv se mělo začít již v lednu a to nejen pokud jde o metylester,ale i o biolíh. Zatímco  koncem prázdnin se již spustí přimíchávání metylesteru do nafty s podílem 2 procenta, biolíh si ještě na své využití u českých aut počká do nového roku. Přesto první průkopníky  této snahy již na českých silnicích potkáte. Jak hlásají  nápisy na kapotě, jezdí na biolíh. Jsou to fordy společnosti TTD Dobrovice, která provozuje nejen cukrovar,ale v jeho sousedství i lihovar.“Ve směsi je 80 procent biolihu a 20 procent benzínu,“ říká ředitel lihovaru Oldřich Reinbergr, který řídí i cukrovar a je viceprezidentem Agrární komory ČR.

Jediný lihovar svého druhu na zpracování cukrovky
V Dobrovici je první lihovar tohoto druhu, ostatní tři lihovary nevyrábějí líh z cukrové třepy,ale z obilí. „ Výroba biolihu z cukrové řepy pomůže zpracovat významné množství cukrové řepy a stabilizovat české zemědělství v tomto regionu,“ pochvaluje tento počin prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Společnost Cukrovary TTD  Dobrovice totiž zpracuje celkem asi  2 miliony tun cukrovky. Z toho v Dobrovici  nakrouhají přibližně  1,2 miliony tun z toho asi 20 % je určeno na výrobu biolihu..“Počítáme, že se z jedné tuny cukrovky vyrobí jeden hektolitr biolihu.Cukrovary TTD Dobrovice vykupují cukrovku od 420 dodavatelů. Jedním z nich je i soukromý zemědělec František  Hrabě z Mladoboleslavska, předseda  největšího seskupení soukromých zemědělců, Agrární unie s více než 2 tisíce členy.(Působí při Agrární komoře ČR) Start lihovaru vloni v říjnu si pochvaluje.“Je to vynikající věc, jen mne mrzí, že se nepodařilo  vtáhnout zemědělce do spoluvlastnictví,aby se stali akcionáři lihovaru. Ředitel nám to nabízel,ale  zpočátku, když to bylo zcela něco nového, byla určitá obava jak vše půjde. Chyběly mantinely  a vědělo se, že prvním rokem po zahájení výroby se nic doma neuplatní,“ vysvětluje stav Hrabě. To se také stalo a vloni se vyvezlo prvních 200 tisíc hektolitrů bezvodého lihu, určeného pro přimíchávání  do pohonných hmot.Letos to bude odhadem kolem 600 tisíc hektolitrů a v příštím roce dokonce  800 tisíc hektolitrů.“Vše se zatím vyváží do 4 okolních států,“ upřesňuje ředitel Reinbergr. „Nemohli jsme čekat,až se  vláda  a parlament usnese na nějakých pravidlech,“ dodal. Nový závod  s francouzskou technologií byl postaven za 657 milionů korun a tato investice má jako každá jiná i svůj splátková kalendář, nelze vyčkávat.Navíc se počítá s dostavbou  skladovací nádrže na  cukerný sirob a s odparkou na zahuštění lihovarnických výpalků, to vše dohromady za dalších 500-600 milionů korun. Tím se umožní celoroční provoz  lihovaru s celkovou roční kapacitou uváděných 800 tisíc až jeden milion hektolitrů bezvodého lihu. Počet pracovních míst se zvýší z 20 na 35.

Na dobrovolnosti se nedá stavět
Jak se ukazuje na dobrovolnosti přimíchávání biopaliv do  fosilních paliv se nedá stavět. Navíc silná petrolejářská loby ovlivňuje oddalování nutných legislativních kroků. Je na vládě , na poslancích a senátorech,aby  přístupem k biopalivům dali jasně spoluobčanům najevo za kým stojí, zda jsou jim přednější petrolejáři nebo zemědělci a obecný prospěch.Pro petrolejáře je to z hlediska ekonomiky totiž nezajímavé a sníží se jim zisky. Pro občany je to krok  k další podpoře zlepšení životního prostředí a k rozumnému využívání půdního fondu. Je to zachování i určité části zemědělství a produkce cukrové řepy, která v těchto přírodních podmínkách , jaké má ČR, vždy velmi dobře šla. Sklízí se jí v průměru z hektaru 60 tun, což je velmi dobrý výnos.“Tím, že část cukrové řepy se zpracuje na bioetanol , využije se k těmto účelům na 10 tisíc hektarů“, zaměstnají se zemědělci  a udrží se půda k činnosti, pro níž je určena,“ říká Reinbergr.

