Evropa je dnes chtě - nechtě rozdělena do mnoha názorových táborů, jejichž zájmy jsou v některých případech až protichůdné. Je to celkem logicky dáno rozdílnými tradicemi, hospodářstvím, polohou, klimatem, i národními prioritami tak různorodého celku jakým EU 27 je. Každá země se pak snaží většinou obhájit a uhájit co nejvíce svého.

Vypozoroval jsem, že jakýkoliv kompromis je ve svém důsledku spíše direktivním rozhodnutím shora a vždy někoho bolí více.

Dopad reformy cukerního pořádku

To jsme pocítili i my v České republice, při probíhající reformě cukerného pořádku. Cukr vyrobit umíme, cukrovka je naše tradiční plodina vhodná do osevních postupů i našich klimatických podmínek, máme technologie a kapacity - přesto se zásahem EK staneme čistým dovozcem cukru. A to je špatně. Věřím, že další z vás mohou uvést své vlastní příklady podobných zásahů. Je proto nezbytné již na úrovni nevládních organizací hledat cesty, řešení a společné zájmy – umět se dohodnout a jít do dalších jednání s národními vládami i s Evropskou komisí s jednotným názorem a argumenty pro jeho obhájení. Základem k tomu je vzájemná komunikace, setkávání, diskuze.

Význam konference konané ve Slovinsku

Rád bych připomenul jeden důležitý aspekt této konference. Tím je slovinské předsednictví EU, které je svým datem 1. ledna 2008 prakticky již za dveřmi. Můžeme tak vyslat již nyní předsedající zemi jasné signály a požadavky k podpoře zájmů evropského zemědělství. Máme možnost definovat oblasti společných cílů, stanovit a připravit strategie k jejich obhajobě. A to vše při vědomí, že rok 2013 je relativně daleko. Jak ale všichni dobře víme, již dnes se připravují základy politických rozhodnutí o naší budoucnosti. A náš hlas tak nesmí chybět.

Podpora farem a ochrana krajiny

Společná zemědělská politika jsou vlastně nastavená a průběžně upravovaná pravidla hry, podle nichž v současnosti žije a pracuje přibližně 14 miliónů zemědělců. Ti živí zhruba 500 miliónů obyvatel Evropy a přinášejí jim i další nepřímé hodnoty jako je údržba 80 % výměry kontinentu, či zodpovědnost za upravenou a zdravou krajinu, vodu a vzduch. Společná zemědělská politika byla v posledních 15ti letech třikrát zásadně reformovaná a dnes stojí na dvou základních pilířích. Na jedné straně podporuje farmy a zemědělské podniky v jejich hospodářském rozvoji, aby byli výkonnější a v porovnání s dalším světem konkurenceschopnější ve výrobě a zásobení Evropy potravinami. Na straně druhé pak jde o podporu zmíněné oblasti kvality a ochrany životního prostředí. Avšak i tato nová pravidla mají být - po krátké účinnosti - opět změněna. Prostředky mají být kráceny, podle některých názorů i úplně rušeny a to přesto, že ještě ani není pracovní výstup z kontroly finančního rámce Společné zemědělské politiky známého pod termínem „Health check“. Je to tedy rozumné ? Nechtějí politici jen využít relativně příznivou situaci trhu k dalším řezům ? Podívejme se na některé záležitosti blížeji.

Posílení mimozemědělských aktivit

Podíl Společné zemědělské politiky na celkovém rozpočtu EU kulminoval přibližně v polovině 80-tých let, kdy přesahoval dvě třetiny celkového objemu. V letošním roce je podíl 45,5 % a v roce 2013 má dosáhnout již jen 32 %. Část peněz přešla do nových členských zemí, část peněz byla odčerpána jejich přesunem do mimozemědělských aktivit na venkově. O přesunu další části se uvažuje například směrem do navigačního družicového programu Galileo. Já bych teď nechtěl řešit zda je to dobře, či nikoliv. Ačkoliv názor mám jasný. Nejprve bych chtěl ze svého úhlu pohledu definovat priority EU a jednotlivých států v oblasti zemědělství a venkova. Protože nejdříve si musíme jasně říci co chceme a následně zvážit způsoby, jakými dojdeme k jejich zabezpečení.

V evropském kontextu vidím především čtyři následující priority:

*

potravinová soběstačnost s bezpečnými a kvalitními potraviny;

*

plná konkurenceschopnost vůči světu mimo EU v celém výrobním a zpracovatelském spektru;

*

sociální jistoty venkova a plnohodnotný život na venkově;

*

odpovědnost za stav krajiny (půda, lesy, vody, ovzduší, apod.).

