Dne 1. ledna 2006 vstoupil plně v platnost tak zvaný balík EU hygieny potravin. Zásadním aspektem tohoto nového zákonodárství je dokonalá zpětná sledovatelnost všech potravin a krmiv přes všechny články řetězce výrobních postupů. Aby bylo možné vyhovět směrnici „bezpečnost potravin: od výrobce ke spotřebiteli“, vyžaduje to vývoj nových systémů, zejména pro oblast zemědělské primární produkce. V současné době využívaný systém, jako například kontroly správnosti množství, dokumentace obilí, zpětné vzorky, izotopové analýzy a databázové systémy jsou časově náročné, drahé nebo až pomocníkem v nouzi. Optimální systém zpětného sledování rostlinných produktů by měl probíhat za výhodnou cenu a stále automaticky co nejrozsáhleji na pozadí denního obchodu zemědělských podniků, aby co nejméně zatěžoval vedoucí provozů. V ideálním případě nejsou původem výrobku vrata dvora, ale pole, na kterém narostl. Podle toho to předpokládá jednoznačné označování sklízeného materiálu již v době sklizně na poli. Žádný z dnešních běžných systémů to nemůže splňovat. Dále popisovaná metoda radiové kmitočtová identifikace RFID však poskytuje nadějné první známky k řešení mnoha z uvedených problémů na cestě ke kompletní zpětné sledovatelnosti rostlinných produktů.

Způsob činnosti systémů RFID (radiové kmitočtové identifikace).
Systémy RFID jsou úzce příbuzné s čipovými kartami (telefonní karty). Čipové karty jsou elektronickou vnitřní pamětí, kterou lze vyvolávat nebo popisovat pomocí čtečky a zapisovače. V systémech RFID se nosič dat nazývá transpondér. Aby bylo možné ho napájet a provádět výměnu dat, transpondér se nekontaktuje na rozdíl od čipových karet galvanicky, ale pomocí magnetických nebo elektromagnetických polí (Radio Frequency Identification = identifikace). Podle toho nemají prakticky žádný význam nečistota, vlhkost, optické zakrytí, směr a poloha jakož i opotřebení. Systém RFID se v zásadě skládá ze dvou složek, transpondéru (nosiče dat), který se fixuje na identifikovaném objektu, a zjišťovacího zařízení, které může být konstruováno jako čtečka nebo čtečka a zapisovačka. Čtečka a zapisovačka se zpravidla skládají z vysokofrekvenčního modulu (vysílač a přijímač), kontrolní jednotky, vazebního členu k transpondéru (antény) a rozhraní, aby bylo možné data předávat dál, například do osobního počítače. Transpondér se skládá pouze z mikročipu a spojovacího článku. Protože zpravidla nemá žádné vlastní napájení (baterii), chová se zcela pasivně. Aktivuje se teprve v dosahu čtečky, což může být podle provedení systému až do pěti metrů. Charakteristickým znakem transpondérů je jejich popisovatelnost daty. Z jednoduchého transpondéru lze pouze vyčíst při výrobě pevně naprogramované sériové číslo. Popisovatelné transpondéry se mohou zapisovačkou popisovat daty téměř libovolně často. Dalším důležitým znakem jsou napájení transpondérů energií, provozní kmitočet a z toho vyplývající vzdálenosti systému pro čtení a zapisování. Zatímco aktivní transpondéry mají pro napájení mikročipu energií baterii, u pasivních transpondérů tomu tak není. Ty odebírají veškerou potřebnou energii z elektrického nebo magnetického pole čtečky nebo zapisovačky. Používají se vysílací kmitočty v pásmech LF (low frequency, 30 kHz až 300 kHz), HF (high frequency) nebo RF (radio frequency, 3 MHZ až 30 MHz), UHF (ultra high frequency, 300 MHz až 3 GHz) a mikrovlny (> 3 GHz). Provedení RFID transpondérů je rozmanité a jejich velikost se v závislosti na používané technice transpondérů mění od několika milimetrů až po několik centimetrů. K dostání jsou transpondéry ve skleněných pouzdrech jako injektáty, v plastových pouzdrech, kovových známkách, přívěscích na klíče, hodinkách a tak dále. Pro téměř každý účel použití je nabízen vhodný tvar.

