Náklady zvedají firmám i předpisy o snižování emisí či ochraně životního prostředí a také emotivní odmítání geneticky modifikovaných organismů.

Stav oboru analyzuje zpráva Federace potravinářského a nápojářského průmyslu Evropské unie (CIAA). Jak uvádí, hodnota produkce oboru v EU od roku 2008 sice stále roste a ve zmíněném roce dokonce rychleji než v jiných průmyslových zemích, například v Kanadě. Zaostává však stále víc ve srovnání s posilujícími ekonomikami, jako je Čína či Brazílie.
Na špičce v exportu, ale  jen s malým předstihem Zpomalování růstu podniků v unii je patrné i ze srovnání podílu jednotlivých zemí (a jejich uskupení) na exportu v letech 1998 a 2008. Zatímco v roce 1998 představoval vývoz potravin a nápojů z evropské sedmadvacítky 24,6 procenta ze světového exportu, o deset let později držela unie sice stále první místo, ale již jen s 17,5 procenty podílu na globálním trhu. Poklesl i podíl USA, a to z 14,9 na rovných 11 procent. Podobný vývoj měla i Kanada (z pěti na 3,9 procenta) či Austrálie (z 3,9 na tři procenta). Nový Zéland si ve zmíněném období udržel stejný podíl na světovém exportu ve výši 2,9 procenta. Naopak posílila například Čína (ze 4,6 na šest procent) či Brazílie (z 4,9 na 7,3 procenta). Citelně rostl i export z dalších zemí. Jeho podíl se ve zmíněném desetiletí zvedl o více než devět procentních bodů.
Růst produktivity se v unii zastavuje Na špičce nejsou evropští potravináři a nápojáři ani v produktivitě práce. V ní je předstihly americké, australské, novozélandské a kanadské podniky. Rychle se zvyšuje produktivita i v Číně a Brazílii, i když stále ve srovnání s vyspělým světem zůstává na velmi nízké úrovni. Co vidí CIAA jako hlavní příčinu zaostávání evropských zpracovatelů? Federace soudí, že je to nedostatečné využívání nejlepších světových technologií, nízká konkurenceschopnost a sociální cíle unie, které jsou spojeny s vysokými náklady. Důsledkem je, že Evropa investuje do potravinářského průmyslu méně než její konkurenti v rozvíjejících se ekonomikách.
Unie také málo podporuje výzkum a vývoj v potravinářství a nápojářství. Zatímco Japonsko vydává na tyto účely více než jedno procento hodnoty produkce, Norsko téměř 0,6 procenta a USA 0,45 procenta, v EU-27 je to jen 0,37 procenta. Situace v unii by se měla zlepšit nejen díky orientaci Bruselu na biotechnologie, kam potravinářství bezesporu patří. Pomoci by měla i její technologická platforma Potraviny pro život. Ta sdružuje akademiky, další vědce a zástupce průmyslu. Cílem je jasně stanovit směr výzkumu v této oblasti. Také známá Strategie 2020 počítá s nemalým objemem peněz pro spolupráci soukromého a veřejného sektoru ve výzkumu a vývoji.
Ach ten řetězec Nejen zemědělci, ale zejména potravináři v unii si stěžují na posilování obchodních řetězců a svoji malou vyjednávací pozici vůči nim. CIAA připomíná, že na začátku zásobovacího řetězce stojí v EU zhruba 14,5 milionu zemědělců. Jejich produkci zpracovává více než 310 tisíc potravinářů (a nápojářů). Proti v podstatě rozdrobeným dodavatelům stojí vysoce koncentrovaný obchodní sektor. Federace uvádí, že tři největší obchodní řetězce drží více než polovinu malobchodního prodeje potravin a nápojů ve většině zemí EU. V některých se tento podíl dostává až k 80 procentům.
