Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech stanoví za jakých podmínek lze aplikovat močůvku a ostatní tekutá statková hnojiva v jednotlivých aplikačních pásmech. Způsob používání močůvky obecně závisí na potřebách porostu, půdně-klimatických podmínkách oblasti i na skladovacích kapacitách podniku. Močůvka je účinné dusíkaté a draselné statkové hnojivo, s převažující částí dusíku ve čpavkové formě. Vzhledem k tomu a také k úzkému poměru C : N (2 až 4 : 1) je zařazena mezi „hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem“. S močůvkou se tedy musí zacházet tak, aby nevnikla do povrchových vod a to jak při jejím skladování, tak i při transportu a aplikaci. Močůvka vzniká ve stelivových provozech, zejména při nedostatečném stlaní. Obsah živin v močůvce závisí hlavně na zředění přebytečné moči, nezasáklé do steliva, technologickou či jinou vodou. Při ředění moči vodou v poměru zhruba 1 : 1 lze počítat s obsahem (kg živin . t-1): - 2,5 N + 0,2 P2O5 + 5,3 K2O (močůvka skotu), - 2,8 N + 0,5 P2O5 + 2,5 K2O (močůvka prasat). Močůvka je vhodným statkovým hnojivem zejména na trvalé travní porosty. Na orných půdách ji lze využít např. při hnojení na slámu, za účelem podpory jejího rozkladu. Pro používání močůvky, podobně jako pro používání jiných tekutých statkových hnojiv platí určitá omezení. Na celém území nesmí být močůvka aplikována na přemokřenou půdu, při sněhové pokrývce nad 5 cm nebo při promrznutí půdy do hloubky větší než 8 cm (§ 9 zákona o hnojivech). Při aplikaci močůvky na povrch orné půdy je nutné její zapracování do půdy nejpozději do 24 hodin s výjimkou řádkového přihnojování porostů hadicovými aplikátory (§ 5 vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv). Ve zranitelných oblastech navíc platí zákaz aplikace v období 15. 11. – 31. 1. (klimatické regiony 0 – 5) nebo 1. 11. – 28. 2. (klimatické regiony 6 – 9), a to v případě pěstování jednoletých polních plodin na orné půdě, travních (jetelovinotravních) porostů na orné půdě a travních porostů. Plochy s jetelovinami a luskovinami jsou ve smyslu § 8 odst. 3 nařízení vlády č. 103/2003 Sb. považovány za plochy nevhodné k aplikaci statkových hnojiv. V období od 1. 7. do doby začátku zákazu hnojení se může močůvka na orné půdě použít v dávce do 80 kg N . ha-1 pouze v těchto případech: - k meziplodinám, s výjimkou čistých porostů jetelovin a luskovin (meziplodina může být pěstována pro dotační účely i pro podzimní zelené hnojení; za meziplodinu je možné považovat např. i záměrně ponechaný výdrol řepky; hnojení je možné využít pro zajištění výživy meziplodiny a nebo až při zapravení meziplodiny na zelené hnojení do půdy), - k podpoře rozkladu slámy, s výjimkou slámy z luskovin, máku a řepky, - k ozimým plodinám následujícím po obilnině (pouze v I. a II. aplikačním pásmu) Použití močůvky ve výše uvedených případech je však možné jen tehdy, když se nevyužije variantní možnost hnojení minerálními N-hnojivy do 40 kg N . ha-1. Na půdě bez rostlinného pokryvu se sklonitostí nad 12° ani na trvalých travních porostech na zamokřených půdách (hlavní půdní jednotky = HPJ 65-76) se nesmí použít žádné hnojivo co obsahuje dusík, tedy ani močůvka. Na trvalých travních porostech vyskytujících se na mělkých půdách a půdách s nevyvinutým půdním profilem (HPJ 37-39) nebo na půdách se sklonitostí nad 7° je omezena jednorázová dávka močůvky na 80 kg N . ha-1. Na půdách se sklonitostí nad 7° se musí nejméně 25 m od břehové čáry vodního toku nebo jiného vodního útvaru zachovat ochranný pás, kde nebude aplikována močůvka.

mailto:jancik@uzpi.cz