Možnosti použití v praxi
Radiová kmitočtová identifikace se již léta úspěšně používá nejen v průmyslu, ale také v zemědělství k identifikaci zvířat. Klade se proto otázka, zda by se tato technologie nemohla využívat i pro zpětné sledování rostlinných produktů. Bezpochyby to je velká výzva, protože rostlinné výrobky ze zemědělství jsou zpravidla hromadné a volně ložené materiály, ale také kusové materiály, které jsou na své cestě ke spotřebiteli podrobeny mnoha míchacím a zpracovatelským procesům. Zpětné sledování od spotřebitele zpět k potravinářskému a krmivářskému průmyslu je relativně neproblematické. Manipulované zboží je zabalené a lze je jednoznačně identifikovat volným označením nebo značkami šarží. Problematické je naopak zpětné sledování z potravinářského nebo krmivářského průmyslu k primárnímu producentovi, zemědělci. Ne každá dodávka se může umisťovat do odděleného skladu. Tím je doposud téměř nemožné stanovit, jak se prodaná šarže sestavila. Pátrání po původci se může provádět podstatně cíleněji, když rostlinné produkty v sobě nesou svůj původ a šarže tak obsahuje svoji přesnou historii vzniku. Také tak snadno lze splňovat zákonem předepsané povinnosti dokumentace. Mohlo by to být umožněno používáním technologie RFID: Během sklizně se k rostlinnému produktu, například na sklízecí mlátičce, přidá transpondér do statisticky postačujícího základního souboru. Tím je zaručeno jednoznačné označování již v době sklizně. Tyto transpondéry jsou popsány všemi pro původ relevantními daty. V dalším průběhu technologického řetězce se data aktualizují například informacemi o přepravách a skladování v obchodu se zemědělskými výrobky. Krátce před zpracováním se transpondéry opět od rostlinného produktu oddělí a po přečtení nosičů dat je původ přesně stanovitelný. Za tímto účelem je nutno splnit určité předpoklady. Aby bylo umožněno optimální označování, musejí být transpondéry nejprve necitlivé vůči vlivům okolního prostředí a musejí být velikostí a tvarem přizpůsobeny označovanému materiálu. Musí být zaručeno spolehlivé vkládání transpondérů do sklízeného materiálu a jejich pozdější oddělení od sklízeného materiálu. Kromě toho se musí stanovit, kolik transpondérů je potřeba na jednotku rostlinného produktu a jakými relevantními daty se mají popisovat. Aby bylo umožněno bezproblémové kontaktování transpondérů při čtení a zapisování, je potřebný účelu použití postačující dosah systému. Na ochranu před manipulací se data musejí zajistit proti nepovolaným změnám a rozsáhlá automatizace systému zaručuje jednoduchý průběh v denním obchodování podniku. Náklady takové metody jsou v první řadě závislé na počtu používaných transpondérů na jednotku rostlinného produktu a pohybují se podle prvních odhadů ve financovatelném rámci.

Závěr
Využívání technologie RFID je mnohoslibná koncepce k optimalizaci zpětného sledování rostlinných produktů. Zejména je zde nutno uvést volně ložené materiály, jako například zrniny, ale také ovoce, zeleninu a brambory. Protože se tyto výrobky zpravidla překládají jako volně ložené a ve velkých množstvích se zmíněnými důsledky pro úplnou zpětnou sledovatelnost. Pro zrniny lze podle toho pomýšlet na vývoj „hloupého zrna“, které obsahuje transpondér a přimíchává se například do obilí, hrachu nebo fazolí. Ovšem před implementací do technologického řetězce je třeba provést další výzkum, který blíže prozkoumá výše uvedené předpoklady pro schopnost použití v praxi.