V uplynulých měsících dochází ke zvyšování cen některých základních potravin. Po několik let trvajícím  období „levných potravin“ je to pro spotřebitele, zvláště pro ty s nižšími příjmy, velmi znepokojující. Všeobecně se uvádí, že za zdražování potravin mohou naši zemědělci.  Je to tak a nebo jinak ?

Ceny zemědělských výrobců se za tři čtvrtletí roku 2007 oproti 1. čtvrtletí roku 2004  zvýšily jen o 0,9 % a spotřebitelské ceny potravin o 2,9 %  při inflaci 3,8 %. Ale ceny vstupů do zemědělství se za uvedené období zvýšily o 9 %, a to přes stále se posilující českou korunu. Proto je možno říci, že za období 3,5 roků od vstupu ČR do EU zemědělství nemělo prakticky žádný vliv na zvyšování cen potravin, resp. nadále výrazně přispívalo k zmírňování inflace.

 Z důvodu nižší produkce obilí v Evropě, ale i ve světě a větší poptávce po obilí na výrobu bioetanolu došlo ve 3. čtvrtletí tohoto roku k výraznému zvýšení  jeho ceny. Zatím co v lednu t.r. 1 tuna potravinářské pšenice stála 3 780 Kč, v říjnu to bylo již 5 591 Kč.  Na výrobu 1 kg chleba nebo pečiva je třeba 0,80 – 0,85 kg obilí v hodnotě cca 4,50 – 4,75 Kč. Zemědělec, který musí na podzim obilí zasít, do sklizně o porost pečovat, sklidit, přečistit a ošetřit má  z tohoto obilí zisk (marži) kolem 2 Kč. Obchodník ale má z 1 kg chleba marži cca 4,60 Kč a z bílého pečiva dokonce více. 

Obdobné je to i u mléka. V říjnu t.r., kdy došlo k mírnému zvýšení ceny mléka na 8,55 Kč za litr (z 8,48 Kč/l v září)  měl zemědělec zisk (marži) cca 0,50 Kč z 1 litru syrového mléka. Marže obchodníků  ale činila u mléka polotučného 3,96 Kč/l a u másla čerstvého 33,41 Kč/kg. Přes pokles cen za prasata a jatečný skot ceny masa v obchodech mírně vzrostly a marže obchodníků činí u hovězího masa zadního bez kosti 31,20 Kč/kg, vepřové pečeně s kostí 18,65 Kč/kg a vepřové šunky 41,52 Kč/kg.

 Čeští zemědělci nejsou těmi, kteří by měli podstatný vliv na zdražování potravin. Dotace, které získávají z EU, především slouží k plnění náročných požadavků správné zemědělské praxe, pohody  zvířat a na environmentální opatření. Nejsou to ani zpracovatelé, které tvrdě drží „na uzdě“ obchodní řetězce přesto, že musí investovat do nových technologií, zdravotních a hygienických standardů. Jsou to zejména obchodní řetězce, které na úkor zemědělců a zpracovatelů získávají cenovým diktátem a celkovou obchodní politikou stále vyšší marže, jak při poklesu cen, tak při zvýšení cen některých agrárních komodit. 
 
Zemědělský svaz ČR
 
Srovnání marže obchodníků viz  příloha