Podle Malúše je to jen 20 procent. Z podkladů ministerstva zemědělství ale vyplývá, že sklady na uskladnění obilí pro intervenční nákup jsou v převážné míře ve vlastnictví těchto dvou společností a jinak jsou to jen drobní skladovatelé. Řeč je o intervenčním nákupu obilí a intervenčních kapacitách a stejně tak i o cenách, které Jiří Malúš zamlžil.

Ve svém článku totiž říká, že cena potravinářské pšenice, kolem 2400 Kč/t byla již v době předkládání materiálu na podporu výstavby státních sil nepravdivá a vláda kvůli zkresleným informacím dala tento podkladový materiál přepracovat. „Podle údajů Plodinové burzy Brno ze dne 6. září 2005 se cena potravinářské pšenice pohybovala v rozmezí od 2800 do 3100 korun za tunu,“ píše Jiří Malúš. To je pravda, ale stejný pisatel již neuvádí, že v době, kdy se začalo jednat o možnosti výstavby státních skladů nakupoval od zemědělců tunu potravinářské pšenice za 2400 Kč. Zemědělci za tuto cenu uhradili zelené úvěry. Netrvalo dlouho, a to už tutéž pšenici nabízel za cenu, kterou uvádí a na každé tuně tak získal 400 Kč, ale i 700 korun. V objemech, s jakými Jiří Malúš obchoduje, to už jsou nezanedbatelné příjmy. Nemusím dodávat, že o rozdíl v ceně se už Jiří Malúš se zemědělci nedělí.

Popravdě sice uvádí, jak se věci mají, ale mlží umně a šikovně, pokud jde o zmíněné transakce. Laik by tomu skoro věřil, ne my, co v zemědělství podnikáme. A tak bych Jiřímu Malúšovi radil, aby už s povykem kolem výstavby státních sil ustal, protože na rozdíl od své konkurence až příliš okatě potvrzuje jediné. Státní sila jsou mu trnem v oku, protože o tyto výdělky by přišel, anebo by se alespoň musel částečně podělit s producenty, ti totiž také umí počítat.

Ing. Zdeněk Koubek
předseda Českomoravského svazu podnikatelů v zemědělství