Podporu malým farmám i v budoucí společné zemědělské politice po roce 2013 slíbil komisař Dacian Cioloş na konferenci v rumunském městečku Sibini (Sibiu).

Snížení počtu farem není podle komisaře pro zemědělství a rozvoj venkova Daciana Cioloşe předpokladem úspěchu v restrukturalizaci a posílení ekonomické výkonnosti sektoru. Koncentrace, jak dodal, sice bývá doprovodným jevem tohoto procesu, ale není ani nezbytná ani vhodná. Snížení počtu farem není cílem samo o sobě. “Farma nemusí být nutně konkurenceschopnější, protože je větší. Konkurenceschopnosti se může také dosáhnout růstem přidané hodnoty produktů, které farmu opouštějí,” uvedl komisař. Pokud malé farmy neuspějí a zmizí, hrozí odchod lidí z venkova a rostoucí podíl neobdělávané půdy.
Co je zřejmé Zemědělství evropské sedmadvacítky není stejné. “Nevěřím, že existuje jednotný, panevropský model, který by seděl všem evropským regionům,” prohlásil komisař s tím, že společná zemědělská politika (SZP) musí tyto odlišnosti brát v úvahu. “Musí usnadnit přístup na trh všem kategoriím hospodářství, ať jsou malá nebo velká, na horách nebo v nížinách, na severu či jihu.” Komisař je přesvědčen, že ekonomická konkurenceschopnost není charakteristická jen pro velké farmy. I malé usedlosti mohou najít své místo na trhu. “Myslím teď na místní trhy, produkty s vysokou přidanou hodnotou, kvalitný výrobky a tradiční produkty,” upřesnil.
Jak Cioloş uvedl, politika rozvoje venkova nabízí různá opatření na podporu malých farmářů a odpovídá na jejich potřeby v souvislosti s restrukturalizací, modernizací, vývojem lokálních trhů, rozvojem lidského kapitálu i podnikatelské kultury. Je ale třeba, aby jak farmáři, tak i regiony o těchto možnostech věděli a uměli je využít. Zkušenosti s podpůrnými opatřeními pro malé farmy v šesti zemích střední a východní Evropy podle komisaře ukázaly, že mohou vést ke zvýšení produkce, prodeje a růstu konkurenceschopnosti i pomoci udržet pracovní místa na malých farmách. Komisař však připustil, že projekt umožnil identifikovat také několik problémů.
Problémy malých farem Ukázalo se, že malé farmy mají limitovanou kapacitu pro spolufinancování, které opatření vyžadují. Mají také, zejména nyní, kdy se Evropa vzpamatovává z krize, omezený přístup k bankovním úvěrům. Problémem jsou rovněž byrokratická omezení v unii i na národní úrovni a džungle procedur, které je nutné absolvovat. Odrazují potenciální příjemce podpor a ochromují odpovědné úřady horou administrativy. Drobným producentům chybí informace o možných podpůrných opatřeních.
V zemích střední a východní Evropy je navíc třeba brát v úvahu i historický vývoj. Po zkušenostech, které mají s kolektivizací, se totiž farmáři zdráhají vstoupit do družstev a asociací. Pro mnoho z nich jsou evropské termíny nové a i to je důvodem, proč nedokáží nabízená opatření a podpory využít. Navíc po přechodu svých zemí na tržní ekonomiku se mnozí malí producenti ocitli ve špatných finančních podmínkách a nejisté sociální situaci. Východisko proto často hledají v šedé ekonomice.
Otázky pro budoucnost Budoucí SZP si podle komisaře musí být vědoma různých forem zemědělství v unii a musí odpovědět na následující otázky: Jakou budoucnost mají tyto typy farem? Jak jsou socio-ekonomicky prospěšné? Jak se mohou převést z pokraje existence na to, aby vyráběly pro trh? Pro jaký druh trhu mohou malé farmy produkovat při diverzitě poptávky v EU? Jak je možné podporovat malé farmy, aniž by se zastavil jejich přirozený vývoj? Jakou naději mohou dostat do budoucna?
Záměry Bruselu SZP po roce 2013 má podporovat jak rozmanitost, tak i výkonnost evropského zemědělství. Přitom výkonnost malých farem se může měřit nejen ekonomickou konkurenceschopností, ale také jejich rolí v udržitelném řízení přírodních zdrojů a užívání půdy. Budoucí SZP krystalizuje do tří hlavních cílů. Je jimi bezpečnost potravin, udržitelné využívání přírodních zdrojů a udržení regionální rovnováhy. SZP tedy proto podle komisaře musí zajistit pokračování produkce různorodých kvalitních výrobků na farmách, které využívají vodní zdroje a půdu udržitelným způsobem a chrání biodiverzitu. Zároveň by také měla udržet životaschopná a dynamická venkovská společenství v různých oblastech unie. “Jsem přesvědčený, že malé farmy mohou splnit tato očekávání, pokud dostanou podporu, která bude lépe cílená a přizpůsobená jejich základním potřebám,” prohlásil komisař.
Potřebné nástroje a nové značky Nástroje, které SZP má k dispozici, se musí přizpůsobit zmíněným prioritám. V první pilíři to jsou přímé platby a tržní opatření. “Představujeme si jednoduché a dostupné podpůrné opatření pro malé farmy, které pomůže udržet pracovní místa ve venkovských oblastech a zajistit, aby tyto farmy nadále nabízely veřejné zboží, které požadují občané unie. Tímto veřejným zbožím může být krajina, kvalita a různorodost produktů, jež tyto subjekty prodávají. Takové veřejné statky nemůže trh vždy zaplatit,” uvedl komisař. Jak dodal, komise chce navrhnout podpůrná opatření pro specifické formy hospodaření, jako je zemědělství na horách nebo v oblastech, kde je zemědělství důležité z ekonomických nebo sociálních důvodů.
Druhým pilířem SZP je rozvoj venkova. Programy rozvoje venkova by se podle Cioloşe měly zaměřit hlavně na zemědělské poradenství, transfer znalostí, vzdělávací opatření a také na mobilizaci místních iniciativ. “Předpokládáme vytvoření balíčku opatření, který bude odpovídat specifickým potřebám malých farmářů nebo zemědělců hospodařících v horských oblastech,” konstatoval komisař. Jak dodal, důraz se bude také klást na projekty zaměřené na rozvoj krátkých dodavatelských řetězů a podporu přímého spojení mezi producenty a kupujícími rozvojem lokálních farmářských trhů. V souvislosti s tím komisař avizoval vznik značek “horský zemědělský výrobek” a “vyrobeno na mé farmě” i podporu místních a regionálních iniciativ pro marketing potravin. “Jsem přesvědčen, že pokud jsou malé farmy schopné prodávat svou produkci a přispívat k udržení krajiny a životaschopnosti venkovských oblastí, pak se musí podporovat,” prohlásil Cioloş.