Nejtěžší unijní debata, přezkoumání společné zemědělské politiky, by mohla vrcholit právě za českého předsednictví, řekla Ekonomu eurokomisařka Mariann Fischerová Boelová. Zemědělci dnes představují jen dvě procenta pracovních sil v EU a přitom spotřebovávají 40 % unijního rozpočtu. Někteří politologové poukazují na to, že je to i díky rozdělení volebních okrsků, protože voličská váha rolníků je relativně vyšší. Ve velkém městě bývá ke zvolení jednoho poslance potřeba mnohem více hlasů. Jděte do zemědělského výboru Evropského parlamentu a dostanete výbornou lekci, jak voliči vyvíjejí tlak na své europoslance. Třeba neznám jména, ale podle vystoupení poslance hned poznám, odkud je.

Co se stane s jednáním Světové obchodní organizace, které zamrzlo na zemědělské politice?

V závěru jednání bylo jasné, že se čeká na výsledek říjnových voleb ve Spojených státech. Demokratická strana teď ovládla obě komory Kongresu, a proto se nezdá snadné, že by USA změnily postoj. Proč by Sněmovna reprezentantů a Senát ovládané opozicí dávaly prezidentu Bushovi dárek?Mezi Evropskou unií a Spojenými státy a dalšími velkými hráči ze Skupiny 6 stále pokračuje diskuse na úrovni vysokých úředníků. Nechceme riskovat, že se vše rozpadne. Hned na počátku příštího roku uvidíme, zda existuje příležitost.

Na jaře se musí něco stát - jinak bude příliš pozdě. Budeme pak mít několik měsíců na to sledovat, zda Američané navrhnou změnu vnitřních podpor svým zemědělcům. Tyto subvence svým farmářům vydávají za potravinovou pomoc, ale fakticky je to způsob, jak se zbavovat zemědělských přebytků.

Na světovém trhu zlepšuje odbyt poptávka dynamicky rostoucích nových ekonomik.

Na jednání Světové obchodní organizace je to zřejmé. Nejsme sami, kdo otevře svůj trh. V nových, dynamicky rostoucích ekonomikách vidím příležitost. Střední vrstvy tam rychle rostou a je jisté, že budou mít zájem o vysoce kvalitní potraviny, které v Evropě umíme vyrobit. Liberalizace obchodu se zemědělskými produkty a potravinami tak nebude jednosměrnou ulicí.

Plní společná zemědělské politika svůj deklarovaný záměr zvyšovat konkurenceschopnost unijních zemědělců?

Mohu odpovědět jasně, že ano. Ideou reformy Společné zemědělské politiky v roce 2003 bylo oddělit platby od produkce. Když jsme to udělali, a některé členské státy plně využily výhody úplného oddělení, dalo to rolníkům možnost zaměřit se na produkty, po kterých existuje poptávka - o které mají zájem spotřebitelé.

Značnou část peněz z unijní pokladny však v mnoha členských státech dostávají velcí producenti obilovin, a nikoli menší rodinné farmy, které by produkovaly ekologicky. Ve Francii končí 80 procent těchto peněz u 20 procent farmářů.

To je logika prvních reforem. Platby byly zkrátka koncipovány jako náhrada za pokles příjmů. Při "zdravotní prohlídce" společné zemědělské politiky, jež začne v roce 2008, se nebudu bránit diskusi, zda stanovit limit pro horní výši přímých plateb. Zemědělec by nemohl dostat více než určitou sumu, o jejíž výši jsme ještě nerozhodli. Chci také diskutovat o dolní hranici. Třetina hektaru je velmi malá plocha - tak pro kozu. Záměrem nikdy nebylo zapojit tak malé plochy do systému přímých plateb.

Kladete velký důraz na zjednodušení společné zemědělské politiky, na ukončení výjimek v členských státech. Co konkrétně přinesla říjnová konference v Bruselu na toto téma?

