Kdo jsou nepřátelé včel kromě roztočů způsobujících varroázu, mikroorganismů majících na svědomí mor včelího plodu nebo těch, co způsobují nosemózu? Pravda, tito pouhým okem prakticky neviditelní škůdci působí problémy a ztráty největší, ale je dobré počítat i s těmi „urostlejšími“ nepřáteli.

Těch větších škůdců je méně a i méně škodí, patří mezi ně například malý úlový brouk (Aethenia tumida), jehož larvy vyžírají plástve, a také zavíječ malý a zavíječ voskový. Z hmyzu mohou být včelám nebezpečné sršně, i když jen sporadicky, které občas včelu uloví při sběru nektaru a okamžitě ji pozřou. Někdy zalétnou i do úlu, tam však nemají šanci. Dělnice se na ni okamžitě vrhnou, obklopí ji svými tělíčky, tím ji „přehřejí“ a usmrtí. Do úlu občas zamíří, zřejmě za vůní medu, i lišajové, například smrtihlav, jak například uvádí v posledním časopise Včelařství jeden chovatel. Ani ti však nemají šanci, včely je ubodají většinou již na česně. Silné včelstvo si v úle poradí i s vniknuvším hlodavcem, kterého posléze v koutě zalepí propolisem a tím jej prakticky mumifikují. Na obranu proti hlodavcům se doporučuje zejména na zimu snížit vletový otvor (česno) na asi 6 mm, aby myši, myšice, či rejsci nemohli dovnitř.

Chuť na včelku dostanou občas i datlovití ptáci, například žluna zelená, kteří zejména na konci zimy na úl ťukají, včelstvo budí a vylétlé včelky lapají. Na zimu je dobré česna chránit síťovinou. Nu a z větších škůdců lze jmenovat snad jen medvěda, se kterým se u nás asi moc nepotkáme a …člověka.

Je tedy na místě, aby včelař počítal i s většími škůdníky, prohlížel úly a mrtvá těla vniknuvších okamžitě odstraňoval. Mohou se totiž stát druhotným nebezpečím, například by mohly být jejich prostřednictvím do úlu zavlečeny spóry plísní, popřípadě zárodky některých houbových onemocnění.

Zdroj: SVS