Během dvou let se ceny  cukrovky zpracovávané pro dva různé účely vyrovnají
Zatím je letos  výhodnější prodávat cukrovou řepu na zpracování cukrovaru. V Evropě se za tunu cukrové řepy vloni platilo 31-32 euro za tunu, letos to bude  28 euro a v příštím roce 26 euro. František Hrabě pěstuje cukrovou řepu na 60 hektarech a zhruba 20% cukrovky půjde na vypálení do lihovaru, většina cukrovaru. „Myslím na budoucnost a již nyní jsem se zavázal část cukrové řepy dát do lihovaru. Chci ji produkovat ve velkém i v budoucnosti a tak  se podrobuji potřebám obou zpracovatelských kapacit. Navíc vím, že během dvou let se ceny  vyrovnají.Cukrovar i lihovar budou za tunu cukrové řepy v podstatě platit stejně,“ uvádí Hrabě. Nákupní cena  u cukrovky se odvíjí od ceny lihu. Litr biolihu v současné době stojí od 17 do 18 korun a proto cena tuny cukrové řepy se pohybuje zhruba mezi 800-900 korunami.

Podpora nepotravinářského využití půdy
Evropská unie se snaží dotovat plodiny určené k nepotravinářskému využití.Chce tím podpořit výrobu biopaliv a napomoci ekologii. Proto  její odborníci přišli s návrhem  uplatnit tak zvaný uhlíkový kredit. Na  řepku, cukrovou řepu a obiloviny určené k energetickému využití  se vyplácí až 45 euro na hektar. U cukrové řepy  určené na bioetanol je praxe následující. „Složíme  dopředu na Státním zemědělském intervenčním fondu zálohu. Za každý hektar cukrovky  určené k vypálení na biolíh vydáme 60 euro. Jakmile doložíme, že veškerá produkce  cukrové řepy z 10 tisíc hektarů se zpracovala v lihovaru, fond nám vrátí 60 tisíc euro a zemědělcům vyplatí za každý hektar uvedených 45 euro. Záloha je zárukou pro stát, že se s hektary  a cukrovou řepou nešvindluje. Vše co je nasmlouvané na výrobu  biolihu se také v lihovaru zpracuje,“ potvrdil Reinbergr.

Finanční záruka pro krytí spotřební daně
Druhou pojistkou před  možným podfukem s biopalivy je výpočet spotřební daně. Zatímco potravinářský líh, který je určen  pro lihoviny v potravinářském průmyslu, je daněn 265 korunami z každého litru, u biolihu je  to 11,80 korun z každého litru. Rozdíl v daních je tedy ohromný, a proto musí lihovar ze zákona poskytovat finanční záruku pro krytí spotřební daně. „Než cisterna s bioetanolem dojede na místo určení máme složeno 150 milionů korun, jimiž ručíme za zásilku. Celníci  vše překontrolují a  do pěti dnů máme zprávu, že je vše v pořádku  a veškerý objem je na místě a my  nemusíme mít o složené peníze obavy,“ konstatoval Reinbergr. Vše se zatím z Dobrovického lihovaru vyváží. Až na malé množství k vlastní potřebě. Tři fordy fokus s uzpůsobeným motorem(nejsou o to dražší) jezdí na biolíh. Ve směsi je 80 bioetanolu a 20 procent benzínu.  Tato směs je nepatrně dražší. Na 100 kilometrů se spotřebuje  o ¾ litru více směsi než čistého benzínu, což je zanedbatelné. „Jsou nižší emise a auto má rychlejší odpich,“ libuje si ředitel Reinbergr. Od příštího roku se má do benzínu přimíchávat 2% bioetanolu. Laika napadne, proč ne zrovna  20 nebo dokonce tolik, kolik využívá ve směsi do fordů personál lihovaru v Dobrovici. „To se musíte optat členů naší vlády, kteří o přimíchávání biopaliv v ČR rozhodují,“ říká ředitel Reinbergr. Je pochopitelné, že petrolejáři nemají zájem tato procenta jakkoliv zvyšovat, čí ale  hájí zájmy vláda a politici? Když do konce loňského roku nepřijala jako jedna z mála evropských vlád žádné stanovisko a nyní k této tematice přistupuje velmi vlažně, je to nasnadě. Zájmy zemědělců těžko. Zájmy spotřebitelů? Taky těžko, protože s odůvodněním, že brání podvodům , neobstojí. Biolíh se stejně jako líh určený pro zdravotnictví denaturuje, přidává se do něj  benzín a tím se pro potravinářské využití záměrně znehodnocuje.Každá průměrná kontrola na takový švindl přijde a s patřičným „osolením“ takových hříšníků by se další případy neopakovaly. Je to jednoduše výmluva. Zbývají petrolejáři  a těm vláda a politici fandí? Máme argumenty  proti? A že by spotřebitel  musel hodně připlatit za úpravu auta pro využívání směsí s bioetanolem. „Žádných sto tisíc navíc, to není pravda,“ vyvrací fámu o drahých autech na biopaliva Reinbergr. Kde je tedy ten pravý důvod zpoždění? Čas možná ukáže, že to bylo nepochopení politiků, o jak národohospodářsky důležitou záležitost se jedná a nebo , že lobbing petrolejářů byl až příliš velký. Kdo ví?