Jaký propad v prodejích zaznamenávají v důsledku střevní epidemie v Německu čeští zelináři? Tato aféra způsobila výrazný pokles prodeje produkce českých pěstitelů zeleniny. Její spotřeba a ceny se u některých druhů snížily až o polovinu. Již se zdálo, že se situace vrátí do normálu, ale rozporuplné zprávy o původci této epidemie vyvolávají další snížení prodejů. Nejhorší situace je nyní u salátů a čínského zelí, kde propad představuje až 50 procent. Podobné je tomu u okurek a rajčat.
Čeští producenti okurek se nechtějí sice vyjadřovat k tomu, jak mohlo dojít ke kontaminaci na španělských polích. U nás se ale už více než 50 let nepřihnojují pole se zeleninou ředěnou močůvkou, kde se výskyt Escherichia coli dá očekávat. Pamatuji se ještě z dětství, jak otec zahradník během vegetace takto okurky přihnojoval, to se nejen už desítky let nesmí, ale ani se to nedělá. Nemůžu ale tak zvaně sahat do svědomí farmářům na jihu Evropy, kde se tato zelenina pěstuje ve velkém a na mnoha polích dokonce v ekologickém režimu, bez užití průmyslových hnojiv a herbicidů. Pokud chce farmář pěstovat bio produkty, měl by pole vyhnojit na podzim po sklizni a zapravit organická hnojiva do půdy. Ta se pak během zimy rozloží a výživa příští úrody zeleniny je v pořádku.
Jaký to bude mít dopad od ekonomiky producentů? Ekonomický dopad to v každém případě bude mít. Zatím ale nelze vyčíslit jaký, protože není jisté, jak dlouho tato situace potrvá. Škody se již začínají násobit. Evropské státy požadují odškodnění a my se k tomu také připojíme. Propad v cenách u okurek, rajčat a salátů činil až 50 procent, u ostatních druhů asi dvacet procent.
Bude to mít vliv na osevní plochy zeleniny příští rok? Záleží na vývoji situace, když člověk vidí, jak zákazníci u nabídky zeleniny jen přešlapují. Nejhorší je, že epidemie propukla v době, kdy již probíhá plná sklizeň. Takže teď, kdy bychom měli těžit z produkce, proděláváme. V důsledku této epidemie je trh citelně deformovaný.
Jak to řešíte? Zatím to tlačíme před sebou a řešíme to cenami. Nemůžu ale vyloučit, že dojde k zaorávkám.
Bylo by načase, aby se našel zdroj nákazy a Evropa se zklidnila. Zatím však nervozita roste.
Chtěl bych připomenout, že v České republice je již více než 60 procent ploch zeleniny pěstované integrovaným systémem, což znamená dodržování zásad správné výživy a ochrany rostlin se vším všudy včetně kontrol. Pěstitelé dodržují nejenom povolené dávky hnojiv a pesticidů, ale dbají i na dodržování ochranných lhůt, to vše s cílem zabránit jakýmkoliv reziduím v pěstované zelenině. To tak zcela a stoprocentně neplatilo například v Polsku, kde jsou normy o něco benevolentnější a zřejmě to nemusí tak stoprocentně platit i na zelinářských plochách v produkčních oblastech jižní Evropy. Je ale na jejich dozorových orgánech,aby jasně deklarovaly příčinu a zdroj nákazy, my těžko viníka můžeme chytit za ruku. V posledních dnech vnímáme ze zájmem dobré zprávy, které říkají, že zelenina na vině není.
Mohl byste připomenout, kolik je v České republice producentů zeleniny? V České republice vloni pěstovalo zeleninu 462 profesionálních producentů. Před vstupem do EU byl jejich počet více než dvojnásobný. Už více než 60 procent zeleniny na českém trhu pochází přitom z dovozu a tento podíl stále roste. Zatím ale nejsme a ani do budoucna nebudeme v produkci zeleniny soběstační. Například naši zelináři v roce 2002 vypěstovali na 25 tisíc tun okurek nakladaček a vloni to bylo už jen 14 tisíc tun. Řada firem se vybavuje potřebnou nejmodernější technikou a tak dochází k renesanci těchto pěstebních činností a okurky nakladačky tak rozšíří skladbu pěstovaných druhů. Okurky salátové se za posledních deset let v ČR vypěstovalo zhruba deset tisíc tun ročně. Českých salátových okurek sní každý občan ČR v přepočtu jeden kilogram na osobu. Spotřeba představuje sedm kilogramů ročně. To prozrazuje, že jeden díl je z domácí produkce, šest dílů z dovozu. Nejen u okurek ale i u ostatních druhů zeleniny je třeba dodržovat zásady hygienického minima jako loupání a pečlivé omývání pitnou vodou.