V uplynulém desetiletí bylo vyvinuto několik modelů předpovídajících dopad klimatických změn na biodiverzitu. Jejich výsledky například předpovídají, že v příštím století vyhyne mnoho druhů živočichů a rostlin či že dojde k masovému úhynu tropických pralesů. Tyto modely však musejí být interpretovány opatrně, nejen díky svému hrubému prostorovému měřítku, ale také díky tomu, že často neberou v potaz plnou schopnost rostlin a živočichů adaptovat se na změněné podmínky.
Jedna studie zkoumala vliv prostorového měřítka na přesnost předpovědí bioklimatického modelu ohledně ztráty habitatů pro alpské rostlinné druhy ve Švýcarsku. Hrubý model předpověděl ztrátu vhodných habitatů, zatímco model používající místní data předpověděl téměř 100% zachování habitatů.
Podobně, jiný model, který zahrnoval klimatickou a topografickou heterogenitu, predikoval oproti jednoduššímu klimatickému modelu poloviční ztrátu druhů v horských oblastech pro období let 2051 až 2080. Na druhou stranu počet druhů, které podle modelu zmizí na rovinách, byl u komplexnějšího modelu dvojnásobný ve srovnání s pouze klimatickým modelem.
Velké rozdíly v konečných predikcích byly nalezeny také při zahrnutí fyziologického vlivu zvýšené koncentrace atmosférického oxidu uhličitého na stromech. Mnoho studií zjistilo, že zvýšená koncentrace oxidu uhličitého ovlivňuje tempo fotosyntézy, modely stimulující vztah klimatu a vegetace však toto zatím nezohledňovaly. Byl proto vyvinut nový model potenciální vegetace pro tropickou Jižní Ameriku a následně byl spuštěn za použití 14 různých klimatických scénářů stanovených Mezinárodním panelem pro klimatické změny. Výsledky ukazují, že při zohlednění koncentrace oxidu uhličitého má tento faktor větší vliv než dopady změn teploty. Dříve nacházené masivní vymírání tento model nenalezl.
Tyto studie zdůrazňují složitost problematiky modelování a předvídání možných následků klimatických změn na biodiverzitu. Naznačují, že zřejmě budeme svědky zvratů, migrací a vzniku nových komunit, avšak nemusí se nezbytně jednat o masivní vymírání druhů. Byly například studovány posuny v distribuci subsaharských druhů krmivých ptáků. Autoři zjistili, že dojde k velkým zvratům v druhovém složení, které se budou vysoce lišit podle regionu, avšak až zůstanou zachovány vhodné klimatické podmínky až pro 92 % druhů.
Jiným problémem je dopad klimatických změn na krajiny, které jsou již vysoce fragmentované a nacházejí se mimo chráněná území. Nedávné studie naznačují, že i ve vysoce fragmentovaných krajinách není pro biodiverzitu vše ztraceno. Dlouho se předpokládalo, že klíčovým faktorem je velikost fragmentů a jejich izolovanost. Pouze málo studií se však pokusilo tento vliv kvantifikovat. Studie analyzující data o výskytu 785 živočišných druhů na více než 12 000 fragmentech šesti kontinentů naznačuje, že důležitější než velikost a izolovanost fragmentů je často kvalita okolního prostředí – pokud okolní prostředí poskytuje vhodné podmínky pro život a reprodukci, jsou druhy schopny přežít. Podobná schopnost přežití byla nedávno demonstrována na motýlech Západní Afriky. Navzdory úbytku lesního pokryvu o 87 % bylo zachováno 97 % druhů. Přežívající druhy zřejmě obývají fragmenty lesa a narušené části deštného pralesa. Přítomnost nebo nepřítomnost však neříká nic o početnosti druhů. Je tedy možné, že konečný vliv ztráty lesů se projeví až v následujících letech.
Výsledky zmíněných studií poukazují na vážný problém ochránců přírody, kterým je vyvinout výzkumný program pro krajinu mimo chráněné oblasti a pro člověkem pozměněnou krajinu. Navíc díky změnám klimatu a ničení habitatů budou stále častější nové ekosystémy. Jejich ochrana bude vyžadovat zcela novou definici toho, co je „přirozené“.
Science, 326, 2009, č. 5954, s. 806–807
EKO VIS MŽP. Informační zpravodaj, 20, 2010, č. 1, s. 56–57