- Agrární komora ČR
- APIC-AK
- Asociace soukromých zemědělců
- Český statistický úřad
- Evropská unie
- Min. pro místní rozvoj
- Min. zemědělství
- Min. životního prostředí
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Registr poradců Mze
- Sbírka zákonů
- Státní správa
- Státní zem. interv. fond
- ÚHÚL
- Vláda ČR
- Zemědělský svaz
- Zlínský kraj
- 12. září 2017:
Jurečka: Škody na plodinách kvůli suchu jsou až 7,7 miliardy Kč
Škody způsobené suchem na obilovinách, řepce, trvalých ... více - 31. červenec 2017:
Zpráva SVS k výskytu moru prasat k 31.7.
"Počet nalezených uhynulých divokých prasat ve Zlínské ... více - 13. červen 2017:
SZIF přijal přes 30 tisíc Jednotných žádostí 2017
Státní zemědělský intervenční fond přináší s ... více
Šíří nepravdy kolem záměru státních sil
Dalo by se položit otázku, o kom je vlastně v titulku řeč. Kdo šíří nepravdy kolem sebe. V čísle 44 Zemědělce pod tímto titulkem Ing. Jiří Malúš, předseda představenstva Agropol Group, napadá ve svém článku dost nevybíravým způsobem prezidenta Agrární komory ČR Jana Velebu. Tvrdí, že Velebův výrok „Agropol a Agrofert vlastní dohromady 80 % skladů v ČR“, je nepravdivý.
Podle Malúše je to jen 20 procent. Z podkladů ministerstva zemědělství ale vyplývá, že sklady na uskladnění obilí pro intervenční nákup jsou v převážné míře ve vlastnictví těchto dvou společností a jinak jsou to jen drobní skladovatelé. Řeč je o intervenčním nákupu obilí a intervenčních kapacitách a stejně tak i o cenách, které Jiří Malúš zamlžil.
Ve svém článku totiž říká, že cena potravinářské pšenice, kolem 2400 Kč/t byla již v době předkládání materiálu na podporu výstavby státních sil nepravdivá a vláda kvůli zkresleným informacím dala tento podkladový materiál přepracovat. „Podle údajů Plodinové burzy Brno ze dne 6. září 2005 se cena potravinářské pšenice pohybovala v rozmezí od 2800 do 3100 korun za tunu,“ píše Jiří Malúš. To je pravda, ale stejný pisatel již neuvádí, že v době, kdy se začalo jednat o možnosti výstavby státních skladů nakupoval od zemědělců tunu potravinářské pšenice za 2400 Kč. Zemědělci za tuto cenu uhradili zelené úvěry. Netrvalo dlouho, a to už tutéž pšenici nabízel za cenu, kterou uvádí a na každé tuně tak získal 400 Kč, ale i 700 korun. V objemech, s jakými Jiří Malúš obchoduje, to už jsou nezanedbatelné příjmy. Nemusím dodávat, že o rozdíl v ceně se už Jiří Malúš se zemědělci nedělí.
Popravdě sice uvádí, jak se věci mají, ale mlží umně a šikovně, pokud jde o zmíněné transakce. Laik by tomu skoro věřil, ne my, co v zemědělství podnikáme. A tak bych Jiřímu Malúšovi radil, aby už s povykem kolem výstavby státních sil ustal, protože na rozdíl od své konkurence až příliš okatě potvrzuje jediné. Státní sila jsou mu trnem v oku, protože o tyto výdělky by přišel, anebo by se alespoň musel částečně podělit s producenty, ti totiž také umí počítat.
Ing. Zdeněk Koubek
předseda Českomoravského svazu podnikatelů v zemědělství