Potravinová soběstačnost s bezpečnými a kvalitními potravinami

Jednoznačně priorita číslo jedna. Přitom - co se týče zajištění potřebného objemu výroby a samozásobení - ještě před několika měsíci možná utopická myšlenka. Evropa se topila v nadbytku základních komodit i produktů, pro které za drahé peníze ještě hledala odbyt mimo své hranice. Najednou přišel šok. Světem zahýbala nepřízeň počasí, která se projevila propadem úrody. Vzrostla potravinová poptávka u zemí s obrovským potenciálem odběru jako Čína a Indie. Zemědělská produkce nalezla ve velkém měřítku nepotravinové využití v programech biopaliv. Po mnoha letech nastala revoluce v cenách potravin. Stojíme tak rázem na prahu zásadních rozhodnutí. Máme dále řešit omezování výroby ? Máme dále likvidovat evropské výrobní kapacity v jednotlivých členských státech ? Máme spoléhat na stále větší zásobování Evropy produkcí původem mimo její hranice často s nejistým a nedohledatelným původem ? Já odpovídám na všechny otázky záporně. Evropa měla a má tu výhodu, že dokázala vystavět účinný a motivační systém výroby dostatečného množství kvalitních potravin, který šel ruku v ruce s detailním systémem kontrol a ohleduplnosti vůči krajině ve které žijeme. Zamysleme se podrobně a zodpovědně nad jeho možnou a nevratnou ztrátou. Nehledejme spásu v dovozech u potravin, které dokážeme vyrobit. Soustřeďme se na obsazenost vlastního trhu vlastním producenty. Nespoléhejme na nikoho jiného.

Plná konkurenceschopnost vůči třetímu světu v celém výrobním spektru

Uvědomujeme si dost dobře tlak ostatního světa ? Uvědomujeme si my zemědělci i naši politici skutečný stav věcí ? EU dnes žije díky podporám uvnitř jakéhosi unikátního prostředí. Stačí si jen srovnat reálné ceny komodit v EU a ve světě. A u těch evropských odečíst masivní podpory… Proto souhlasím s reformou, souhlasím s tím, že je nezbytné pohnout se z této pozice. Ale naše reformní kroky nesmí směřovat k omezení výroby, tak jak jsou nyní nastavena pravidla v sektoru cukru, vína, apod. Musíme jít směrem k maximální možné konkurenceschopnosti v celém výrobním a podnikatelském spektru. Musíme podpořit malé, střední i velké podniky. Musíme podpořit soukromé hospodáře i různé formy podnikatelských společností. Musíme podpořit podnikání v produkčních i znevýhodněných oblastech. Tyto podpory však nesmí být namířeny na likvidaci podniků uvnitř jednotlivých států Unie. Neměli by být podpořeny staré státy na úkor nových, či jižní na úkor severních. Musíme směřovat k plné konkurenceschopnosti a rovnoprávnému postavení všech členů EU. Vidím zde paralelu s moudrem ze staré české legendy o knížeti Svatoplukovi. Ten nabádal své syny, aby netříštili své síly a majetek, aby zůstali spřízněnými bratry i po jeho smrti a využívali všech tak výhod tohoto spojenectví. Vezměme si toto poučení k srdci a najděme cestu jak společně posílit.

Sociální jistoty venkova a plnohodnotný život na venkově

Zemědělství a venkov jsou spojené nádoby. Bylo tomu v minulosti, je tomu tak dnes a bude tomu i v budoucnosti. Musím znovu zopakovat, že zemědělství je prvopočátkem výroby potravin. Opakuji to proto, že většina evropské populace si to již ani neuvědomuje. Potraviny vnímá jako atraktivně zabalené zboží v obchodech a o jeho původ se zajímá již jen málo z nás. Můžeme jen konstatovat, že centrem dění jsou dnes města se stále rychlejším tempem života. To ale tuto společnost nezbavuje zodpovědnosti za vytvoření podmínek pro kvalitní a plnohodnotný život na venkově. Je faktem, že evropská venkovská populace stárne, venkov se postupně vylidňuje, mladí lidé hledají uplatnění v jiných a lépe ohodnocených oborech. Nic z toho však není důvod, aby stál venkov stranou zájmu. A lépe než vytvářet sociální síť pro nezaměstnané na venkově je vytvářet pracovní příležitosti a spolehlivé občanské zázemí. Nemusí jít pouze o prvovýrobu jako takovou, která přitom zřejmě v těchto dnech zažívá svou renesanci. Alternativ se zemědělstvím propojených je celá řada. Komunikujme proto hlouběji s médii a veřejností, vysvětlujme naše přímé i nepřímé přínosy a význam.

