Na stránkách Evropské komise se objevila předpověď Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Organizace pro potraviny a zemědělství FAO a amerického Výzkumného ústavu pro potravinářskou a zemědělskou politiku (FAPRI). Ta však „nutně nereprezentuje oficiální pohled Evropské komise“. Aspoň tak to stojí v poznámce na první straně obsáhlého rozboru.
Předpověď musí samozřejmě vycházet z nějakých předpokladů. Pro příštích deset let je však ve hře poměrně dost neznámých. Předně stále ještě není zřejmé, jaká opravdu bude podoba společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2013. Své agrární politiky mohou však měnit i státy mimo unii. Stále se ještě vlečou rozhovory ve Světové obchodní organizaci (WTO) o další liberalizaci obchodu, jejichž výsledek je nejistý. Nikdo také přesně neodhadne hospodářský vývoj hlavních hráčů na agrárních trzích, ať již jde o exportéry, nebo naopak státy, které agrární komodity dovážejí. Do roku 2020 by se jen v samotné Evropské unii měl podstatně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů, růst by měla zejména spotřeba biopaliv. Jejich produkce stoupá i v zemích mimo unii. I tato skutečnost se promítne do poptávky po některých surovinách. I když se zdá, že globální krize pomalu dohasíná, stačí malý impuls, aby – třeba jen v některých koutech světa – znovu vzplanula. A nesmíme zapomenou na počasí, které samozřejmě hraje v zemědělství klíčovou roli. To se, jak je známo, dá s jistotou předvídat jen několik málo dnů dopředu. O očekávaných klimatických změnách ani nemluvě. Soubor nejistot je tedy více než úctyhodný. Možná by se mohl ještě doplnit o otázku, zda se v nejbližší době změní přístup EU ke geneticky modifikovaným organismům. Minimálně pro krmivářskou základnu některých členských zemí jde o otázku zcela zásadní. A dodejme, že dost podobným problémem pro krmiváře v EU je stále přetrvávající zákaz aplikace masokostní moučky do krmiv pro prasata a skot (monogastry). Jeho prolomení by se mohlo promítnout třeba do poptávky po sójových šrotech.
Pšenice Dokument předpokládá, že ceny pšenice by se v následující dekádě měly držet v rozmezí 200 až 225 amerických dolarů za tunu. Výměra osetá pšenicí by měla jen velmi mírně růst – zhruba o 1,2 procenta za rok. V exportu bude patrně dominovat pět tradičních hráčů, a to USA, Austrálie, Kanada, EU a Argentina. K nim by se měla připojit Ukrajina a Rusko. Podle OECD se Rusko stane na konci dekády hlavním exportérem, FAPRI je řadí na druhé místo za USA. Import poroste v rozvojových zemích, zejména v severní Africe, zvyšovat by se měla i poptávka Mexika, Brazílie, Jižní Koreje a dalších zemí z Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Pokud jde o biopaliva, zpráva připomíná, že zatím se na výrobu bioetanolu používá přes 2,5 procenta z celkové spotřeby pšenice.
Krmné obiloviny
Predikce pro krmné obiloviny předpokládá v následujícím desetiletí pomalý růst jejich produkce, a to zhruba o 1,5 procenta za rok. Z toho půl procentního bodu by mělo jít na vrub zvyšování výnosu a jeden procentní bod na rozrůstání výměry. Výroba kukuřice v USA se bude zvedat zejména zlepšováním výnosů. Rychlejší růst dosáhnou státy s větší možností růstu pěstební plochy i výnosu, a to zejména Nigérie, Brazílie, Etiopie a Ukrajina. Produkce ječmene poroste jen postupně a předpověď nepředpokládá, že by se měla dostat nad rekordní úroveň z roku 2008/2009. V USA by mělo ječmene spíše ubývat, rychlejší než průměrný růst se očekává v Kanadě, Austrálii a Rusku. Výroba biopaliv bude nadále ovlivňovat poptávku po kukuřici. Zvyšování příjmu v rozvojových zemích, a s tím související změny ve skladbě potravy by měly během dekády zvedat poptávku po krmném obilí. Podle OECD a FAO až 40procentní nárůst poptávky po krmné kukuřici zajistí Čína. Spotřeba krmného ječmene poroste rychleji v Austrálii, Rusku a na Ukrajině.
Cena kukuřice by se měla dostat o 64 procent nad průměr z let 1999 až 2007, cena ječmene by se měla zvýšit o 40 procent nad tuto úroveň.
V importu kukuřice bude dominovat Čína a další rozvíjející se ekonomiky, jako je například Mexiko, Egypt a další země severní Afriky a Středního Východu. Dominantním exportérem kukuřice a čiroku zůstanou USA. Mezi hlavní vývozce kukuřice se vrátí Argentina. V exportu ječmene bude dominovat Ukrajina, Rusko, EU, Kanada a Austrálie.