Na zjednodušení se lze dívat ze dvou stránek: technické a politické. Co se technické stránky týče, již v prosinci předložíme návrh spojit všech 21 individuálních režimů společného trhu se zemědělskými produkty do jedné organizace. Pro farmáře, firmy i úředníky to bude mnohem jednodušší. V technické oblasti máme 20 dalších návrhů, jež by se daly poměrně hladce uskutečnit.

Mnohem obtížnější je politické zjednodušení. Někdy, když chceme systém zjednodušit, sektory řeknou "Prosím ne". Protože maximálním zjednodušením by bylo dávat všem zemědělcům v daném členském státě stejnou platbu za každý způsobilý hektar.

O diskusi na toto téma se musíme pokusit v rámci "zdravotní prohlídky" společné zemědělské politiky nebo při přezkoumání finančních perspektiv Unie. Měli bychom se snažit nalézt nějakou dohodu, že po roce 2013 si budeme přát, abychom směřovali k systému stejné platby. Například v roce 2018 bude obtížné vysvětlit daňovým poplatníkům v Evropské unii, že určitý zemědělec dostává zvláštní vysokou platbu, protože bývalý majitel jeho farmy tam v roce 2001 produkoval mléko. Sice to dávno skončilo, ale nástupce by díky bývalé produkci stále inkasoval vysoké platby. S postupujícím časem to dostává až patologický charakter.

Zemědělci mají více šancí, pokud jsou v předvídatelném prostředí a mohou počítat s tím, co přijde. Proto jsem v této diskusi o budoucnosti velmi otevřená. Chceme tedy "zdravotní prohlídku" a zmínila jsem řadu bodů k diskusi. A až dojde k hodnocení finančních perspektiv Unie, můžeme vnést ještě dalekosáhlejší ideje.

"Zdravotní prohlídka" společné zemědělské politiky by podle vás mohla skončit v roce 2009, kdy v prvním pololetí předsedá Unii Česko

Je možné, že skončí v prvním pololetí 2009. V každém případě to pro vás bude výzva.

Jste ve své každodenní práci vázána dohodou mezi Jacquesem Chiracem a Gerhardem Schröderem z října 2002, kterou pak schválily i další členské státy, že do roku 2013 zůstane společná zemědělská politika v zásadě beze změny?

Jistě, jsem vázána touto dohodou. Je důležité, abychom vyslali signál farmářům, že tato dohoda byla schválena hlavami států a šéfy vlád, četně Tonyho Blaira. Dohodnutý strop znamená, že platby pokračují. Loni jsme se dohodli, že Bulharsko a Rumunsko budou financovány v rámci tohoto limitu. Znamená to, že staré členské státy a deset nováčků z roku 2004 budou čelit poklesu plateb od roku 2013 přibližně o 7 procent. Nikdo nesmí očekávat, že po roce 2013 budou na zemědělství v EU k dispozici stejné peníze jako nyní. Proto začněme v roce 2009 diskutovat, jak bude systém vypadat, aby to zemědělci věděli.

Jacques Chirac začal svou politickou kariéru v zemědělském kraji CorrŹze, za prezidenta Pompidoua byl ministrem zemědělství...

Svým myšlením je stále ministrem zemědělství.

Bude nová generace francouzských politiků, jako jsou Nicolas Sarkozy nebo SégolŹne Royalová, vstřícnější k zásadní reformě?

Zajímavý bude výsledek prezidentských voleb. Myslím, že Francie by měla k zemědělství v EU nalézt jiný postoj. Bude to na nové generaci.

Podle pověstí z Bruselu existují neoficiální iniciativy, aby za francouzského předsednictví ve druhé polovině roku 2008 byla dokončena komplexní kompromisní dohoda zahrnující evropskou ústavu, společnou zemědělskou politiku i britskou "slevu" z plateb do unijního rozpočtu. Cílem by bylo demonstrovat, že EU postupuje vpřed.

To by bylo koňské handlířství. Podle mého názoru by bylo velice rizikové míchat euroústavu do jednání o finančních perspektivách. Od Barrosa jsem nic takového neslyšela.