Odpovědnost za stav krajiny

Evropský venkov to jsou čtyři pětiny našeho území. Území které tvoří pole, louky, lesy, vody, pohoří, hory i nížiny. Území, o které člověk hospodářsky pečuje a využívá, případně jej v různém režimu chrání. A přestože krajina je člověkem modelována již řadu století, vliv a tlak po uspokojení našich potřeb stále vzrůstá. O to větší pozornost musíme vynaložit na péči o krajinu, která nám zůstává. Nejde jen o rekreační a volnočasové aktivity v tomto prostoru Jde i o dědictví, které necháme následujícím generacím. A to je další oblast využití zemědělských a dalších podpor. Zde vidím veřejný zájem společnosti, který však nelze přímo oddělit od výše uvedených priorit. Proto nezapomínejme specifikovat hodnotu tohoto zájmu. Vždyť Evropa se svou vysokou hustotou obyvatel na kilometr čtvereční nemůže v tomto směru příliš hýřit. Musí si vážit toho co má k dispozici.V současné době nelze upustit od podpor směrovaných do agrárního sektoru. Můžeme diskutovat o jejich výši a zaměření. Musíme současně trpělivě komunikovat s občany EU, kteří si naše služby platí. Dále můžeme definovat možnosti spolupráce a obchodu se státy mimo EU. Ale nesmíme činit takové kroky, které by vedly k destabilizaci a opuštění vnitro unijního trhu, k devastaci našich podniků, k vysídlení našeho venkova.

Evropa na změnu pravidel není připravena

Finanční i programový rámec Společné zemědělské politiky EU byl do roku 2013 jasně nastaven, jako takový jsme jej přijali a věřím, že v této době nedojde k razantním změnám pravidel – vždyť Evropa na to ani není připravena. K zásahům do schváleného finančního rámce by nemělo dojít ani z důvodu potřeby vytvoření jednotného stabilního podnikatelského prostředí. Vždyť stále nejsou srovnány podmínky pro hospodaření starých a nových členských států, což doložím například na faktu, že Česká republika má s národním dorovnáním pouze asi 77 % přímých plateb, než co je běžné u EU 15. Nejsem však zatvrzelý a slepý. Sám cítím potřebu změn, chci modernizaci systému, jeho zpružnění a posílení konkurenceschopnosti evropských farem a podniků. Proto neodmítám dílčí i celkovou reformu. Chci je ale až po důkladné přípravě. Vyberme věci dobré, zvolme pomalejší a šetrnější režim. Zaměřme se napřed na oblasti které nás pálí, jako je třeba zjednodušení pravidel a snížení administrace. Volám tedy po důkladnější přípravě, chci pečlivé analýzy přínosů, výhod, ale i rizik a nevýhod, a to až na jednotlivou národní úroveň. To jsou přitom věci které můžeme dělat již dnes.

Co však reálně bude po roce 2013 je velká neznámá. Mluví se o zrušení kvótových režimů, které má podle informací z Evropské komise přijít na pořad nejpozději v roce 2015. Mluví se o výrazné redukci financí směřujících na podporu zemědělství. Mluví se o výrazně větší otevřenosti okolnímu světu. Výkyvy na jednu i druhou stranu však můžeme čekat i ve spojitosti s možnými klimatickými změnami a rozmary počasí. Mluví se o potřebě zásadních reforem. Co, kdy a jak bude však nikdo zatím neví. K důkladné studii a předpovědi chybí celá řada informací, ochoty a odvahy. Výrazně rozdílné jsou i postoje největších agrárních států EU jako je Francie, Německo, či Velká Británie. Navíc musíme mít na paměti, že letošní rok postavil trendy předchozích let poněkud jiným směrem a nebylo by dobré tuto výstrahu přehlížet. Vždyť jsme možná na prahu dalších možností uplatnění klasické zemědělské produkce na světovém odbytišti.

Pro nejbližší budoucnost tedy vidím následující potřeby:

*

po vyhodnocení výsledků kontroly finančního zdraví SZP tzv. health check nalezněme a stanovme v průběhu roku 2008 optimální model evropského zemědělství ve kterém najdou uplatnění všechny formy hospodářství;

*

posilujme prostřednictvím cílených podpor konkurenceschopnost evropského zemědělství;

*

jednejme s WTO o dopadech nezbytného otevření evropských trhů světu a o možnostech jak být vůči našim farmářům co nejšetrnější;

*

komunikujme s naší veřejností, přesvědčme ji ať je na naší straně;

*

nerozmělňujme své síly a nalezněme vzájemně prospěšné pozice.

Globalizaci berme jako výzvu a příležitost pro celou EU 27. Silné, ofenzivní a do předu orientované zemědělství je nezbytným předpokladem úspěšného hospodářského rozvoje celé Evropy. Jen konkurenceschopné podniky dokáží čelit požadavkům světového trhu. Pokud bych tedy měl svou přednášku shrnout, stačí mi na závěr jen jedna věta - fungující a silné zemědělství je i v dnešní Evropě potřeba a nedějme ukvapené závěry a činy, které by nás mohly v budoucnosti mrzet.

Ing. Jan Veleba, druhý viceprezident COPA a prezident AKČR