Olejniny Poptávku po olejninách řídí výroba rostlinných olejů pro lidskou spotřebu a bionafty. Očekává se proto, že produkce olejnin nadále poroste a stejně stálé má být i zvyšování jejich cen. Produkce sóji by se měla zvýšit o 16 procent, přičemž pěstební plocha naroste zhruba o devět procent. Hlavními producenty olejnin budou i nadále USA, Kanada, Brazílie, Argentina a Paraguay. Tyto státy budou také dominujícími exportéry, přičemž patrně Brazílie předstihne doposud první USA. Produkce olejnin v EU má vzrůst o třetinu, hlavně díky výnosům. Posílí také výroba v Rusku a Ukrajině.
Kromě olejů pro lidskou výživu i pro biomasu budou olejniny stále více vyhledávány také pro své vedlejší produkty, tj. pokrutiny a šroty, které jsou cenným zdrojem bílkovin. Zejména proto, že v EU není stále ještě povoleno využívání masokostní moučky jako zdroj proteinů pro monogastry a povolené rybí moučky bude ubývat. Největším exportérem šrotů z olejnin by měla podle předpovědi být na konci dekády Argentina (40 procent světového exportu). Brazílie se kvůli silné domácí poptávce dostane až na druhé místo. Růst by měla i role Ukrajiny.
Očekává se, že hlavním importérem olejnin bude Čína, která by měla svůj dovoz zvýšit do roku 2019/2020 podle odhadu o 43 procent. To ve srovnání se stavem v roce 1990/2000 představuje nárůst o 500 procent. Hlavními exportéry budou i nadále USA, Brazílie, Argentina, Kanada a Paraguay. V exportu sóji se však patrně na první místo dostane Brazílie.
EU zůstane nejdůležitějším dovozcem hlavně sójových šrotů, i když poptávku bude uspokojovat i rostoucí domácí produkce řepky zpracovávané na oleje i bionaftu.
Maso Pro všechny druhy masa počítá předpověď s poměrně rychlým zotavením trhů dotčených ekonomickou krizí a dalšími okolnostmi (ptačí či prasečí chřipka apod.), a to již během prvních roků dekády. Zejména by měla růst spotřeba levnějších druhů masa, tedy drůbeže a vepřového. Ceny všech druhů masa by měly růst, přičemž nad průměr úrovně z let poslední dekády by se měla nejvíce vyšvihnout cena drůbeže. Důvodem je poměrně rychlý růst spotřeby, a tím i poptávky v některých rozvíjejících se zemích, hlavně v Asii a Jižní Americe..
Podle předpovědi by tedy měla produkce masa růst, podle OECD a FAO až o 1,9 procenta za rok. Intenzita růstu však bude nižší než v uplynulé dekádě. Důvodem jsou vyšší náklady a omezené dostupnost přírodních zdrojů.
Nejdynamičtěji se rozvíjejícím sektorem bude patrně chov drůbeže (podle OECD a FAO až o 2,4 procenta za rok, FAPRI s odhadem 1,8 procenta je méně optimistické). Produkce hovězího masa by se měla zvyšovat ročně o 0,9 až 1,4 procenta, vepřového masa o 1,3 až 1,9 procenta.
Světový obchod s masem by se měl ve srovnání s průměrnou situací v letech 2007až2009 do roku 2019 zvýšit o 20 až 23 procent. Obchod s masem hovězím vroste o 17 až 22 procent, vepřovým o 12 až 27 procent a s drůbežím masem o 18 až 29 procent.
Největším exportérem hovězího masa bude podle předpovědi i na konci dekády Brazílie následovaná Austrálií a Argentinou. Žebříček importérů povede Rusko před Mexikem, Japonskem a Evropskou unií – tak vyznívá predikce amerického federálního ministerstva zemědělství. Podle FAPRI by na špičce bylo Rusko společně s Japonskem, podle OECD a FAO by Japonsko obsadilo druhé místo a Mexiko by se posunulo daleko za Evropskou unii.
Současnými hlavními dovozci vepřového masa jsou Rusko a Japonsko. Jejich podíl na trhu by se však měl snižovat. Naopak se předpokládá zvýšení importu do Jižní Koreje a Mexika. Hlavními exportéry by měly být USA a Brazílie, podíl Kanady a EU na světovém vývozu se sníží. Mezi špičku exportérů by se do roku 2019 podle odhadu měla propracovat Čína.
Podle predikce se největším vývozcem drůbeže stane Brazílie, druhou pozici si udrží USA. Největšími dovozci jsou dnes Rusko, Japonsko, Saudská Arábie a Mexiko. Tyto země by však svoje klíčové postavení v importu měly ztratit. Rusko omezuje dovoz importními kvótami a stimuluje domácí produkci. Japonský import bude patrně stagnovat. Pravděpodobnější je nárůst zájmu v Saudské Arábii. Předpovídající instituce se neshodují ve vývoji situace v Číně. Zatímco FAPRI předpokládá velký růst poptávky, který se promítne do zvyšující se domácí produkce i v oživování zájmu o import, OECD a FAO očekávají rychlý růst produkce a stagnaci importu.