V sobotu ráno v půl deváté s dalšími brigádníky fasuji objemný kýbl, přepravku a nůžky a jdu do prvních řádků vinice, kde je odrůda Sauvignon. Jen co vinař senior, Miroslav Chytil, který brigádníky instruuje odejde,  pár bobulí koštuji. Je sladké, krásně vyzrálé. Kolega brigádník ze severních Čech mi prozrazuje, že jejich parta v srpnu byla u Chytilů přes víkend otrhat listy co hrozny zastiňovaly.Nemohlo k nim sluníčko a nebyly by už tak krásně vyzrálé, plné cukru (až 25 stupňů).

Jdeme v řádku, odděleni vinou révou, každý z jedné strany. „A tady je ještě jeden hrozen, nic nesmí zbýt, kam bychom došli,“ zpola přísně a žertovně nás kárá vinař. A můj protějšek vstupuje do hry slovy, že takový zaplesnivělý hrozen hodil do řádku. Málem dostal po hlavě s vysvětlením, že jde o ušlechtilou plíseň a to se neodhazuje, ukončili spor smějící se muži, kteří mi tak předvedli, že i při sběru vína musí být trochu legrace. Za chvíli totiž  zpočátku nenáročná práce dává o sobě vědět prostřednictvím zad, která se natahují s přibývajícími řádky obtížněji.

Ochutnávám nikým neviděna další odrůdu. Tentokrát modré bobule  při utržení doslova zaplaví ruku sladkou výbornou šťávou.Je to proslavené víno André, které Chytilovi tak dobře umí vyprecizovat k dokonalosti. Tuto vinnou révu obstaral ještě děda, prozradil Miroslav Chytil, který  s vinou révou začínal na půlce hektaru jakéhosi záhumenku , než přišly restituce a rodině se vrátilo na  12 hektarů vinic. Dnes mají 50 hektarů vinohradů na vlastní půdě a na 35 hektarech pronajatých. Z celkové výměry vinic ročně vyrobí půl milionu litrů vína, které je známé zeleným stromečkem na vinětě a gurmáni  při slovech Livi Dubňany jen polykají sliny, protože jde o mok lahodný a vybraný.  Při malé exkurzi vinnými sklepy  rodinné firmy zjišťuji proč tomu tak je.

„Táta rád soupeří a chce být jak ve své profesi, tak v koníčcích nejlepší,“ směje se syn Jirka. Zatímco v motokrosu vyniknout znamená mít kus odvahy, silný stroj a vytrvalost, u profese vinař je toho nádavkem  několikrát víc. Dobré sazenice, pečlivost při jejich pěstování, ošetřování, sklizni a citlivost a vynalézavost při jejich zpracování.Proč uvádím ono slůvko vynalézavost? Pan Miroslav Chytil spolu se syny Jiřím a Miroslavem totiž  při výrobě vín i trochu experimentují a z jedné odrůdy můžete ochutnat hned několik variant vzorků. Je to dáno dvěma i více druhy kvasinek, dobou kvašení a dalšími „fintami“, které jsou už tajemstvím rodiny. Toto know how zná jen rodina a na  degustátorech i spotřebitelích  je posoudit, co jejich jazýčku i půnebí vyhovuje nejlépe.“Na to se potom soustředíme. Jde nám samozřejmě o dobrý obchod a co chutná spotřebiteli, je pro nás určující,“ řekl Jiří Chytil. Z pěti variant se vybere ta, co nejvíc zabodovala.

Kouzel ve výrobě se dosahuje ale především špičkovou technikou. Je to  namátkou vybraný mlýnkoodzrňovač, pneumatický lis, macerační nádoby, francouzské barikové sudy a jmenovat lze dál a dál. Sklepy jsou vzorové a jelikož mohu srovnávat se špičkovými francouzskými, italskými i belgickými firmami rodinného typu, Chytilovi se konkurence opravdu bát nemusí. „Jsme přesto v nevýhodě,“ svěřuje se syn Jiří. „U nás  je přebujelá byrokracie. Naši úředníci to s požadavky přehánějí. Máme to kousek do Rakouska a tamní vinaře známe, jsou to přátelé a tak od nich víme, jak úřednický šiml u nich tak zdaleka silně neřehtá, tak jako u nás.

A jelikož v neděli byly v Dubňanech hody, které se vždy připomínají velkou církevní slávou  a průvodem krojovaných lidí  z více než 6 tisícového města, už v sobotu se sjížděli k místním vinným stezkám autobusy, které přiváželi burčákomilovné Pražany, Ostraváky a lidi ze všech možných míst republiky. Nekonečný průvod lidí s pohárky tak od deváté ranní až do odpoledních hodin se vinul kolem vinic, jak Chytilových, tak dalších vinařů.

Burčák byl vynikající a zcela jiný, než ten co se prodává u silnic nebo v Praze,třeba zrovna teď na náměstí Míru a v různých hospůdkách. A proč tomu tak je? Je to především nefalšovaný vinný burčák bez přísad jablek a jakmile přejde jeho čas a tak zvaně se zlomí, už se dál nepije. Chtěli jsme si druhý den burčák koupit do Prahy, ten co zbyl už prý byl přejitý, navečer došlo k jeho zlomení (z burčáku se stane víno). A takový se klidně  jistě u silnic prodává dál, Chytilovým by ale jen kazil dobré jméno a to neexistuje. Ne náhodou si z různých výstav totiž  Livi Dubňany odváží vavříny v podobě nejvyšších ocenění. Naposledy to byly Diplomy z Grand Prix Vinex 2006,  těsně před letošním létem. Modrý Portugal se v minulosti stal třikrát vítězem ve své odrůdě v soutěži Vinum Juvenale, Rulandské modré, Hibernal, a řada dalších, které jsou součástí uvedené kolekce, pak obdrželi ocenění Top 77, což je řadí mezi 77 nejlepších vín z české produkce. Nechvalme ale, je potřeba ochutnat a potvrdit si, že i u nás jsou vína vybraná, lahodná a zkrátka nej. Ta co mají dub ve znaku a jsou z Dubňan, to jen potvrzují.