Evropská komise shromažďuje data o příjemcích dotací od roku 2008 na základě článku 44a nařízení Rady č. 1290/2005 v platném znění. Podrobnější pravidla jsou pak uvedena v nařízení Komise č. 259/2008. Podle těchto předpisů musí každý stát EU povinnost informovat veřejnost a Brusel do 30. dubna každého roku o jménu či názvu subjektu (fyzická nebo právnická osoba, sdružení fyzických nebo právnických osob bez vlastní právní subjektivity), o jménu obce, kde příjemce sídlí nebo je registrován, a případně i o poštovním směrovacím číslem, o výši přímých plateb obdržených každým příjemcem v daném finančním roce; v případě programu rozvoje venkova také o celkové výši veřejných finančních prostředků, které každý příjemce obdržel v daném finančním roce, a to jak z evropského rozpočtu, tak z rozpočtů členských států. Dále informace obsahuje celkovou výši částek uvedených výše obdržených každým příjemcem v daném finančním roce a měnu, ve které byly tyto částky vyplaceny.
Evropská komise si od povinnosti průhledného zveřejňování příjemců dotací slibuje to, že bude moci lépe bojovat proti možné korupci, zpronevěře a plýtvání peněz. Není rovněž tajemstvím, že shromažďovaná data budou pravděpodobně využita při debatě o budoucnosti evropského zemědělského rozpočtu a zemědělské politiky. Doufejme, že ta bude stále společná všem státům.

Povězme si nyní něco o hodnocení provedeným nevládní organizací farmsubsidy.org. Z této analýzy vyplývá, že pouze osm ze sedmadvaceti států EU plní podmínky evropského nařízení o zveřejňování údajů o příjemcích dotací z evropského zemědělského rozpočtu. Je mezi nimi i Česká republika, která se tak nemá za co stydět. Státní zemědělský a intervenční fond plní v tomto směru všechny povinnosti dané evropským nařízením.
Dalších osm států EU dodává Evropské komisi neúplná data a posledních deset zemí EU vyloženě nesplňuje požadavky evropského nařízení. Jako příklad nedbalosti uveďme např. Španělsko, kde byl systém tak děravý, že do něj bylo v podstatě možné kdykoliv vstoupit a změnit čísla. V Polsku zase dochází k tomu, že se uvádění jména osoby, která žádost o dotaci fyzicky podává a nikoliv vlastního podniku nebo vlastníka pozemků.

Tabulka : Předběžné hodnocení transparentnosti údajů vztahujících se na příjemce dotací podle organizace farmsubsidy.org

Pravidla dodržují: Česká republika, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Rumunsko, Slovinsko, Velká Británie

Neúplná data: Francie, Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko

Pravidla zřetelně porušují: Bulharsko, Holandsko, Irsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Slovensko, Španělsko

Německo jako jediná země EU ještě žádné údaje o příjemcích dotací v termínu 30. dubna 2009 neuveřejnilo, protože se německá ministryně zemědělství Ilse Aigner rozhodla těsně před datem 30. dubna 2009, že pozastaví platnost principu rozpočtové transparentnosti a nechá přezkoumat, zda-li nedochází při zveřejňování jmen k porušování ochrany soukromých dat. Německá ministryně tak podpořila volání Německého svazu farmářů. Ten poukazuje na nerovné zacházení farmářů ve srovnání s jinými skupinami příjemců dotací z fondů EU, např. obcemi, průmyslovými podniky a nevládními organizacemi, protože ty na rozdíl od zemědělských podnikatelů dotace nezveřejňují. V pozadí tohoto jednání německé ministryně však může být i odpor velkých nezemědělských podniků zveřejňovat informace o obdržených dotacích určených na stabilizaci trhů, např. vývozních náhrad na export potravinářských výrobků na světový trh. Pro představu, to se týká takových mezinárodních potravinářských gigantů jako je např. Unilever nebo Nestlé, ale taky např. letecké společnosti Lufthansa.

Přestože úředníci Evropské komise stále ještě analyzují první oficiální  informace zaslané členskými státy EU, již nyní je zřejmé, že některé země nezveřejňují údaje o příjemcích dotací transparentně. Co takovým státům hrozí? Prozatím v podstatě pouze výzva Evropské komise o zlepšení situace pod pohrůžkou pozdějších sankcí. Navzdory evropskému předpisu v Evropě neexistuje dostatečná harmonizace ve způsobu zveřejňování dat o dotacích, což velmi znesnadňuje celoevropské vyhodnocení. To je o to obtížnější, že jednotlivé státy data poskytují výhradně ve svém národním jazyce, takže je nutné být specialistou na cizí řeči, aby bylo možné údaje komplexně zhodnotit.