Češi jsou přesvědčeni, že od EU dostali příliš nízkou cukerní kvótu. Vadí jim, že zahraniční majitelé u nás zavírají své cukrovary, že tradiční produkce cukrovky například na Hané má skončit, a přitom v některých západoevropských zemích zůstávají méně efektivní cukrovary v provozu.

Český problém vyplývá z toho, že cukrovary, o jejich uzavření se uvažuje, jsou vlastněny zahraničními společnostmi. Podíváme-li se na efektivnost cukrovarnictví v Evropské unii, Česká republika je v porovnání s jinými novými členskými státy dosti konkurenceschopná. Neměla by být prvním místem, kde je ukončována výroba cukru. Obvykle se však do interních diskusí a problémů členských států nemícháme.

Mohu jen povzbudit ty členské státy a firmy, které nejsou schopny konkurovat za cenu 404 eura za tunu cukru, aby včas cukrovarnictví zanechaly. Letos ještě za odchod se sektoru platíme 730 eur za tunu. Ty, kdo nejsou konkurenceschopní a chtějí zůstat v cukrovarnictví jen z politických důvodů, nakonec čeká studená sprcha, a stejně budou muset cukrovary zavřít.

Pokud se nám nepodaří snížit produkci cukru v EU o pět milionů tun, v roce 2010 budu nucena říci: Lituji, ale musím sama učinit průřezové snížení, o kolik je třeba. Bude to ekonomicky tvrdé, protože těm, kdo nemohou konkurovat, budu muset snížit kvótu o 25 %.

Jak postupují reformy režimu vína, ovoce a zeleniny a banánů?

Doufám, že reformu sektoru banánů dokončíme v Radě EU v prosinci. 24. ledna zahájíme v Radě a poté v Evropském parlamentu diskusi o ovoci a zelenině. Věřím, že to zvládneme za německého předsednictví v 1. pololetí 2007 a do léta dosáhneme politické dohody. Co se vína týče, nemohu ještě přesně říci, kdy návrhy zveřejníme v právní formě. Pravděpodobně to bude někdy na jaře. Reformu by mohlo ve druhém pololetí 2007 dotáhnout portugalské předsednictví.

Myslíte, že vinaři z jižní Moravy jsou schopni dodávat na mezinárodní trh kvalitní vína i bez přidávání cukru, které hodláte v připravované reformě unijního vinařství zakázat?

Jistěže to jde i bez cukru, protože můžete doslazovat upraveným moštem z hroznů.

Ten je ale mnohem dražší než cukr.

Je dražší. Dnes je situace v EU taková, že někteří vinaři cukr přidávají, jiní nesmějí, jiní přidávají hroznový mošt. A právě ti poslední dostávají kompenzaci za to, že mošt je vůči cukru dražší. Nyní půjdou ceny cukru dolů a kompenzace za hroznový mošt bude ještě vyšší, 200 milionů eur ročně. Tyto peníze bychom mohli použít inteligentněji, na propagaci. Mohli bychom říci lidem v Evropě i mimo ni, že máme výborná vína, zatímco kupují v supermarketech vína australská či chilská. 200 milionů eur jako kompenzace za to, že jiní vinaři používají cukr, to je skutečně hodně...

Jak účinný je lobbing evropských farmářů?

Farmáři z EU byli vždy v lobbování mimořádně dobří. Někdy by se však měli dívat více dopředu, být trochu konstruktivnější a ne tak konzervativní. Dánka Mariann Fischerová Boelová (1943) vystudovala moderní jazyky a ekonomii. Pracovala ve vývozní firmě, od roku 1990 byla poslankyní parlamentu za Liberální stranu. Postupně předsedala parlamentním výborům pro potraviny, zemědělství a rybolov, pro obchod a průmysl, pro fiskální záležitosti. Od listopadu 2001 do srpna 2004 byla ministryní zemědělství, 22. listopadu 2004 se stala evropskou komisařkou pro zemědělství a rozvoj venkova.

KAREL JEŽEK