Spotřeba biopotravin v Česku rok od roku roste, ale proti západní Evropě je stále v plenkách. Zatímco třeba Němci utratí za ekologické produkty ročně v přepočtu přes tisícovku, průměrný tuzemec za ně nedá ani čtyřicet korun.

Závislost na dovozu

"Poptávka po biopotravinách převyšuje nabídku českých dodavatelů," konstatoval například Pavel Klaška, marketingový šéf sítě Interspar. Ten proto musí stejně jako řetězce Tesco nebo Billa většinu ekologických potravin zatím dovážet.
Podobně jsou na tom i sami potravináři. Olomoucká mlékárna Olma letos pro velký zájem ztrojnásobí výrobu biomléka a biojogurtů. Ale měla veliké potíže se získáním mléka od ekologických farmářů, a část suroviny musí dovážet ze zahraničí.
Domácí trh s biopotravinami přitom v minulých pěti letech vzrostl trojnásobně, blíží se půlmiliardě korun. Ale více než polovina zboží je z dovozu.

Zatím převažuje ekoseno

Situace v Česku je ovšem paradoxní. Podíl ekologicky obdělávané půdy už loni dosáhl bezmála sedmi procent. To zemi jasně řadí na evropskou špičku. Ale podíl biopotravin na celkové konzumaci dosahuje jen zhruba dvou desetin procenta - což je mnohonásobně méně než průměr v zemích staré evropské patnáctky.
Proč domácí výrobci biopotravin zaostávají? "Mají vysoké náklady, protože vyrábějí malé série zboží," snaží se částečně vysvětlit problém Pavel Trávníček ze svazu ekologických zemědělců Pro-Bio.
Faktem však také je, že ekofarmáři využívají dotace především na pastvu krav a sekání trávy. K náročnější výrobě biopotravin je totiž nic nenutí.
Ministr zemědělství Petr Gandalovič proto uvažuje o úpravě dotačních pravidel - ale zatím ji odložil na příští měsíce.
V západní Evropě nyní potraviny od ekofarmářů zažívají zlaté časy. Přídomek bio se objevuje všude: dokonce u grilovaných klobás nebo piva, a ceny tohoto zboží jsou často několikanásobně vyšší.
 

  Autor/ři:  Martin Mařík