Neúplné údaje nicméně již nyní naznačují, že v Evropské unii bylo nejméně 710 subjektů, které obdržely za rok 2008 více než milion euro zemědělských dotací (180 v Itálii, 165 ve Španělsku a 142 ve Francii). Takové souhrnné číslo za každý podnik je však sumou různých typů dotací, které každý jednotlivý podnik dostal ze zemědělské kapitoly rozpočtu EU. Již se z nich bohužel nedozvíme, na které spektrum opatření byly dotace u každého z podniků vyplaceny (např. přímé platby, to či ono opatření rozvoje venkova, podpůrná tržní opatření včetně vývozních náhrad a reformních podpor jako cukerná restrukturalizační platba). Je zajímavé, že většina z prvních 20 největších příjemců dotací v EU jsou cukrovarnické společnosti.

Připomeňme, že objem peněz na Společnou zemědělskou politiku představoval v roce 2008 více než 40% rozpočtu EU. Není to nejvíc, jak se občas traduje. Ještě více peněz, 45% evropského rozpočtu, se věnovalo na kohezní a strukturální politiku.

Dodejme nicméně také to, že podobné statistiky neřeší, co se za uvedené dotace pořídilo a jak efektivně byly využity. Nelze tedy dětinsky komentovat pouhou sumu dotací, který ten či onen podnik či farmář obdržel, ale bylo spravedlivější rozpracovat analýzu efektivity využití dotací a brát přitom v potaz počet zaměstnanců v podnicích. A nesmíme zapomenout na to, že velká část dotací v EU již nemá produkční roli, ale je vyplácena jako podpora příjmů a kompenzace za služby nebo přidanou hodnotu, které zemědělec poskytuje společnosti. Ta mu za to bohužel většinou neplatí vyšší cenou jeho výrobku.

Na dané téma stojí k zamyšlení následující dvě skutečnosti. Zemědělské dotace obecně patří k těm vůbec nejprůhlednějším penězům vypláceným z evropského rozpočtu. Evropští daňoví poplatníci se tak mohou dozvědět, jak se s jejich penězi zachází. To již se nedá říci o evropských penězích vyplácených „neadresně“ v rámci jiných fondů EU. To, že to či ono bylo z těchto fondů financováno, se může občan dozvědět v lepším případě pouze z informační cedule, která by měla stát na pokraji zrealizované stavby či infrastruktury (např. dálnice nebo železniční koridor), nebo na webových stránkách ministerstev některých států.
Zadruhé, naši zemědělci a obecně venkov umí evropských dotací využívat, což zdaleka není pravda o evropských dotacích ze strukturálních fondů. Administrace zemědělských dotací není bezproblémová, ale je globálně na vysoké úrovni. Naproti tomu ze strukturálních fondů Česká republika za období 2007-2013 prozatím vyčerpala pouhé jedno procento Bruselem vyčleněné částky, což lze považovat za katastrofální vzhledem k velkému objemu dostupných peněz a vzhledem k tomu, že všechny tyto peníze plynuly prozatím jen z našeho národního rozpočtu (tzv. kofinancování).

A co se týče budoucnosti, i samotná paní komisařka pro zemědělství, Mariann Fischer-Boelová se již vyjádřila, že bez dotací se zemědělství a venkov v Evropě neobejde. To by nás ovšem nemělo nechat uspat. Pokud má být orientace farmářů v EU více tržní tak, jak to neustále deklaruje Evropská komise a vládní činitelé, pak je potřeba tu dotační transparentnost přenést i do potravinového řetězce a začít veřejnost informovat o tvorbě cen a maržích, které nakonec spotřebitel zaplatí ze své kapsy ve prospěch několika dominantních obchodníků bez českého kapitálu. A to se mi dnes nechce ani vyjadřovat o transparentnosti jednání některých politiků…

Více informací můžete získat na následujících webových stránkách:  www.farmsubsidy.org ; http://ec.europa.eu/agriculture/funding/index3_cs.htm (stránky Evropské komise, kde se nachází data předaná jednotlivými státy EU).

Autor. Ing. Stanislav Jaš,
www.stanislav-jas.eu