Unie si velmi zakládá na malých a středních podnicích, které podle Bruselu poskytují hodně pracovních míst, zejména na venkově. A právě 99,1 procenta potravinářských a nápojářských subjektů tvoří malé a střední podniky. Z nich malé firmy tvoří 15,2 procenta a střední 26,9 procenta obratu sektoru. V celkovém počtu představují velké společnosti jen 0,9 procenta subjektů, ale poskytují 51,3 procenta obratu. Nejen dodavatelé do obchodních řetězců v České republice, ale i v ostatních zemích unie, státy původní evropské patnáctky nevyjímaje, si stěžují na některé nekalé praktiky obchodních řetězců, na jejich tlak na snižování cen, dlouhé doby splatnosti, různé poplatky apod. I to je důvodem, proč se funkcí celého zásobovacího řetězce začala již před časem zabývat Evropská komise. Ustavila skupinu expertů na vysoké úrovni. Výsledkem její práce je 30 doporučení. Jde například o to, aby evropští potravináři měli dostatečný přístup k surovinám za přiměřené ceny, zlepšila se podpora malých a středních podniků a jejich integrace do zásobovacího řetězce, zvýšila se energetická účinnost podniků, zjednodušil přístup k programům na podporu výzkumu a vývoje, zlepšila se informovanost konzumentů, prověřily se dopady privátních značek, podporoval se vývoj nových technologií, vyjednaly výhodné podmínky pro mezinárodní obchod ve Světové obchodní organizaci, zjednodušily celní formality apod. V současné době se těmito problémy zabývá nově ustanovené Fórum pro zlepšení funkce řetězce na zásobování potravinami.
Malým a středním podnikům by na úrovni EU měl pomoci ke konkurenceschopnosti uvnitř i mimo unii Akt pro malé podnikání (Small Business Act, SBA). Jeho návrh schválila komise v červnu 2008. Zahrnuje deset prioritních oblastí pro zlepšení politiky pro malé a střední podniky a sedm konkrétních návrhů legislativy, která by měla zlepšit podnikatelské prostředí pro tyto subjekty.
Pozdní platby
Těžce poškozují producenty pozdní platby, a to zejména v době ekonomické krize. Pro mnoho podniků je typické, že kontrakt s obchodním řetězcem mají na 60 až 70 procent své produkce. Pro daný řetězec však jejich dodávka představuje méně než několik tisícin hodnoty veškerého prodávaného zboží. Podle CIAA je průměrná doba splatnosti v Evropě 57 dní, přičemž napříč unií existují velké rozdíly. Právě opožděné platby jsou podle federace jedním z hlavních příznaků nerovných vztahů v zásobovacím řetězci. Tato praxe řetězců přináší jejich dodavatelům různé finanční problémy a ohrožuje jejich existenci.
Privátní značky CIAA poukazuje zejména na privátní značky obchodních řetězců a žádá o prověření jejich dopadů na prosperitu oboru. Jak federace upozorňuje, privátními značkami se řetězce dostávají v poměru k potravinářskému a nápojářskému průmyslu do dvojí role. Stávají se totiž nejen odběratelem produkce sektoru, ale také nabývají postavení jeho konkurenta. Přitom podíl privátních značek dosahuje například u řetězce Tesco 50 procent, u skupiny Schwarz Group 60 procent a u firmy Aldi se pohybuje dokonce kolem 90 procent.
Ceny vstupů Ceny surovin potravinářského průmyslu jsou v unii na dost vysoké úrovni. V současné době se sice zdražuje obilí, ale ceny ostatních surovin jsou zatím více méně stabilní. Potravinářský průmysl má však za sebou prudkou houpačku cen vstupů z let 2007 až 2008. Proto pro jeho další vývoj je podle CIAA důležitá taková společná zemědělská politika po roce 2013, která by dokázala zajistit bezpečné dodávky kvalitních surovin a omezit extrémy v kolísání cen farmářské produkce. Nástroje politiky by měly působit jako bezpečnostní síť. Jedním z nich by měly být i termínové trhy.
Vysoká regulace Konkurenceschopnost průmyslu v unii snižuje také vysoká míra regulace podnikatelského prostředí. Na druhé straně doposud chybí úplná harmonizace všech politik v rámci vnitřního trhu unie, někdy se liší aplikace právních předpisů na národní úrovni. Konkurenceschopnost omezují i předpisy týkající se omezování emisí a ochrany životního prostředí. Není možné, aby všem podnikům v unii nejvíce vyhovovalo jediné technické řešení, upozorňuje CIAA v souvislosti s revizí směrnice o integrované prevenci a ochraně před znečišťováním (IPPC). Federace připomíná další problémy, které je podle ní třeba vyřešit. Jde zejména o otázku zdravotních tvrzení, dále o novelu legislativy o nových potravinách. Potravináře hodně trápí asynchronní schvalování geneticky modifikovaných organismů (GMO) v EU a ve světě. Vysoké náklady jim způsobuje skutečnost, že v surovinách a ve výrobcích podle současné legislativy nesmí být přítomno sebemenší množství v unii neschválených GMO. Stanovení jejich reálného limitu pokládá CIAA za jednu ze zásadních priorit.