„Žijeme v době, kdy mnohé, co nám bylo dříve odpíráno, je běžně dostupné. Dostáváme se do míst, o nichž jsme dříve jen četli, poznáváme krásy celého světa. Ovšem na tom cestování je často jedním z nejkrásnějších momentů návrat domů. Při každém takovém návratu jsem okouzlen vůní našich lesů a zaobleností kopečků na mé rodné Vysočině. Na cestách poznáváme i chuti rozličných kuchyní. Ty ostatně máme možnost ochutnat i doma, v každém našem větším městě nalezneme restaurace čínské, mexické, italské pizzerie. I doma můžeme experimentovat díky dostupnosti nejrůznějších surovin a ingrediencí.

Nic proti rozličnosti, avšak nezapomínáme v tom opojení světovostí na naše tradiční potraviny, na nichž jsme vyrostli, které díky pracovitosti a šikovnosti našich zemědělců nemusíme zdaleka dovážet?  Proto jsem se rozhodl přispět do stránky Agrární komory ČR, která pravidelně vychází v týdeníku Zemědělec svým připomenutím dobrot našich maminek a  babiček, které byly se surovinami většinou soběstačné. A jak nám přesto u nich chutnalo!

Dnes začnu potravinou typickou pro Vysočinu. Zdánlivě zcela všední a chudou, často neprávem opovrhovanou. Brambora! Původem z Ameriky, ale vnímáme ji jako naši. Vezměte si už jen bramborový květ. Jak je ve své prostotě krásný! Dokonce jsme uvažovali dát ho do  znaku kraje Vysočina. A samotné brambory? Kolik skýtají možností pro kuchaře s fantazií. Dají se kombinovat skoro se vším.

Nebudu vás ale unavovat se složitostmi. Nakonec v jednoduchosti je krása. I nepřekombinovaná chuť. Já si například rád dávám „myši“. Tak se u nás na Vysočině říká jídlu, jež provokuje mé chuťové buňky už při vyslovení nelákavého názvu. Brambory dobře omyji, neloupané nakrájím na tenké plátky (asi půl centimetru), nasucho pokladu na plech a dám do trouby. Zatím si v rendlíku rozehřeji máslo. Do másla pak zamíchám nemálo stroužků rozmačkaného česneku. Kvůli němu tento pokrm jíme nejčastěji večer. S následnými společenskými aktivitami kombinovat nedoporučuji. Do zlatova opečené až křupavé bramborové plátky sesunu do mísy, osolím, přidám směs másla a česneku, zamíchám. Vůně se smyslně line! Celá rodina se vrhá do mísy a nabírá si na svůj talíř. Zapíjíme – jak jinak – čerstvým dobrým mlékem.“

Dobrou chuť přeje

Miloš Vystrčil,
hejtman kraje Vysočina