Novela "má umožnit nakupovat státní privatizovanou půdu všem cizincům, kteří se v České republice zaevidují do evidence zemědělských podnikatelů podle zákona o zemědělství," uvádí se v předkládací zprávě ministerstva zemědělství, které je spolu s ministerstvem financí autorem zmíněných novel.

Unie si žádá

Důvodem je přitom povinnost Česka sladit podmínky nabývání pozemků s legislativou Evropské unie. Tedy umožnit prodej státní půdy lidem, kteří nežijí v tuzemsku. Brusel přitom na splnění této podmínky tlačil již před vstupem Česka do Unie. Nakonec se ale součástí Přístupové dohody stala klauzule o přechodném období, po které nemohli cizinci zemědělskou a lesnickou půdu kupovat.

Toto období ale končí v dubnu letošního roku.

Ministerstvo zemědělství podle včerejšího vyjádření z tiskového odboru na konečné formulaci svého stanoviska "ještě pracuje". Jasné totiž je, že jde o citlivé téma. Když se v roce 2004 začalo o prakticky identické novele zákona vážně hovořit, sklidila tato myšlenka drtivou kritiku od zemědělců, kteří mluvili o výprodeji české půdy do zahraničí.

Nadšen novelou ostatně není ani předseda zemědělského výboru parlamentu Jiří Papež. "Vždy jsem byl kritikem špatně vyjednaných podmínek vstupu Česka do EU, včetně slabé ochrany zemědělské půdy před prodejem zahraničním subjektům. Teď nám ale asi nic jiného než přijmout tuto novelu nezbývá," uvedl pro on-line deník Aktuálně.cz Papež.

Šéf zemědělského výboru také poukazuje na skutečnost, že v přechodném období se příliš nepodařilo zpřístupnit nákup půdy tuzemským podnikatelům. Novela přitom podle něj skutečně představuje částečné riziko, že čeští zemědělci budou hospodařit na půdě patřící zahraničním majitelům.

Výprodej nebude. Možná

Naopak předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků František Janda je přesvědčen, že riziko výprodeje zemědělské půdy do zahraničí je minimální.

"Podle mého názoru se zas tak mnoho nezmění, cizinci mají zájem především o půdu atraktivní ke stavebním účelům, ne o zemědělskou půdu," shrnul pro deník Aktuálně.cz své myšlenky Janda s tím, že svaz nezaznamenává o zemědělské pozemky žádný zvýšený zahraniční zájem.

Pokud ale někteří zemědělci svou půdu skutečně cizincům prodají, bude hlavním viníkem takových kroků podle Jandy stát.

"Současní vlastníci půdy s ní často nejsou nijak spjati, mimo jiné i proto, že stát výrazně zeslabil obsah vlastnického práva," zdůrazňuje. Nedostatečná vazba k nemovitému majetku pak může podle Jandy skutečně znamenat vyšší riziko prodeje za lukrativních podmínek do rukou cizinců.

Přesto, že české zákony prodej půdy zahraničním vlastníkům zatím neumožňují, řada cizinců se k pozemkům přesto nepřímo dostala. Principem přitom bylo využití "bílého koně", v praxi vlastníka s trvalým pobytem na území Česka, s nímž založili společný podnik s většinovým vlastnictvím občana České republiky. Podle dřívějších statistik Pozemkového fondu ale cizinci tímto způsobem získali jen několik procent zemědělské půdy.